21. listopadu 2011 6:30 Lidovky.cz > Sport > Názory

Richter: Místo vulgárních oslav jsme mlčeli

ilustrační foto | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy ilustrační foto | foto: ČTK

PRAHA V posledních dnech se hodně probírají bujaré oslavy českých fotbalistů po postupu z baráže na Euro. Ale já se klukům zase tak moc nedivím.

Celou kvalifikaci byli pod obrovskou palbou kritiky. Média se do nich hodně ostře navážela, potom také byli předráždění a nesli to těžce. A tak dali volný průběh svým emocím… Oni teď vědí, že přestřelili, ale nedělal bych z toho žádnou vědu. Prostě klukovina – tak ji vezměme s pokorou a úsměvem a radujme se z postupu.

Zažil jsem taky jedno rebelství. V pětaosmdesátém v Praze jsme neodehráli některé zápasy dobře a novináři se do nás taky tehdy naváželi. Pamatuju, jak jsme si před zápasem s Rusy všichni v kabině řekli, že pokud vyhrajeme, nepromluvíme s novináři – a taky se tak stalo. Potom z toho byl hrozný poprask a skandál…

ČTĚTE TAKÉ

Když fotbalový případ porovnám s minulostí, dá se říct, že to bylo trochu odlišné. Tehdy byl totiž národní tým jedinou možností, jak si za úspěch přivydělat slušné peníze. Kdežto dneska si hráči vydělávají dost peněz v klubech a nároďák berou jako dobrovolnou činnost. Na druhou stranu se dá říct, že ti, kteří dnes reprezentují, to dělají ze srdce. Tak se pak nelze divit, že v postupové euforii udělají něco takového. Líbil se mi výrok Vládi Šmicera, který slíbil, že si roztrhané obleky fotbalisté zaplatí. Pravda, je to trochu neobvyklý projev oslav.

Vzpomínám si taky na oslavy našeho týmu, když jsme jezdívali na světové šampionáty… Třeba ve dvaaosmdesátém jsme ve Finsku remizovali 0:0, a skončili tak druzí. A hned ten večer jsme vyrazili na hotelový večírek, kde jsme se dostávali do značně podnapilého stavu. Někteří z nás to táhli až do pěti do rána, jenže v osm masér obletěl všechny pokoje s budíčkem, že je na hotelu syn prezidenta Husáka. Postavit do řady se ale dokázalo jen pár z nás a u těch bylo na první pohled cítit, že jsou ještě společensky unavení.

Pan Husák to tehdy pochopil… A tak po deseti minutách odešel.

PAVEL RICHTER

Moje dcera má dvě mámy. Mám na to právo?
Moje dcera má dvě mámy. Mám na to právo?

Jsem mámou jedné úžasné holčičky, která si žije ve svém batolecím světě a nic ji netrápí. To však bohužel nemohu úplně říct o sobě, tak jsem se rozhodla se ze svých obav a pochyb aspoň vypsat.