Dny velkých emocí pro ni ne a ne skončit. Strýcová byla dojatá už ve chvíli, kdy ve čtvrtek na slavnostním banketu všem oznámila: „Tohle bude moje reprezentační rozlučka.“
A síla okamžiku ji znovu přemohla, jakmile diváci povstali, aby uctili českou hymnou – při záběrech na Strýcovou bylo vidět, že se jí po tvářích koulely slzy.
„Byla jsem z toho všeho vyjukaná a při hymně jsem to ze sebe pustila. Uvědomila jsem si, co všechno jsem ve Fed Cupu prožila,“ líčila na tiskové konferenci. „Prohra v prvním setu mi paradoxně asi pomohla. Řekla jsem si, že jí nenechám nic zadarmo, že budu bojovat o každý míč. To mi udrželo hlavu pevnou.“
Pokud by Češky dotáhly finále k nejrychlejší výhře 3:0, Strýcová už by ve Fed Cupu nikdy znovu nenastoupila. Jestliže takový scénář nastane, byla to stylová rozlučka: vydřeným, „strýcovským“ triumfem.
Souhlasíte?
Nehrála jsem svůj nejlepší tenis, ale když 14 tisíc lidí křičí vaše jméno, chcete to prostě urvat pro ně. Máte je v zádech a oni vám pomůžou, i když nehrajete svoje maximum. Jsem extrémně šťastná.
Což bylo znát hlavně po mečbolu...
Nejdřív přijde úleva, že člověk vyhrál. Pak si uvědomíte: To je něco neuvěřitelného, tohle mi bude chybět. Pro takové momenty trénujete a hrajete. A když se to povede, emoce ani nejde popsat.
  |
Nepohltila vás nostalgie, sentiment?
Pak jsem si sedla a uvědomila si: Možná je to naposledy. Na jednu stranu je to smutné, na druhou jsem toho ve Fed Cupu zažila spoustu; tolik skvělých spoluhráček i soupeřek. Nikdy na to nezapomenu. Bylo to celé výjimečné.
Proč jste vlastně své fedcupové sbohem oznámila dopředu, nezvýšila jste tím na sebe tlak?
Domluvili jsme se, že to takhle bude lepší. Pak by se moc řešilo, ať už bychom vyhrály, nebo prohrály, že do toho Strýcová končí kariéru… Pro mě bylo lepší, aby to lidi věděli. Držela jsem to v tajnosti dost dlouho a cítím, že je dobře, že jsme se rozhodli takhle.
Ve finále Fed Cupu máte bilanci 4 zápasy, 4 výhry. Čím to?
To je dobrý. To jsem vůbec nevěděla. Takže to nemůžu vysvětlit (úsměv). Pro mě je Fed Cup věc, co mě vyprovokuje hrát něco navíc. Ne že „jen“ hraješ supertenis, ale dodáš ty emoce a ten boj; necháš tam úplně všechno. Lidi mě hrozně ženou dopředu, pomáhají mi a nedovolují mi dělat zmetky. Nikdy jsem nehrála před větším kotlem.
Keninová nastoupila ve Fed Cupu poprvé, vy naposledy. Symbolický mač?
To určitě. A pro mě je super vidět, že mám kondici, že jsem konkurenceschopná hrát dvě a půl hodiny s o třináct let mladší holkou. Je to motivace, že na to pořád ještě mám, že jsem schopná je porážet. A taky ukázka toho, že správně trénuju.
