„Tehdy to byly moje první velké zahraniční závody. Když člověk něco jede nebo dělá poprvé, má potom pocit, že to tak bude pořád. A i já jsem měla pocit, že bych měla vyhrávat furt. Před každou jízdou jsem měla pocit, že musím něco zajet a to mě vystavilo do pozice, že jsem nebyla schopna dobře závodit,“ vrátila se Hilgertová k předešlému velkému úspěchu.
V Liptovském Mikuláši triumfovala mezi juniory jako teprve šestnáctiletá, vodnímu slalomu se v té době věnovala teprve čtvrtým rokem. Přestože na divoké vodě sbírali medaile z velkých závodů vedle tety a strýce i rodiče či děda, ona se odmala věnovala jiným sportům.
„Měla jsem pocit, že rodiče mají pocit, že bych měla jezdit na vodě. Přitom jim to bylo jedno, nechávali mi volnou ruku. Já jsem vyzkoušela všechno. Tenis, ping pong, badminton, jezdila jsem na koních, tancovala, zkoušela běhat orienťák,“ líčila.
Změna přišla až v roce 2009, kdy s rodinou vyrazila na vodácký festival Wave do Českých Budějovic. „Kde byla spousta lidí v mém věku, což u koní, kterým jsem se v té době věnovala, nebylo. Mohla jsem si zazávodit a viděla jsem, že i když jsem na vodě moc nejezdila, tak jsem v tom dobrá. Závodění se mi zalíbilo a začala jsem trénovat trochu více,“ uvedla.
Ve vodáckém prostředí známé jméno jí nevadilo. „Nikdy jsem se pod tlakem necítila, i když se na to všichni pořád ptají. Rodiče jsou hodně liberální a nikdy na nás tlak nevytvářeli. Dva starší sourozenci ani nepádlují.“
Spojitost se Štěpánkou Hilgertovou ale vysvětluje na mezinárodních závodech stále. „Vždy se ptají, zda jsem její dcera. Takže říkám, že ne. Že jsem neteř. Vždy je překvapí, že nejsme pokrevně příbuzní,“ usmála se.
K triumfu na ME jí pomohla i změna trenéra, když se začala připravovat pod vedením Michala Buchtela, ale i snaha o zlepšení koncentrace. „Myslím si, že u holek je to hodně o hlavě. Já jsem se tomu začala věnovat více a je to vidět,“ uvedla Hilgertová s tím, že se naučila maximálně soustředit vždy jen na závody. „Je potřeba, aby se mi v hlavě nehonilo moc myšlenek.“
Kajakářka Amálie Hilgertová vystoupila 5. června 2019 v Praze na tiskové konferenci medailistů z mistrovství Evropy ve vodním slalomu. Na snímku pózuje se svou medailí fotografům.
Vodní slalomáři stejně jako další sportovci již pomalu začínají myslet na olympijské hry v Tokiu 2020 a Hilgertová není výjimkou. „Věděla jsem, že letos je klíčové si vyjet účast v reprezentaci, abych se mohla zúčastnit mistrovství světa, kde se pojede o první body. Zároveň ale vím, že moje výkonnost šla hodně nahoru letos poprvé a olympiáda je už příští rok. Nevím, zda to bude na holky, které jezdí na této úrovni už delší dobu, stačit,“ uvedla Hilgertová.
Jak to na olympiádě vypadá, poznala před třemi lety v Riu. Mezinárodní kanoistická federace ICF z ní coby z jedné z nejlepších juniorek udělala předjezdkyni. „Olympiáda je trochu jiný závod než všechny ostatní. Když ji člověk vyhraje, tak se mu život obrátí vzhůru nohama. Osobně pro člověka je ale daleko větší vítězství, když vyhraje mistrovství světa vzhledem k olympijským kritériím,“ poukázala na fakt, že na MS je mnohem větší konkurence. Nejlepší státy totiž mohou nominovat tři závodníky do každé disciplíny, na olympiádu ale jede vždy jen jeden.
První krok k postupu na olympiádu může Hilgertová udělat na MS, kde si budou české účastnice rozdělovat body do národního žebříčku. „Máme to jako extra nominační závod, takže už jen to, že jsme si vyjely účast v reprezentaci, nám zajišťuje jedno pódiové umístění,“ řekla.
Ve španělském Seu d’Urgell, kde se srpnové MS bude konat, se Hilgertové v minulosti moc nedařilo. „Trochu se toho bojím. Zatím jsem tam vždy závodila hrozně, ale letošní rok je jiný, tak to třeba bude lepší. Zatím jsem se tam nikdy nedostala z kvalifikace do semifinále, takže laťka není vysoko. Snad ji překonám,“ přála si Hilgertová.
