LN Věřil jste ještě, že by váš syn mohl někdy vyhrát závod Světového poháru?
Na rovinu říkám, že jsem v to už nedoufal. Že by ale mohl s trochou štěstí na stupních vítězů stát, tomu jsem věřil.
LN Jak si vysvětlit, že se mu letos tak nevídaně daří?
Trochu mu situaci umožnila i práce úseku skoků. Nevychovali jsme žádné talenty, nemáme potřebné zázemí. Kdyby tihle staří, jako je můj kluk nebo třeba Kuba Janda, konkurenci mladých měli, třeba by už Honza neskákal…
Více zde |
LN Souhlasíte s tím, že mu šla na ruku i nová pravidla, přikazující těsnější kombinézu?
Samozřejmě. Tahle změna v pravidlech se udělala proto, aby znevýhodnila lehký kluky a pomohla skokanům, jako je Honza. Tedy somatotypům, kteří jsou na tom hůř váhově a mají tudíž i horší koeficient nosnosti.
LN Český skok sklízel v letech 1992 – 94, kdy jste reprezentaci vedl, nemalé úspěchy. Nechá si třeba i proto od vás syn ještě poradit?
Ale ano. Je sice natolik zkušený, že už trenéra skoro nepotřebuje, ale fyzická a napodobivá cvičení dělá podle mých metod.
LN Jak se vyrovnal se smrtí matky před dvěma roky?
Vzal situaci docela lidsky. Na mě to možná dolehlo ještě víc, protože jsem zůstal v baráku úplně sám. Teď už mám ale přítelkyni a dokonce i dvouměsíční dcerku. Když se Honzovi na můstku něco povede, tak mi vždycky napíše, že závodil i za mamku. A já mu zase říkám, že mu seshora určitě pomohla. Jako teď v Sapporu.
Více o životním příběhu Jana Matury si přečtěte v pondělním vydání Lidových novin.