Satoranský: Můžeme na sebe být hrdí, že jsme se Američanů nezalekli |
Kvůli vzdálenosti i složitému vízovému procesu nevypadá Čína na logisticky nejvhodnější zemi pro vstup českému basketbalu na světovou scénu. Tolik teorie, teď praxe.
„Měl jsem husí kůži,“ říkal křídelník Bohačík a reprezentační trenér Ronen Ginzburg přidával: „Díky atmosféře jsem hned od začátku zápasu cítil velkou hrdost.“
Ne, Češi nezačali vítězně, Američané si pohlídali náskok a na úvod skupiny E brali dva body po výsledku 88:67. Ale v hledišti to byla přinejhorším remíza.
  |
Většina z téměř 18 tisíc přítomných v hale Oriental Sports Center se přitom přišla podívat na svoje oblíbence z NBA, kteří byli v obou celcích v poměru 12:1. Nejen Číňané na sobě měli dresy se jmenovkou Tatum, Walker, Mitchell…
Jenže taky jste snadno mohli zahlédnout trikoty českého národního týmu, většinou pro příbuzné a známé hráčů. A ze stejných míst šlo slyšet typické české chorály a povzbuzování.
„Na tolik diváků nejsme zrovna zvyklí. A že se sem přes půl planety vydalo tolik těch našich… To jsme nečekali ani v nejdivočejších snech,“ řekl reprezentant Vojtěch Hruban.
K hlasům z Čech, Moravy a Slezska se navíc postupně přidávaly i jiné. Šanghajské publikum bylo v tomto směru příkladně nestranné: co pěkná akce, to adekvátní aplaus; jak česká, tak americká.
Burácelo se nad umem Donovana Mitchella z Utah Jazz, o němž Hruban uznale řekl:
„All-star borec a nedivil bych se, kdyby přidal i nějaké to MVP. Jednou si budeme říkat, že jsme si proti němu v jeho mladších letech mohli zahrát.“
Ale stejně adekvátně se oslavovaly kousky Tomáše Satoranského, nejlepšího střelce i nahrávače celého utkání.
„Já jsem radši ani nic nečekal. Tyhle zápasy jsou samy o sobě těžké na to, aby se člověk mentálně připravil,“ vyprávěl Satoranský po své osobní i národní premiéře na světovém šampionátu.
Očekávat nešlo ani ruch na tribunách, byť ho malinko předpovídal mumraj při sobotním otevírání Českého domu v Šanghaji. Také díky této podpoře Ginzburgův celek dobře odstartoval oba poločasy.
„Snad nám začátky budou vycházet dál. Je to extrémně důležité, vždy to navodí rytmus zápasy. Je to jedna z jeho nejdůležitějších částí,“ ocenil Bohačík.
Zápasy proti Američanům - i těm současným, bez nejblyštivějších diamantů NBA - jsou vždy sváteční, proto bylo plno.
V úterý od 10.30 českého času se proti Japonsku stav „téměř vyprodáno“ čekat nedá, a tak by tábory fanoušků ze střední Evropy mohly mít výraznou zvukovou převahu.
Ideální scénář tedy zní: výhra na hřišti i v hledišti. Zápas proti USA dává naději k obojímu.
