Rozhovor s Janem Kollerem čtěte v zítřejších LN
Večer se představil na pražském zimním stadionu na Nikolajce v rekreačním duelu jeho partičky ze Smetanovy Lhoty proti výběru kamarádů z hlavního města.
"I v hokeji je moje místo na hrotu,“ smál se dvoumetrový obr. „Hokej miluju od malička, na vesnici jsem bruslil pokaždé, když zamrzl rybník. Posledních asi tak sedm let využívám každé volné chvíle během zimy a s kamarádama si zahraju. Prostě jsem do hokeje blázen.“
Koller často vyzýval na duel partičku kolem Tomáše Rosického, letos ale vzhledem k zdravotním problémům někdejšího parťáka z národního týmu a Dortmundu se s ním na ledě nemohl potkat.
O svých hokejových schopnostech Koller hovoří pobaveně a s nadhledem: „Bruslař jsem podprůměrný, ale snažím se hrát s maximálním nasazením. Na amatéra mi ale hokej snad ještě docela jde.“ I včera bylo patrné, jak důležitá je i v rekreačním hokeji kondice. Koller bránil i útočil a především jeho první branka po rychlém brejku sklidila snad největší aplaus večera v nitru smíchovského stadionku.
Koller se před zápasem vyfotografoval s klučiny ze Slavoje Zbraslav a řediteli stadionu Miloslavu Hájkovi předal svůj ruský dres ze Samary vyvedený v azbuce. „Před pěti šesti roky se tu na mistrovství světa připravoval Jarda Jágr,“ vzpomínal nostalgicky Hájek. „A teď tu mám tedy Kollera.“ Jágr? Ten je bezkonkurenční „No jo, Jarda Jágr,“ pokýval Koller hlavou. „Potkal jsem ho snad jen jednou na nějakém vyhlášení. Pro mě je to náš bezkonkurenčně nejlepší hokejista. Rád mám ale i Martina Straku, Reichla, Ručinského; zkrátka tuhle zlatou generaci.“
Kollerovi se na hokeji v jeho podání líbí i fakt, že při něm nemusí dodržovat životosprávu. „Dneska bude životospráva na bodu mrazu,“ veselil se po utkání. „Právě vyrážíme na Žižkov na pivko.“
