Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

‚Rivalitu s Pljuščenkem stvořili novináři,‘ říká legendární krasobruslař Jagudin a chválí Prahu

Sport

  8:14
PRAHA - Vyhrál všechny trofeje, které mohl, málokdy skončil mimo medailové pozice. Ruská hvězda Alexej Jagudin přesto ukončila amatérskou kariéru už ve 23 letech kvůli zdravotním problémům. Ovšem i šestnáct let poté rozdává svým krasobruslením radost, a to při ledních show. V prosinci jednu z nich – Louskáčka – přiveze také do Prahy.

Alexej Jagudin na olympiádě v Salt Lake City, kde vyhrál zlato foto: imdb.com

Seděl na lavičce za mantinelem a povídal si s ruskými novináři. Když zmizela rolba, vjel devětatřicetiletý Alexej Jagudin na led. Po boku měl herečku a bývalou krasobruslařku Danu Morávkovou, českou reprezentantku Elišku Březinovou či dceru modelky Vlaďky Erbové.

Zapózoval s nimi pro fotografy, poté dal rady dívkám z místní krasobruslařské školy, které hltaly každý jeho pohyb, aby se jim s úsměvem na tváři – už v teple salónku – podepisoval. „Nikdy jsem sbírání autogramů nechápal,“ pronesl jeden z nejlepších krasobruslařů historie a užíval si, že už se nemusí choulit do bundy.

„Jsme na tu zimu zvyklí, vlastně celý život pracujeme v chladničce a možná proto jsme až do stáří na tom tak dobře po zdravotní stránce. Ale teplo je také fajn,“ začal exkluzivní povídání pro LN evropský, světový i olympijský šampion, který přepisoval krasobruslařská maxima. Na MS 1998 jako první krasobruslař získal známku 6,0 a na OH 2002 dostal za umělecký dojem hned čtyři „šestky“, nikdo jiný přitom v historii neobdržel víc než jednu.

LN: Jak se vám momentálně daří?
Nikdy se nemám špatně. Ne, že by se mi vždycky všechno dařilo, jen jsem nastavený tak, že vše se daří a bude fajn. A s tímto optimismem, troškou lenivosti a humorem se opravdu většinou vše podaří.

LN: Kolik času trávíte ledními show?
Pokud bychom mluvili o tomto představení, které mne čeká v Praze, s Louskáčkem jsme vystoupili už zhruba pětasedmdesátkrát. Co se týče všech představení, je jich ještě daleko více. Louskáček je každopádně to nejlepší, co jsme kdy udělali. Je to dětské, novoroční představení. Najdete v něm Alenku z říše divů, Mrazíka, různé hudebníky, takže jsem rád, že do Prahy přivezeme právě tuto revue. Vychází to skvěle na vánoční čas, bude to pro děti skvělý dárek. Já hraji roli Krysy (myší král), velice hodné, dobré krysy. Snažím se dát do hry hodně humoru, běhám kolem diváků, vypiji jim sem tam vodu, beru tašky, celou dobu si dělám srandu z prince – Louskáčka, svádím Marii. Užívám si to, navíc v show vystupuje řada dalších skvělých krasobruslařů. Já jsem vlastně tak trochu jediná ne příliš seriózní role v této hře, kde je kromě bruslení i hodně akce kolem, hoří nám tam led, ostatně já sám na konci shořím, jsou tam létající akrobaté, máme kouzelný létající oříšek, je to opravdu představení se vším všudy.

Alexej Jagudin při představenÍ Louskáček na ledě


LN: Zmínil jste Vánoce, jste pravoslavný, nebo katolík?

Ateista.

LN: Několikrát jste zmínil, že se vám líbí Praha, ve které jste mimo jiné před dvaceti lety získal titul mistra Evropy. Pořád to platí?
O první místo mezi všemi evropskými hlavními městy bojuje s Paříží, kde jsme s rodinou žili. Je to nádherné město, nechci se nikoho dotknout, ale pro mne je jednoduše kouzelná. Je hodně krásných měst, Benátky, Řím a další, ovšem Praha má v sobě něco speciálního. Neříkám to pro to, že sem přijedeme, ale protože to tak opravdu cítím. I když samozřejmě i toto je podobné jako vztah muže se ženou, jde o okouzlení, nikoliv lásku, protože pokud bychom mluvili o lásce, musel bych tu žít.

LN: Byl jste v Praze na návštěvě také soukromě, mimo závody či vystoupení?
Ne, nikdy.

LN: A vzpomenete si ještě na zlatý evropský šampionát 1999?
Už je to strašně dlouho, dvacet let. Někteří ještě tak dlouho nejsou na světě. Pamatuji si halu (Tipsport arena v Holešovicích), ta je pořád stejná, ale nic více už si nevybavím.

Alexej Jagudin při představenÍ Louskáček na ledě
Alexej Jagudin propaguje představení Louskáček na ledě (zleva Eliška Březinová...


LN:
Dosáhl jste všech titulů, rekordů, čeho si ve své kariéře ceníte nejvíce?
Dvou dcer. Život jakéhokoliv člověka je jako kniha, kam píšete své vlastní kapitoly. Když vezmu svoji kapitolu s názvem sport, tak ta už ukončená. Samozřejmě v ní je nejdůležitější olympijské zlato, ale tu kapitolu, kterou nyní píši, ta má název rodina. A to je nejvíce.

LN: Vaše manželka je také špičková krasobruslařka, Taťána Totmjaninová. Vy jste dříve říkal, že nechcete, aby se vaše děti nevěnovaly krasobruslení. Platí to?
Neříkal jsem, že si to nepřeji. Myslel jsem to tak, že je k tomu s Táňou nebudeme nutit. Rozhodli jsme se, že nebudeme na děti, co se týče sportu tlačit, ale chceme, aby byly co nejvzdělanější. Protože vzdělaní lidé vždy najdou snadněji uplatnění. Nevím, jak je to v Evropské unii, ale my jsme si řekli, že povedeme naše dcery předně tímto směrem. Mladší (Michéle) je 3,5 roku, ta se o sport ještě nezajímá. Ta starší (devítiletá Elizaveta) jich dělá několik, tenis, gymnastika, plavání, nyní ještě tancuje. Od příštího školního roku chce mladší zkusit balet a podle mne tam budou chtít chodit obě. Cokoliv si budou přát, já jim v tom pomohu. Ale vzdělání bude na prvním místě.

LN: Vy jste se v mládí také věnoval více sportům. S ohledem na vaše zdravotní trable (chronické problémy s kyčlemi), vybral byste si krasobruslení znovu?
Já si ho nevybral, mně ho vybrala maminka. (úsměv) Každý člověk dělá chyby, já jich také udělal hodně, ale v ničem, opravdu v ničem, bych svůj život nezměnil. Ani na vteřinu.

Alexej Konstantinovič Jagudin

Bývalý ruský krasobruslař, jeden z nejlepších v historii. Vyhrál olympiádu v Salt Lake City 2002, je čtyřnásobným mistrem světa a trojnásobným mistrem Evropy. Kariéru ukončil v roce 2003 ve 23 letech. Poté začal vystupovat v ledních revuích. 7. prosince se v Praze představí v roli Krysy v představení Louskáček na ledě. 


LN: Když mluvíte o těch chybám, co vy a alkohol, kvůli kterému jste byl v zámoří zatčen? Už je to minulost?

Jednou mne ve Státech zatkli, byla to chyba, ale jak jsem řekl, děláme je všichni. Ponaučil jsem se a už se to neopakovalo.

LN: Sledujete současné krasobruslení?
Poslední rok, protože komentuji závody pro ruskou televizi.

LN: A líbí se vám současné pojetí, které je stále více směřováno k co nejobtížným skokům, zatímco kritici upozorňují, že se vytrácí estetika a ladnost?
V našem sportu nikdy nebude ideální směr a systém, protože to ani nejde. Díky tomu je ale tak přitažlivý. Když jsem byl na posledním mistrovství světa i Evropy, závody se mi nesmírně líbily. Ten poslední světový šampionát mezi ženami a muži… koukáš se na ty závodníky a říkáš si, že je opravdu možné cokoliv. Krasobruslení není jen o tom krásném ježdění na ledu, ale i o skocích. Proto lidé tento sport milují, je tak náročný a nepředvídatelný. Je v něm prostě kousek surrealismu.

LN: Máte mezi současnými závodníky favorita?
Pokud bych vzal jakoukoliv profesi v současném světě, nemám žádné favority. Co se týče spisovatelů, herců, sportovců. A platí to i pro krasobruslení. Víte, někdo může skončit dvacátý, třicátý na mistrovství světa, ale přesto bude mít v sobě jiskru, něco navíc, čím bude přitažlivý. Není to jen o těch nejlepších, o těch, co vítězí.

LN: Co říkáte na své současné nástupce? Sovětská, potažmo ruská škola v mužské kategorii trochu ustoupila ze slávy…
Co máme, to máme. A musíme neustále podporovat mladé, nové talenty. Když jsem závodil já, měli jsme špičkové krasobruslaře, ale prakticky chyběly ženy či dívky. Nyní se to otočilo. Vše v životě plyne v určitých křivkách.

LN: A líbí se vám současné ruské hvězdy Zagitovová, Medvědědová, Samodurovová a další?
Je jich obrovské množství, navíc od příštího roku se dostanou mezi dospělé další mladé naděje. Pokud bych to přirovnal k hokeji, či fotbalu, máme nyní hodně dlouho střídačku. Proto si myslím, že pro všechny ostatní země bude nesmírně těžké s námi soupeřit.

LN: Trénoval jste po konci kariéry jiné krasobruslaře?
Zatím se zabývám show, zároveň hraji v lidovém divadle, pracuji v televizi, jak v Rusku, tak Bělorusku, v Minsku jsem otevřel krasobruslařkou školu, ale stoprocentně se věnovat trénování nemohu, nemám na to čas. Každopádně za půl roku otevírám školu také v Rusku.

LN: Před patnácti lety jste řekl, že do čtyřicítky se ledním vystoupením věnovat určitě nechcete. Před čtyřmi měsíci jste oslavil 39. narozeniny…
(Pousměje se) Dokud mohou nohy, tak budu dělat show. Jednoduše dokud budu zdravý. A dokud budu cítit, že diváky moje show baví. Jakmile ucítím, že už tomu nemám co dát, a věřte, že ten čas se blíží, tak skončím. Člověk postupem času na hodně věcí kouká jinak.

LN: Pobýval jste v zámoří, v Paříži, doma v Rusku. Kde žijete s rodinou nyní?
Momentálně v Moskvě, protože všechna práce je soustředěna do Ruska.

LN: Své druhé dceři jste dali francouzské jméno. Umíte francouzsky?
Ne. Dcera tam dva a půl roku studovala, ta francouzsky píše a mluví, manželka také, ale mne stačí jen anglicky. Francouzsky jsem se učil, ale vždy jsem přepínal do angličtiny. Tak jsem si nakonec řekl, že mi angličtina bude stačit. (úsměv)

LN: Dokázal jste se coby závodník finančně zajistit?
Pokud budete vše vyhrávat, tak se dokážete zajistit jakýmkoliv sportem. Byl jsem dobře zabezpečen už ve chvíli, kdy jsem končil sportovní kariéru. Když jsem sportoval, moc peněz jsem nepotřeboval, nyní je to samozřejmě jiné, máme dvě dcery, dva psy, chtěli bychom mít ještě jednu dceru a psa, tak se musíme s manželkou ohánět.

Medailisté ze ZOH 2002 (zleva Jevgenij Pljuščenko, Alexej Jagudin a Timothy Goebel)


LN: Během závodění jste měl jednoho velkého rivala - krajana Jevgenije Pljuščenka. Jaké jsou vaše vztahy?

My jsme nikdy žádný vztah neměli. I když jsme ještě coby mladí trénovali v jedné skupině, mimo led jsme se nijak zvlášť nestýkali, nekamarádili. Máme různé názory na život, on má své lidi kolem sebe, já také. Jsme prostě jiní, to je celé.

LN: Potkáváte se vůbec na nějakých akcích?
Viděl jsem ho osobně naposledy před několika lety.

LN: Pozdravili jste?
Samozřejmě.

LN: Kde ta vaše rivalita vlastně vznikla? Ve vaší tréninkové skupině?
Od vás. Od novinářů, od lidí kolem. Protože to byl zajímavý příběh, hodilo se to. Novináři náš vztah takto prezentovali, různými intrikami se tomu snažili pomoct. Tehdy ještě nebyla média a sociální sítě takové jako nyní, nedělo se totéž, jako třeba v případě Zagitovové a Medvěděvové, ale věřte mi, že je to podobné. Ta jejich rivala, to vše kolem, je jen bublina. My jsme sportovci, chceme vystupovat, chceme vyhrávat. Ne intrikovat.

LN: Takže někdejší prohlášení, že bez toho druhého by byl život lehčí, bylo součástí mediální bubliny?
Klidně to zopakuji znovu. Samozřejmě by ten život by byl daleko lehčí pro oba. To je normální. Ale bez něj bych nebyl tam, kde jsem.

LN: Tato rivalita vás tedy posouvala a nutila se zlepšovat?
Rozhodně. Ano. Díky tomu jsme se posouvali a zlepšovali.

LN: Co budete dělat až skončíte s ledovými show?
Pracovat pro televizi.

LN: A budete pokračovat v divadle? Baví vás „prkna, co znamenají svět“?
Kdyby mne nebavilo, nedělal bych ho. Je to adrenalin. Na ledě jsem sám za sebe, tady jsem v kolektivu, v týmu.

LN: Ptal jsem se vás na Prahu. Znáte české krasobruslaře či krasobruslařky? Tady jste se projel například s Eliškou Březinovou…
Samozřejmě Tomáše Vernera, Michala Březinu, Elišku… Více ale neznám.

LN: A legendárního Jozefa Sabovčíka?
To je ale Slovák.

LN: Ano, narodil se v Bratislavě, ale závodil za Československo…
Znám ho moc dobře, budu u toho, až se bude loučit letos s kariérou. Má poslední dvě vystoupení. Když jsme se potkali letos na mistrovství Evropy, tak mne na ně pozval, a já moc rád přijedu.

LN: A jaký to je člověk?
Je velmi upřímný, má charakter. Je velice otevřený, říká to, co si myslí, což dnes není úplně běžné. Možná proto je tak oblíbený a úspěšný.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!