Díky za přímý sestup. Baráž postrádala spravedlnost
Pohled Roberta Sáry
Předchozích 51 kol nerozhodlo, to poslední, dnešní, musí. Žádné řeči o tom, že to mají ještě ve svých rukou, prostě nejhorší spadne a fertig.
A říkám: přímý sestup a postup je dobrá volba. Pochybuji totiž o spravedlnosti baráže, na kterou se tým z extraligy klidně od ledna připravuje, neriskuje zranění. Zatímco tým z 1. ligy může do bojů o vstup mezi elitu doplout zdecimovaný poutí v play off a klíčoví hráči v rozhodující okamžiky připomínají Meresjeva.
A když navzdory tomu prolezete o patro výš, je konec dubna a vy těžko sháníte na vybrakovaném trhu hráče pro extraligu. Příští sezonu jste tak rovnou v pozici otloukánka.
Je na tom vážně něco fér?
  |
Přímý sestup je dobrý krok, ligu zatraktivnil, protože – ano, i díky vyrovnanosti, která se nemusí opakovat – má závěr základní části neskutečný náboj. Ale tak jak už to (nejen) v tuzemském hokeji bývá, chybí ještě krok č. 2.
Chápu obavy extraligových majitelů, že je nepovedená sezona uvězní v podpalubí a jejich investice se znehodnotí třeba na úkor šťastlivce z první ligy, který ani nemá pořádný stadion. I proto už měly být dávno nastavené tvrdší licenční podmínky, které by po klubech chtěly kvalitní stadiony i finanční záruky.
Ne pořád udělovat výjimky z výjimek a nad ekonomickými potížemi zavírat oči. Postoupil-li by tým do extraligy a nesplňoval dopředu jasné podmínky, měl by smůlu.
Ale každý celek, který náležitosti splní a zvládne i sportovní cestu, má mít právo nejvyšší soutěž hrát. A nemá mu v tom bránit kartel mocných, kteří se domluví na uzavření ligy či nerovné baráži.
Na baráži by vydělali jak fanoušci, tak extraliga
Pohled Jiřího Punčocháře
Což o to, letošní průběh dvou nejvyšších hokejových soutěží skutečně JE ideální; o padáka z extraligy se hraje v přímých zápasech až do posledního dechu a za postupem z první ligy jde mančaft, který by mezi elitou zřejmě mohl fungovat už letos.
Nikde nehrozí faktor smůly, štěstí či náhody.
Ale bude to tak vždycky?
Vždyť se klidně může stát, že některý z extraligových týmů postihne během sezony salmonela, což ho bude stát fůru bodů a ztrátu už nedožene. Má kvůli tomu sestoupit? Nemluvě o případné administrativní chybě, po které by přišel bodový odpočet. I to by mohlo daný klub přikovat na dno a následně poslat o patro níž – a nikdo by se neptal na to, zda po sportovní stránce nejhorší byl, nebo ne.
Baráž tohle nebezpečí eliminuje, nehledě na to, že tento model zaručuje konfrontaci uchazečů o nejvyšší soutěž. Jsi lepší než my? Chceš nahoru? Pojď to ukázat, pojď nás vyřadit. Nic férovějšího není.
Aby do extraligy postoupil – ve Vimperku prominou – třeba takový Vimperk, protože měl zrovna parádní sezonu a pak nevěděl, co s postupem dělat? To mi smysl nedává. Baráž je dobrou ochrannou rouškou proti různým anomáliím, které se ve sportu mohou přihodit.
V neposlední řadě je zde možnost udržet „prolínačkou“ zájem fanoušků o měsíc déle. Místo konce soutěže 6. března se bude na zápasy o všechno chodit ještě v dubnu, bude o čem diskutovat, prodá se víc lístků a víc reklamy, televize dostanou atraktivní podívanou. Byznys se udrží déle v chodu. A to je přece taky fajn.
