Mezi 31 vyvolených výběru trenéra Jamieho Josepha se dostalo rekordních šestnáct hráčů, kteří se nenarodili v Japonsku.
A byli to právě cizinci, kteří režírovali výhru Japonců v úvodním utkání skupiny A nad Ruskem 30:10. Křídelní hráč Kotaro Macušima, narozený v Jihoafrické republice, se stal prvním hráčem, jenž položil na světovém šampionátu v jednom utkání úvodní tři pětky. Tu čtvrtou přidal druhý Jihoafričan (tedy Japonec) Pieter Labuschagne. Naturalizovaní hráči ale působí v japonských výběrech už od prvního mistrovství světa v roce 1989.
Hlavní kouč Jamie Joseph, mimo jiné další rodák ze země, která dala světu haku, hrál za asijské království na šampionátu před dvaceti lety. Podle rodáka z Belenheimu sice pomáhají zahraniční posily vyrovnávat fyzické nedostatky Japonců, jejich příliv do země vycházejícího slunce ale nebyl vždy vítán. Největší krizi prožil tento projekt na MS v roce 2011, na němž Japonsko po třech porážkách a remíze skončilo hned v základní skupině. A právě závislost na cizincích byla od místních médií nejvíce kritizována.
Ragbisté Japonska děkují fanouškům.
O čtyři roky později ale bylo vše jinak. Byť vše začalo tím, že nový kapitán týmu – rodák z Nového Zélandu Michael Leitch (vede japonský výběr i letos) se chtěl pásky vzdát poté, co do něj znovu začala šít japonská média. Tým se za něj ale postavil a společně pak na turnaji v Anglii vyhráli celkem tři duely. Včetně toho nad JAR. Ayumu Goromaru měl ze senzačního triumfu takovou radost, že si na svém twitterovém účtu neodpustil popíchnutí: „Nechť se opět zaměří veškerá pozornost na naše hráče, kteří se zde nenarodili. Zvláště nyní, když si tento sport získal popularitu.“
Vše má svá pravidla
Aby mohl někdo reprezentovat jinou zemi než svou vlast, musí splňovat jeden ze tří požadavků vedení světového ragby:
1. Mít přechodný pobyt v zemi po dobu 10 let.
2. Bydlet zde tři roky předtím, než hráč začne reprezentovat.
3. Mít jednoho z rodičů/prarodičů narozeného v dané zemi.
James Moore v souboji s Andrejem Ostrikovem.
Právě už třicetiletý kapitán Leitch se stal symbolem národnostní rozmanitosti Japonska. Syn matky z Fidži přicestoval před patnácti lety na ostrov Hokkaidó, kde začal studovat. Reprezentace nové země byla pro něj cesta, jak se odvděčit za nabídnutý azyl. „Tři roky studia v Japonsku položily základ toho, že teď hraji za jeho národní tým. Když jsem poprvé přišel na hřiště, tak jsem vážil 75 kilogramů, hodně mi v růstu pomohli místní trenéři,“ vypráví nyní 105 kilový chasník.
Další „cizinec“ – Novozélanďan s tonžskými předky Lomano Lava Lemeki se nové vlasti vydal popularizovat ragby. V týmu Canon Eagles si během tříletého angažmá užíval výsadního postavení, jež vyvrcholilo v roce 2014, kdy získal japonské občanství, aby se mohl zúčastnit olympijských her v Riu. Nejčastější cestou nových hráčů do japonských výběrů jsou podobně jako v případě Leichta studia. O jednotu pak všichni usilují tím, že si navzájem představují vlastní kultury. Domácí je pak učí slova hymny nové vlasti. „Jde o to, že se z pár malých šutrů stane jeden velký balvan. Myslím to tak, že 23 různých hráčů se roztrhá pro jeden společný cíl. Tím je vítězství, v kabině panuje opravdu výborná atmosféra,“ pochvaluje si Labuschagne. Pomůže Japoncům k historickému postupu do play off?
