Jenže jen o tom žití naštěstí není, byť to v současné situaci tak často při zapnutí televize vypadá.
A při rozhodování bohužel podobnému trendu jako kdyby podlehli také politici. Vláda.
Těžko si totiž vysvětlit některé jejich kroky a rozhodování při rozmělňování restrikcí, které kvůli zastavení šíření nového koronaviru vymysleli a prosadili.
A jelikož se mě sport dotýká ze všeho nejvíce, koukám na jejich vize touto optikou.
Co mi říká?
Že nedává smysl. Když omezení startovala, přišlo se na to, že hranice pro konání sportovních a kulturních akcí je sto lidí.
Těžko říci, jak se k tomuto číslu došlo. Zvláště, když při jejich uvolnění se přišlo s novým číslem: padesát.
Nic proti, je to hezké číslo. Třeba pro bojové sporty je skvělé, i když... on je vlastně minimálně až do 8. června zakázán jakýkoliv osobní kontakt při sportování.
Což je ale problém třeba i pro fotbal, nejrozšířenější sport planety, ve kterém se točí zároveň i největší peníze. A který zatím – Česko nevyjímaje – hledá cestu, jak dokončit rozjetou sezonu 2019/20.
Co se týče tréninku, lze se s tím ještě popasovat, byť pokud chcete nařízení vlády dodržet, zapomeňte na nacvičování standardních situací nebo snad osobní kontakt, což platí i pro obyčejné a tolik oblíbené bago.
Jenže pokud bude platit současný plán představený po Velikonočním pondělí, pak si možná zahrají fotbálek amatéři někde na vesnici, ale profíci – kteří nyní mohou na rozdíl od amatérů trénovat ve skupinkách – jen těžko.
Pokud totiž chcete zajistit profesionální duel se všemi náležitostmi, do počtu padesáti osob na stadionu se jednoduše vejít nemůžete. Nejde jen o hráče, rozhodčí, trenéry, střídačky, jde i o zdravotníky, podavače, kameramany, komentátory.
Taky vám přijde „plán boje“ vlády pro sport nepochopitelný? Nejste sami. Snad to během následujících dvou týdnů dojde i Babišovi a spol.