Ledecká vzpomíná na zesnulého otce Shiffrinové: Byl to skvělý chlap, i moje maminka ho oplakala |
Ledecká se vrací na místo, kde se na lyžích poprvé postavila světové elitě. Bylo 6. února 2016, když se právě v Garmisch-Partenkirchenu spustila ze startovní budky na trať Světového poháru.
Tou dobou ji svět znal spíše jako snowboardistku. Ale ona ukázala, že je jistá i na lyžích. V obou závodech, které v bavorském středisku tehdy absolvovala, bodovala. „Ráda se sem vracím. Mám na tyhle závody krásné vzpomínky spojené s mými začátky,“ řekla 24letá česká obojživelnice.
Trať se vám tedy zamlouvá?
Je jednou z mých oblíbených. Loni se mi to tady moc nepovedlo, ale předešlé roky jsem byla spokojená.
Jak obtížná je?
Říká se, že je to takový Kitzbühel pro holky. Že je to nejtěžší kopec, který jezdí. Trať je samozřejmě těžká, hodně technická, ale nepřipadá mi nebezpečná. Je taková přátelská.
  |
Je na ní nějaké místo, na které si musíte dávat speciálně větší pozor?
Těch pasáží je víc. Já dneska udělala snad sedm osm chyb, a to mi do toho ještě nemluvili kluci Bankovi. Doufám, že většinu do soboty opravím, budu to muset zajet naostro.
Na tolik chyb je páté místo v tréninku skvělý výsledek...
Všechny holky dělají chyby, je to trénink, každá si to zkouší. Spousta z nich nejede na sto procent, to já jo, vždycky úplně na krev.
Sledovala jste na videu mužské závody, které se tu jely minulý týden?
Ano, dívala jsem se, jak si najížděli do bran. Většina trati je stejná, což je naše výhoda.
V čem se liší ženská trať?
Je jiné počasí, takže máme jiný povrch, nahoře je sníh nekompaktní. Dole to prolévali, takže jsou tam ledové plotny. Ale hůř to vypadalo na prohlídce trati než při jízdě. Do závodu to ještě vylepší.
Pomohl vám zrušený čtvrteční trénink k odpočinku?
Odpočinek sice nějaký byl, ale přesun z Ruska, kde se předtím jelo, byl náročnější, než jsem čekala. V Rusku nás zavřeli, manažer totiž popletl víza, končila o den dřív. Takže nás na pasovce nepustili a řešili jsme to sedm hodin. Proto se hodilo, že jsme měli den volna navíc.
Jaká byla komunikace s ruskými úřady?
Nic moc. Já totiž neumím rusky, a i když je v Moskvě mezinárodní letiště, anglicky uměl jeden člověk. A to ho ještě museli shánět. Takže překládal (otec) Janek, ten rusky umí. Snažil se jim vysvětlit, že nejsme nepřátelé. To bylo nejdůležitější. (smích)
