22. září 2018 10:00 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Světové rekordy se v atletice stále posouvají. Kde jsou jejich hranice?

Francouz Kevin Mayer (vlevo) a Jan Sýkora při závodu na 60 metrů překážek. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Francouz Kevin Mayer (vlevo) a Jan Sýkora při závodu na 60 metrů překážek. | foto: ČTK/AP

Říká se, že velkoleposti většinou dosahují ti, kteří nemají limity. Sportovci, kteří touží být lepší, rychlejší, silnější než jejich předchůdci. A když výkony soků překonají, padají slova o dokonalosti a lidech z jiné planety. Co je však dokonalé dnes, nemusí být dokonalé zítra. To platí hlavně u atletických světových rekordů.

Všechno to vlastně začalo u Feidippida. Udatný běžec v bájném antickém příběhu pelášil sdělit zprávu o vítězství Řeků nad Peršany v bitvě u Marathonu do Atén. Když svůj cíl se slovy „Zvítězili jsme“ splnil, vyčerpáním zemřel.

Feidippidův limit byl definitivní, jeho hrdinství však dalo základ nejdelší atletické disciplíně, kde už staletí hledají limity maratonci.

Minulou neděli, 16.září 2018, našel Eliud Kipchoge na berlínském maratonu nový. Výkonem 2:01:39 se jako první člověk v dějinách přiblížil nedosažitelné dvouhodinové hranici na necelé dvě minuty.

Kipchoge v Berlíně o více než minutu překonal maratonský rekord.

Kipchoge v Berlíně o více než minutu překonal maratonský rekord.

Už Emil Zátopek tvrdil: „Když nemůžeš, přidej.“ Kipchoge přidal. Přidal tak, jako kdyby 420krát zaběhl stovku za 17,2 sekundy.

Bez přestávky!

Přidal tak, že by jeho tempu většina lidí stačila sotva pár minut. „Já bych nezvládl ani 1,5 kilometru,“ nechala se slyšet biatlonová megastar Martin Fourcade.

Jenže Kipchoge není většina.

Podobně jako Kévin Mayer.

Ten o sedm hodin později a 1 600 kilometrů jihozápadněji v Talence vylepšil světové maximum v desetiboji na aktuálních 9126 bodů. „Teď se cítím trochu jako desetibojařský Kryštof Kolumbus. Všechno, co od této chvíle objevím, nikdo jiný dosud neobjevil,“ smál se.

Oba se dostali na území dosud neprobádané. Na místo, kam se žádný člověk nedostal.

„A u obou je to něco neuvěřitelného, opravdu klobouk dolů. Navíc si myslím, že Kipchoge má ten svůj limit ještě úplně někde jinde,“ je přesvědčena česká maratonkyně Eva Vrabcová-Nývltová.

Otázkou je: kde?

Blíží se hranici

Existují vlastně v atletice nějaké limity lidského těla?

Světové rekordy se nadále posouvají. Díky novým technologiím, díky lepší přípravě, lepší stravě...

Třeba mužský maraton se od prvních časů ze začátku minulého století zrychlil téměř o hodinu.

Desetibojařské maximum se zase od zavedení elektronické časomíry v 70. letech posunulo z 8 466 bodů na Mayerových 9 126 bodů.

Francouzský vícebojař Kevin Mayer.

Francouzský vícebojař Kevin Mayer.

A pokud by se měřily nejlepší výkony jednotlivých desetibojařů, bylo by z toho 10 529 bodů. Prostoru ke zlepšení je dál spousta.

„Jenže takhle to nejde. U desetiboje se všechno musí skloubit. Záleží na maličkostech, aby se vám všechno do nejmenších detailů sešlo v jeden daný den,“ říká bývalý šéflékař atletické reprezentace Petr Sikora.

„U obou disciplín se však dál dá očekávat zlepšení,“ myslí současný lékař atletů Jiří Neumann. „Pokud někdo zaběhne maraton příští týden o vteřinu rychleji, dá se to. Ta jedna vteřina je ve dvou hodinách jen malé procento výkonu. Ve víceboji je zase více disciplín, které se dají vylepšit, takže přidat 100 bodů je reálné. Určitě reálnější, než kdyby se rekord na stovce zlepšil o dvě desetiny.“

Jinými slovy – limity atletů v některých disciplínách ještě zdaleka nejsou vyčerpány. Některé studie uvádějí, že aktuální světové rekordy leží na hranici 95–97 procent lidských možností. Jiné zase udávají číslo 99 s tím, že do roku 2027 budou všechna světová maxima definitivní.

„Ale podle mě tam pořád nějaká skulinka bude. Vždycky bude možné vylepšit technologické možnosti, u desetiboje zase složit osobní rekordy optimálněji,“ myslí si Sikora.

Existuje i studie, která se zabývá hranicí lidských možností v trojskoku. Výzkumníci pomocí počítačové simulace zjistili, že v lidských silách je možné doletět až do vzdálenosti 26 a půl metru (současný rekord Jonathana Edwardse je 18,29 metru)!

„A to už je podle mě nesmysl. Spočítali, že dál už by to lidské tělo neuneslo, kost by mohla prasknout. Ale zdá se mi to trochu ujeté,“ říká Neumann. I podle něj má lidské tělo své limity, ke kterým se atleti rok od roku blíží.

„V minulých letech se světové rekordy posunuly tak výrazně, že už nějaké dramatické zlepšení bude velmi obtížné. Lehčí to bude u disciplín s technickým základem, kde vylepšená technologie může pomoci,“ myslí si Sikora.

Za dalšími světovými rekordy tak bude spíše stát nová technologie, inovace materiálu než „dokonalejší“ lidská těla.

„Samozřejmě, vždycky se narodí někdo, kdo bude lépe fyzicky a psychicky připravený, ale posouvání světových rekordů už bude spíše o malých krůčcích,“ dodává Sikora. „Hranice lidských možností opravdu existují. Jen zatím nevíme, kde přesně leží.“

Najdete na Lidovky.cz