„Je pro mě měřítkem se světem. Když ho znovu neporazím, tak se mi ukáže, že na tu vyšší úroveň nemám, a holt si budu zápasit jen tady doma, na té současné. Pokud mířím výše, tak ho musím porazit. Když vyhraji, porazím kluka, který byl v UFC, kde měl bilanci 1-3, takže nebyl žádnou hvězdou. Pokud ne, co bych tam chtěl hledat v takovém případě já?“ říká Petrášek v rozhovoru pro LN a Lidovky.cz, který vznikal ve chvíli, kdy promotéři oznámili, že se oba utkají znovu.
Na galavečeru Oktagon 11 v hokejové aréně Vítkovic už 16. března. Ten tak získal další pořádný tahák...
Je to vlastně téměř přesně rok, co jsme dělali spolu dělali rozhovor kvůli tvému přesunu od organizace XFN do Oktagonu. Jak jsi spokojený s tímto rozhodnutím?
Naprosto. Nebylo to jen na mně, poradil by mi André. Kdyby bylo na mně, tak bych se ještě asi kousl a v XFN zůstal. Ale naštěstí mi André řekl pro a proti k přechodu. A když to teď vidím, jsem za to rozhodně rád.
Je tedy jiný přístup promotérů v Oktagonu a XFN?
Co vím od kluků, tak ne všichni mají stejné podmínky, každého berou trošku jinak. XFN se podle mne úplně jinak chová ke Karlosovi Vémolovi nebo Patriku Kinclovi a jinak třeba k Danu Brunclíkovi a dalším. Těm, kteří nejsou takové hvězdy. Oktagon promuje všechny kluky vyváženě, snaží se, aby měli kvalitní sociální sítě a díky tomu peníze na kvalitní přípravu. U XFN se promuje Muradov, Kincl, Vémola, teď čerstvě Vasil Ducár, protože je pro ně marketingově zajímavý, a tím to končí. Ostatní kluci skoro nic, třeba i Ivan Buchinger. Nevím, možná to tak působí jen na mě, jsem zaujatý, ale takto to vnímám. Karlose Vémolu se snaží dostat na každý galavečer, aby prodali lístky, ale to nejde dělat donekonečna. U Oktagonu mi přijde chování slušnější, korektnější, snaží se budovat širší základnu. Jsem zde spokojený.
Šlo mi hlavně o tvé srovnání, ty máš zkušenosti z obou organizací.
Když to vezmu takto, v XFN nebyla komunikace vždy na pohodové, přátelské bázi. Proč bych se měl za třicet tisíc (příklad) nechat shazovat, ponižovat. Tohle v Oktagonu není. A za to jsem rád.
Pod hlavičkou Oktagon MMA máš za sebou tři zápasy. Ten poslední, před naplněnou O2 Arenou, jsi prohrál. Ty jsi hodně chtěl s Jeremym Kimballem okamžitou odvetu a tu také dostaneš v Ostravě 16. března. Proč jsi po ní tak strašně toužil?
Samozřejmě děláme egoistický sport, zároveň si ale myslím, že jsem člověk, který se dokáže s porážkou smířit. Každá porážka mne vždy něco naučila. Jednou to byla skutečnost, že nesmím vyčkávat. Jindy, že musím pracovat na fyzičce, abych se už znovu nezavařil. Ale porážka s Kimballem mě nic nenaučila. Nic jsem si z ní nevzal. Udělal jsem jednu chybu. I s ohledem na to, že nenavážil, mám v sobě určitou hořkou pachuť. Potřebuji souboj s ním ještě jednou zažít. S tím, co se stalo, nedokážu coby bojovník dál fungovat.
Tomu se dá rozumět, na druhou stranu, není to pro tebe v této fázi kariéry příliš velký risk? Když prohraješ…
Já si tohle nepřipouštím. Jdu tam vyhrát. Pokud mne porazí znovu, ukáže, že je lepší zápasník než já, tak s tím dokážu žít. Budu vyrovnanější, než kdyby na tuhle odvetu nedošlo. Budil bych se s myšlenkami „coby, kdyby“. Navíc, když ho nyní porazím, stejně bude nejspíše ještě jeden souboj, protože bude chtít odvetu pro změnu on.
  |
Nenaplňuje tě ani skutečnost, že Kimball ukázal, že kvalitu má. Působil dobře, měl mírně navrch.
Jsem rád, že se ukázaly jeho kvality. Vždy ti nabídnou více možností, mohl jsem sáhnout po někom, koho bych jasně přejel. V nabídce byl i Kimball a já jasně řekl, že nemá smysl si honit triko, když už na tréninku dřu jako kráva, že chci soupeře, který je kvalitní. Věděl jsem to o něm. Je pro mě měřítkem se světem. Když ho znovu neporazím, tak se mi ukáže, že na tu vyšší úroveň nemám, a holt si budu zápasit jen tady doma, na té současné. Pokud mířím výše, tak ho musím porazit. Když vyhraji, porazím kluka, který byl v UFC, kde měl bilanci 1-3, takže nebyl žádnou hvězdou. Pokud ne, co bych tam chtěl hledat v takovém případě já?
Každopádně, byl někdo z Reinders MMA Team, kdo ti odvetu schvaloval?
Sedli jsme si s Andrém, promluvili jsme si. Řekl mi k tomu svůj názor, ale to je asi tak vše. Je to se mnou těžké, nenechal bych si to rozmluvit. Strávím na tréninku hodiny dřiny a potřebuji nějakou vizi, motivaci. Protože já bych se nyní nedokázal na jiného soupeře motivovat. Vím, že na Kimballa se budu připravovat daleko více. Nechci na nic čekat. Mám si dát dva, tři soupeře, které smáznu, abych šel do Kimballa vyklidněný? To nepotřebuji. Nechci být mezi těmi, kteří si sem budou nechávat vozit slabší soupeře, protože se bojí porážek a reakcí okolí. MMA dělám pro to, abych překonával limity, překonával sám sebe. A když Kimballa porazím, překonám sám sebe.
A co ti na tvoji tužbu řekli promotéři Pavol Neruda a Ondra Novotný?
No, nedal jsem jim moc na výběr. (pousměje se) Řekl jsem jim, že do žádného jiného zápasu nenastoupím. MMA mne neživí, dělám to proto, že mne baví. Jestli mne chcete na galavečerech, tak mi ho přivezte. Pokud ne, beru to, chápu, svět se mi nezhroutí, na chleba budu mít pořád.
Před deseti dny proběhl kemp Oktagonu, kde jsi poprvé viděl zápas s Kimballem. Co se ti vlastně honilo hlavou, když jsi ten zápas sledoval?
Viděl jsem to trošku jinak než z té klece. Vypadalo to hůře, než jak jsem to vnímal. Když mě hodil u klece na zem, tak zkusil gilotinu, a já cítil, že už více oddechuje, že tuhne. Říkal jsem si, že chvíli počkám, protože navíc žádná jeho technika nebyla nijak výrazně nebezpečná. Ve chvíli, kdy jsme vstávali, tak už byl tuhý, cítil jsem, že toho má plné zuby. Když jsem ho trefil, tak jsem viděl, jak zapadl do klece. Věděl jsem, že by stačila jedna, dvě rány a bude konec. A šel po tom. V kleci výraz soupeře vidíš. On už taky věděl, že je to konec. Ale já nevěděl, že můj. (smích) A najednou jsem se vzbudil a říkal jsem si, co se stalo. Pamatuji si, že jsem ho trefil, a pak už mám tmu. Víš, já před zápasem Ondru Starému (rozhodčí duelu) říkal, že kdyby mne náhodou trefil, a já zahulil, tak aby to nechal co nejdéle. Na tréninku to tak prostě mívám, ale dokážu se z toho dostat. No a on mi po zápase říkal: „Hele, já to nechal. Čekal jsem, čekal, ale ty furt nic, tak jsem to musel ukončit.“ (směje se) A já na to, že v pořádku.
Takže zpětně souhlasíš s ukončením? Protože na tiskovce jsi nám říkal trošku něco jiného…
Rozhodně. Ještě štěstí, že jsem si nevzal v oktagonu ten mikrofon a neřekl něco ve smyslu, že se mi nezdá ukončení. Protože, když jsem to teď viděl, tak je mi jasný, že by si asi všichni klepali na čelo a mysleli si, že jsem blázen. (smích) Já si po té ráně nepamatuji vůbec nic. Nikdy do té doby jsem nedostal káóčko (knockout), neměl jsem s tím žádné zkušenosti. Teď už vím, že když bude po ráně následovat tma, tak mám následně držet hubu. (rozesměje se)
A co dalšího ti video vašeho zápasu ukázalo? Protože ty ses k němu nebyl schopen vlastně vůbec dostat.
Taktika nebyla špatně postavená. Věděl jsem, že má nejsilnější první dvě, tři minuty. Že to je s ním hodně těžké, kdybychom zůstali ve středu, tak mne knockoutuje daleko dříve. Věděl jsem, že dělá kombinaci přední direkt a k tomu zadní low-kick. A že ho kope nad stehno. Takže já šel do zápasu s tím, že jsem reagoval zadním direktem a šel do strhu. A on mne překvapil tím, že kopal pod koleno. Udělal to poprvé, podruhé a bylo mi jasné, že to tak bude dělat i dál. Čímž mě rozhodil, protože moje taktika najednou nefungovala. Tyhle kopy se chytit nedají, tak jsem zkusil takedown (strh), který ale nebyl úplně předpisový a spadl jsem pod něj. Vím, že mám kvalitní zem, ale musím být v pozici nahoře, když jsem na zádech, tak raději nic moc nevymýšlím, nechci udělat zbytečnou chybu. Proto jsem zůstal pod ním, najednou jsem cítil, že tuhne, proto nic většího nerozjížděl. A ve chvíli, kdy jsme vstali, tak jsem toho chtěl využít, ale nepohlídal jsem si vzdálenost. S tímhle mám bohužel zatím v tréninku největší problémy. Nevěnuji se postoji zas tak dlouho, abych v tom byl úplně jistý.
Co tedy očekávat od vaší odvety? Protože oba o zápase víte dlouho dopředu (Kimball byl v listopadu náhradníkem), takže tentokrát s kondicí problém mít nejspíše nebude…
Slyšel jsem, že maká, že začal běhat, shazuje váhu. Ale to je jeho věc. Já tentokrát nehodlám čekat na to, až se vyšťaví. Utahám ho sám aktivitou, tím, že ho hodím na zem. Tam ho udržím a budu ho mlátit dokud nebude konec. Vlítnu na něj. Nemyslím, abych byl zbrklý, ale být ostrý, nenechat ho hrát jeho hru. On, když neví, co dělat, tak začne dělat blbosti. A do tohoto stavu ho chci dostat. Protože co se týče úderu, tam je fakt silný, má ránu.
Ještě k odvetě s Kimballem. Budeš spolupracovat s mentálním koučem Marianem Jelínkem?
Mám s ním na příštím měsíc domluvených pár sezení. Už jsme spolu komunikovali několikrát přímo před zápasy, je v tomto ohledu neskutečný. Má můj velký respekt, protože své práci neskutečně rozumí. Nemluví blbosti. Takže určitě spolupracovat před Kimballem budeme.
Mimochodem, nebylo by pro tebe nakonec lepší bojovat ve střední váze (do 84 kg) místo v polotěžké (do 93 kg)? Přijde mi, že bys v ní byl rychlejší, tvrdší, odolnější, výbušnější. Přece jen kluci z polotěžké jsou občas fakt už obrovští…
Určitě si myslím, že výškou a muskulatorou jsem střední váha, ale musel bych na to hodně hubnout. Přirozenou vahou se totiž nedokážu dostat ani na hranici polotěžké. Kdybych měl normálně 93 kg, tak by nebylo o čem. Jenže i když správně jím, neprasím a podobně, tak mám kolem 98, 100 kg. Nechci podstupovat zbytečné riziko, ničit si zdraví. Jasně, jde zhubnout patnáct kilo, ale nikdo neví, jaké to bude mít na tělo pro další život následky. Než hazardovat se zdravím, to budu raději nastupovat vlastně o váhu výše. Zároveň si myslím, že ve střední váze jsou daleko kvalitnější zápasníci, že je společně s velterovou (do 77 kg) nabitější než polotěžká. V ní jsou často kluci jako já, nebo přirozené polotěžké, kterým ale vždy podle mne něco chybí. A pak už je těžká váha, kde jsou fakt velcí kluci. Třeba takový Viktor Pešta. Když proti sobě stojíme, tak si třeba myslím, že jsem svalnatější než on, ale přitom on je celkově větší, robustnější, větší hlava, delší paže, větší dlaně. Prostě těžká váha.
