Jen si to promítněte: zraněný Berdych chyběl, po operaci nejistý Štěpánek zvládl jenom čtyřhru. Po deblové prohře tak stál sedmadvacetiletý dlouhán před mimořádnou výzvou. Co si budeme nalhávat, ač byl Navrátilův tým oslabený a Rusové pod modrožlutou vlajkou popadali v posledních měsících do druhé stovky žebříčku, prohra obhájců by se brala jako ostuda. Rosol ji dopustit nechtěl. Musíš vyhrát! říkal si.
Zálohu pro případný pátý rozhodující zápas měl špatnou: Štěpánek se na singla necítil, Hájka prý bolela záda. Zbývala jediná možnost: Minář – proti Golubjovovi. A tak se Rosol rval. Vyhrál. Není šampionem jako Berdych, který loni vyhrál sedm z osmi dvouher. Není ani hrdinou jako Štěpánek, který vydřel rozhodující bod finále. Ale ukázal, že v těžké chvíli umí zabrat a zvládl mimořádný tlak. Pro daviscupovou budoucnost českého týmu je příslibem. Zaplať pánbůh za to sebevědomí.
