Jeho kariéra se přehoupla do fáze, kdy si už místo odvážných bodových met klade spíš prosté cíle. „Chci zůstat zdravý a odehrát celou sezonu,“ poví Roman Červenka.
Je mu 34 let. Podíval se na osm šampionátů, kde mu velelo hned kvarteto reprezentačních trenérů. Nikdo z aktivních hokejistů neposbíral víc startů v národním týmu než on. Místo nich ale poslední dvě sezony Červenka ve Švýcarsku sčítá nepříjemnosti. Plicní embolie. Potíže s kostrčí. Opakující se trable se zády.
Do toho zlobila třísla.
Docela slušný chorobopis, že?
  |
Pročítají si ho i manažeři klubů švýcarské ligy. „Určitě je to věc, na kterou se dívají,“ uzná Červenka, když v Praze zvedne telefon. Doma trénuje a vyčkává, zda přijde i vytoužený telefonát ze Švýcarska. „Hokejově u mě problém není, ale v týmu můžete mít jen čtyři cizince a potřebujete je na ledě, aby tvořili hru.“
Za Rapperswil v poslední sezoně pobral 41 (14+27) bodů, jako útočník nejhoršího týmu jen těsně zaostal za nejproduktivnější desítkou. Když jeho bodový počin vydělíte počtem odehraných mačů (32), nemá v uznávané soutěži konkurenci.
I proto stále Červenka věří, že se nebude muset stěhovat od Curyšského jezera. Už v sezoně mu Rapperswil nabízel novou smlouvu. Šikovný centr si může jen vyčítat, že ji nepodepsal.
Další jednání hatí koronavirová krize. „Jsem v kontaktu s vedením, které spíš řeší ekonomické věci. Kolik zůstane sponzorů, kolik jich odejde a kolik tým utáhne cizinců,“ přibližuje Červenka. „Aspoň takové dostávám zprávy, které navíc naposledy byly docela pozitivní. Během července čekáme nějakou jasnou odpověď.“
Ocitl se v hokejové nejistotě jako řada reprezentantů - brankáři Salák s Furchem, obránci Šustr, Polášek nebo Roth. Angažmá nemá ani Klepiš s Kašparem - Červenkovi kolegové ze zlatého MS 2010.
Jeho krajané očekávají nabídky spíš z jiných soutěží, Červenka preferuje Švýcarsko, které se stalo snad nejžádanější hokejovou zemí v Evropě. Proč? Slušné výdělky převýší jen KHL. Soutěž uznávají i v zámoří. A další pádné argumenty přidává i sám Červenka, jenž válel v Rusku a vyzkoušel si i NHL.
Fungující organizace. Nejdelší štreky na zápasy zaberou maximálně několik hodin v autobusu. „Hraje se většinou pátky a soboty. Neděle a někdy i pondělky jsou volné, dá se jezdit na výlety,“ líčí Červenka. „Těch míst je v zimě i v létě tolik, že je neprocestujete ani za deset let.“
Červenka je ve Švýcarsku od podzimu 2016, jeho syn už chodí do školy, kde mrská francouzštinu nebo angličtinu. „Důležité je, že hokej je kvalitní, rychlý a mnohdy otevřený,“ připojuje reprezentant. „Navíc každý může porazit každého, což třeba v Rusku moc není. Tam je zhruba šest týmů, které finančně i herně vyčnívají.“
Švýcarská liga se mnohdy dává za příklad extralize. Nyní obě soutěže v době koronavirové pojedou v obdobném režimu. V nejbližší sezoně se z nich nebude sestupovat, za rok se naopak mohou rozrůst na lichý počet účastníků. Zatímco upravený model extraligy vyvolal mezi fandy i některými funkcionáři pochyby, ve Švýcarsku nesestupový formát přijali bez reptání. „Z 12 týmů půjde deset do play off, můžou vzniknout mezery, ale pořád bude o co hrát,“ uvažuje Červenka.
I přes současné strasti nemusí na covid-19 úplně žehrat. Pandemie utnula ročník v momentě, kdy Rapperswil vyhlížel nezáživné play out, po kterém by ho nejspíš neminula baráž o udržení. „Strach ze sestupu jsme neměli. Spíš se všichni báli, že budeme hrát zápasy o ničem a bez lidí,“ říká Červenka.
Delší pauza mu může také prospět. Posiluje svaly, které mu drží záda. Chodí na odběry krve, aby se zase nestal pacientem s embolií.
Pokud nebude marodem a bude dál bodově výkonný, není utopie, aby se vydal na devátý šampionát. Tím spíš, když překopaný hokejový kalendář zřejmě neumožní trenéru Pešánovi povolat posily z NHL. „Vždycky jsem rád hrál za nároďák, a pokud bude zájem, pořád to platí,“ říká Červenka. Má to však zásadní podmínku - zůstat zdravý.
