Tour se řítí do finiše. Šestnáctou etapu vyhrál Ewan, Kreuziger měl v závěru defekt |
Další ze série úterních karambolů poslal českého cyklistu ve sjezdu k zemi. „Někdo hodil v pelotonu vlnu a já si líznul kolem. Ustál bych to, ale kdosi další do mě skočil zezadu, takže jsem udělal lehké salto vpřed,“ popisoval.
Z pravého lokte a kolene i z na jaře zraněného ramene mu tekla krev, kolo měl nepojízdné, dostal náhradní od týmového kolegy Steva Cummingse.
Ten je o šest centimetrů vyšší a o šest kilogramů těžší. „Nešlo o ideální řešení, ale v té chvíli nejrychlejší. Bylo to tam hodně hektické.“
Roman Kreuziger s manželkou Michaelou.
Zahájil zoufalou stíhací jízdu za pelotonem, který už nabíral obrátky k hromadnému spurtu. „Proto bylo hrozně těžké vrátit se zpátky. Pomáhali mi Ben King i jiní kamarádi, které mám v pelotonu z minulých let,“ líčil.
Ztratil minutu, což však nebylo v tu chvíli nejdůležitější. Zmizel v týmovém autobusu, po chvíli opět vyšel ven a šel se vyjezdit na trenažeru. Lékař mu prohmatal odřené části těla, ohýbal klouby.
Bolí to?
„Není to ideální,“ odvětil.
Přesto se snažil vyjíždět dál.
Šéf týmu Doug Ryder jej starostlivě obskakoval. „Snad Roman bude v pořádku,“ řekl pak. „Stále je v závodě, díky bohu. Zůstal i čtrnáctý celkově. Ano, něco ztratil, ale tvrdě bojoval, aby se vrátil zpět.“
Ryder si předtím užíval Kreuzigerova postupu pořadím. Teď se opět snažil naladit tým do optimismu:
„Bude O.K. Je z Česka a vyroben ze železa. Roman je supertvrďák.“ Nebyl jediný, kdo odnesl nástrahy dne, jenž podle rovinatého profilu neměl patřit k nejtěžším.
Roman Kreuziger.
Do Nimes na jih Francie však dorazila z Afriky vlna tropických veder, rtuť teploměru se drala ke 39 stupňům Celsia.
Na startu u starověkého amfiteátru se jezdci do poslední možné chvíle schovávali v klimatizovaných autobusech nebo ve stínu ve sponzorské vesničce.
Podobná výheň panovala v Nimes i při 13. etapě Tour 1950, kdy s úžehem zkolaboval v úniku jedoucí Abdel Kader-Zaaf z týmu Severní Afriky.
Padl z kola a zůstal ležet, diváci ho přenesli do stínu pod strom. Když se probral, chtěl se vrátit do závodu – a vyrazil opačným směrem. Přivolaní lékaři jej vzápětí nekompromisně ze závodu stáhli.
„Vedro si dnes vybere daň od každého,“ tvrdil před úterním startem průběžně čtvrtý Steven Kruijswijk z Jumba. Jakob Fuglsang z Astany varoval: „V tak obrovských teplotách můžete i za malou chybu zaplatit vysokou cenu.“
Jakoby tušil: 27 kilometrů před cílem se Dán po pádu ocitl na zemi, šly na něj mdloby. Kolem něj se semkl takřka celý tým Astana.
Záhy bylo jasné, že nemůže pokračovat. Devátý muž pořadí a před startem Tour u bookmakerů třetí největší favorit opustil v sanitce kolbiště.
Nic si nezlomil. „Ale ta bolest byla příliš velká,“ řekl Fuglsang.
  |
Cyklisté si lili ledovou vodu do přileb i na krk nebo se svlažovali punčochami naplněnými ledem.
„V takovém počasí piju jen vodu nebo drink se spoustou cukru,“ líčil Kreuziger. „A zhruba každou půlhodinu musíte něco malého sníst, i když se tělu ve vedru nechce.“
Dodržoval, co si předsevzal. „Bohužel, byl to bláznivý den,“ řekl Ryder. „Řada jezdců už byla z vedra mentálně unavená, přišly pády a postupně postihly také spoustu velkých závodníků: Thomase, Quintanu, Fuglsanga, Romana.“
Ve chvíli, kdy vzdal Fuglsang, se Kreuziger virtuálně posunul na 13. místo pořadí, jenže po ztrátě kvůli vlastnímu karambolu jej předstihl Dan Martin z týmu Emirates.
„Nejde o právě ideální začátek posledního týdne,“ ulevil si. „Ztráta je mrzutá, ovšem důležitý bude můj stav ráno. Přišel jsem o hodně kůže. Zaledujeme to a budu doufat, že ve středu to bude dobré.“
Ani středeční etapa do Gapu by neměla profilem patřit mezi klíčové. Nicméně vedro společně s únavou budou dál bušit do mnoha vyčerpaných i potlučených těl.
