Středa 1. května 2024, Svátek práce
130 let

Lidovky.cz

Z turnaje mám smíšené pocity. Vyčuraný hokej přinesl jen dílčí úspěch, hodnotí juniory Vůjtek

Sport

  7:00
Edmonton/Praha - Přizná se, že první dva góly nočního čtvrtfinále prospal. Pak už jen Vladimír Vůjtek sledoval sympatickou, ale marnou snahu hokejových juniorů. Nakonec s favorizovanými Kanaďany prohráli 0:3, jejich vystoupení na mistrovství světa skončilo. „Z turnaje mám smíšené pocity,“ hodnotí bývalý trenér juniorské i seniorské reprezentace.

Vladimír Vůjtek působil u české reprezentace, teď hodnotí její dvacítku foto: ČTK/AP

Proč?
Z pěti zápasů jsme vyhráli dva. Jedna výhra (7:0) byla nad Rakouskem, které bylo na turnaji jasně nejslabší. Celý turnaj jsme chváleni za to, že jsme porazili 2:0 Rusy. Pak dvě těžké porážky a konec ve čtvrtfinále, ve kterém jsme ani nevstřelili gól. Pořád zaostáváme za první pětkou, která je o level výš než my.

Reálný odraz českého hokeje?
Přesně tak. Trvá už několik let, že jsme daleko od semifinále. Úplně se nám nedaří vychovat osobnosti. Nechci ale naše mužstvo nějak srážet. Bojovalo, hrálo jako kolektiv. Bylo na něm vidět, že má chuť a nevyskytují se v něm ukřivdění hráči. Kvalita ale byla někde jinde. Možná i loni jsme měli na šampionátu větší osobnosti.

Co ještě scházelo?
V každém případě individuální činnosti. Uvolnění v útočném pásmu, uvolnění s pukem, uvolnění spoluhráče. Rychlá a důrazná střelba. Tohle jsem tam viděl v daleko menší míře než u špičkových týmů.

Šimon Kubíček na zemi po souboji s kanadským protihráčem.
Quinton Byfield sestřelil Radka Kučeříka.

Co říkáte na vyčkávací herní styl, který povětšinou praktikoval český tým proti favoritům?
Je to jediná cesta jak vyhrát. Dřív se tomu říkávalo vyčuraný hokej, sázelo se na to i v národním mužstvu. Trenéři se k tomu vrátili a přineslo to dílčí úspěch s Ruskem. Nemáme mužstvo na to, abychom se silnými soupeři lítali po celém hřišti a zvládali to. Včera jsem viděl i čtvrtfinále Švédsko - Finsko, kde to bylo nahoru dolů. Oba kolektivy to zvládaly. Kdybychom se my pustili do otevřeného hokeje, soupeři bychom dovolili ještě víc příležitostí. 

Nemrzí vás, že se Češi automaticky smířili s rolí outsiderů?
Bohužel. Trenéři zvážili, jakou mají šanci s daným stylem hry. Se Švédskem jsme se snažili útočit a dostali jsme sedmičku. Další zápas změna vyšla, ale ten další, když Amerika dala první gól, už to bylo něco jiného. Sesypali jsme se a pro mě to nebyl dobrý signál. Všiml jsem si, že nejsme schopní kontrovat, svěsili jsme hlavy a jen jsme bojovali kolem brány a vyhazovali puky. S Kanadou to bylo něco jiného, za stavu 0:2 jsme se pokoušeli o zvrat a nějaké příležitosti jsme si vytvořili. Měli jsme i docela slušný tlak, když trenéři pět minut před koncem odvolali brankáře.

Michal Teplý nešťastně zajel až do vlastní branky.

Vidíte nějakou naději, že se v blízké budoucnosti česká vystoupení na MS do 20 let výrazně změní?
Přiznám se, že v současnosti moc neznám sedmnáctileté kluky, ani netuším, jak se budou vyvíjet v příštím roce nebo dvou. Na to nejsem odborník. Nevím, jestli nám vyrůstají špičkový junáci jako v Německu. Němci třeba hráli velmi dobrý hokej, předvedli ho ve čtvrtfinále s Rusama. Měli na ně, mají tam pár individualit, které umí rozhodnout. Ty nám chybí. Máme maximálně polohvězdičky, které jsou trošičku lepší než ostatní, ale v mezinárodním měřítku je to pořád málo.

Autor: