‚Sportovci mají právo vyjádřit politický názor.‘ Šéf atletiky Coe se ohradil proti chartě OH |
Co je ale očividné, je skutečnost, že se s ¬ním každý naučil žít jinak. Ať už jednotlivě, či jako stát. Měřítkem pro tato slova budiž třeba i sport a přístup jak k divákům v hledišti, tak k samotným sportovcům.
Zatímco přichází spolu s dalšími tradičními podzimními neduhy i druhá vlna onemocnění covid-19 vlastně po celé planetě (někde ani první vlna pořádně neskončila), omezení tohoto celospolečenského odvětví je různé.
Pro důkazy není třeba chodit daleko.
V tuzemsku vrcholovým sportovcům v čele s profesionálním fotbalem nestačí k pokračování soutěžení u ministra zdravotnictví Romana Prymuly mnohdy ani bubliny, a hlavně pravidelné testování, což vzbudilo v této komunitě velkou (oprávněné) vlnu nevole.
Na Slovensku, kde jsou restrikce vůči obyvatelstvu přísnější než u nás (a také je tam méně nakažených na počet lidí), dostaly ale včera kolektivní sporty výjimku. Přes veškery problémy a obavy slovenské vlády z dalších nakažených.
Mimochodem, slovenský ministr zdravotnictví Marek Krajčí sice není ve své zemi také tou nejoblíbenější osobou, na druhou stranu, na rozdíl od Prymuly se nebojí dotazů novinářů na téma, odkud čerpá své informace. A také se nebojí o nich mluvit konkrétně. Nikoliv jen na bází „svého povědomí“…
Nakolik je sport pro ekonomiku většiny zemí dokazují i další státy. Diváci se postupně v menší, či větší míře vrací do hledišť po celé Evropy, vyjma třeba Velké Británie, kde se ono datum pro „comeback“ neustále odsouvá (v zámoří se také blíží, navíc se tam sportuje od konce května nepřetržitě).
Na rozdíl od Česka se dneska bude sportovat i tam...