Pravda, vyskytly se výjimky. Vítěz dne vidí situaci na bojišti vždy z té lepší stránky. A tak Alexander Kristoff ze stáje UAE Emirates prohlásil: „Každý kolem mě padal, ale já si říkal, že je to pořád lepší než jezdit v Norsku v zimě na ledě.“
  |
Pavel Sivakov ze stáje Ineos padl hned dvakrát.
Poprvé už na 50. kilometru. Krvácel z lokte i kolene, ale ještě se dotáhl na chvost pelotonu. Potom přišel při sjezdu druhý pád během dvou hodin, krev už stékala z obou paží mladého Rusa, měl problémy řídit své kolo.
Tým Ineos ho ponechal samotného, bez pomoci. Při průjezdu cílovou pasáží do závěrečného okruhu ztrácel čtyři minuty.
„Jede ještě?“ ptali se mnozí, když zmizel i z televizního přenosu. Jede. Ovšem jeho naděje, že nemusí být „jen“ superdomestikem, ale že by i on mohl sehrát určitou roli v celkové klasifikaci, se bortily podobně jako se rozpadaly hradní zříceniny lemující trať okolo Nice.
Koncem července o něm z vysokohorského kempu Ineosu chodily zprávy: „Sivakov je tu jasně nejsilnější ze všech.“ Teď mělo jeho manko postupně narůst až na třináct minut.
Sums up stage 1 (via @cyclingtips )
@PavelSivakov https://t.co/41MWgWNXBz
„Problémem bylo, že za poslední dva měsíce tu skoro nepršelo,“ podotkl Luke Rowe, nejzkušenější muž ze Sivakovova týmu. „Najednou přijde den, který celý proprší a silnice jsou jako led. Většina týmů může říci, že nejméně polovina jejich jezdců dnes upadla.“
Na zemi se ocitli i Domenico Pozzovivo (NTT), Caleb Ewan, Philippe Gilbert (oba Lotto Soudal), Ilnur Zakarin (CCC), Sonny Colbrelli (Bahrain McLaren), Richie Porte (Trek), Nairo Quintana (Arkea Samsic), Julian Alaphilippe (Deceuninck-QuickStep) a další a další.
„Já také,“ hlásil Wout van Aert z Jumba. „Nebylo nic, co jsem proti tomu mohl udělat. Na tolika místech byla silnice jako mýdlo.“
V pelotonu rychle přibývalo těch, kteří se domnívali: Musíme s tím něco udělat.
“Spousta z nás má obavy kvůli Covidu, k tomu se přidalo špatné počasí a stav zdejších silnic. Bylo snadné ztratit hned první den veškeré šance. Museli jsme něco udělat,“ říkal Guillaume Martin, lídr Cofidisu, loni celkově dvanáctý.
„Po tak dlouhé době čekání na Tour chtěl každý vidět velké divadlo, jenže tohle bylo vážně nebezpečné. Na spoustě míst byl na té mokré vozovce olej,“ tvrdil.
Déšť, pády favoritů a norská radost. První etapu Tour vyhrál Kristoff, Sagan dojel pátý |
Guillaume Martin patřil ke skupině jezdců, kteří v popředí pelotonu debatovali o zneutralizování části etapy. Podobně i cyklisté NTT, Ineosu a Jumba naznačovali: Zklidníme to, chlapci.
Když byl před nimi poslední nebezpečný sjezd z vrcholu Levens dolů k moři, 35letý bard Tony Martin z Jumba se proměnil v kápa pelotonu, který rozhodne. Přijel na špici balíku před ostatní a rozpřáhl ruce jako Kristus na soše nad Riem. Stal se dirigentem, jenž utlumil tempo pelotonu.
A ostatní se přidali.
„Řídili se svým instinktem, když vyzvali k neutralizaci sjezdu,“ prohlásil Marc Madiot, šéf týmu Groupama-FdJ. „Organizátoři vytvořili trasu, manažeři určili taktiku - a jezdci se rozhodují, co mají dělat.“
Tedy... skoro všichni ostatní se přidali.
Existovala jedna výjimka.
Stáj Astana.
Tři její cyklisté na špici roztaženého pole během sjezdu opět navýšili tempo. Navzdory dočasnému stavu příměří.
Krátce nato za svoji akci zaplatili. Jejich lídr Miguel Ángel López, přezdívaný Superman, ztratil na mokru rovnováhu a zcela nesupermanovsky vletěl do značky na kraji silnice.
Best strategy for Lopez not to crash, well done Astana. #TDF2020 https://t.co/Ih4UTrijow
„Astana zjistila, co je to karma,“ hned se objevilo na sociálních sítích.
„Celý peloton si dnes zaslouží ocenění za své odpovědné chování uznání. S výjimkou Astany,“ prohlásil Luke Rowe. „Rozhodli se ignorovat naše dohody - a najednou jejich lídr ležel na zemi. Vypadali pak jako pořádní hlupáci.“
López, v sezoně 2018 třetí muž Gira i Vuelty, později za cílem odmítl komentovat taktiku svého týmu.
Etapa očima Romana Kreuzigera„Hodně nervózní a těžký den. Tím, že pršelo, bylo to hrozně uklouzané. Naštěstí jsme poslední sjezd zneutralizovali a začalo se závodit zase až na závěrečných 27 kilometrech. I tak došlo v tom sjezdu ke spoustě pádů. Max Walscheid tam dostal defekt, dotahovali jsme ho zpátky. Pak to (3 km před cílem) spadlo znovu, a to už jsme Maxe dopředu dostat nemohli, takže Giacomo Nizzolo (čerstvý mistr Evropy) zůstal na spurt sám. Dojel sedmý. Bylo vidět, že byl nejrychlejší, jenže zůstal trochu zavřený, což zamrzí. Předtím v průběhu dne Giacomo na předposledním kopci odpadl, protože ho chytla zima, sevřel se mu žaludek a nebylo mu dobře, v závěru etapy však ukázal, že má skvělou kondici. Moje pocity byly o něco lepší než na Dauphiné, ale jak jsem už říkal, úplně jsem po něm nezregeneroval. Postupně se z toho stavu dostávám, den ze dne je to lepší.“ |
„Silnice byly dnes za deště opravdu nebezpečné, speciálně bílé dopravní značení, přes které jsme při sjezdech přejížděli,“ vykládal pouze López. „Právě na takovém mé zadní kolo podklouzlo. Ale vyvázl jsem z toho lépe, než to na první pohled vypadalo, bez zranění.“
Teprve po jeho karambolu se tempo ve sjezdu definitivně zklidnilo. Přesto se i v této redukované rychlosti ocitl na zemi George Bennett z Jumba.
Kvůli obavám z dalších pádů při hektické sprinterské koncovce jezdci diskutovali s vedením závodu a prosadili, že pro celkové pořadí se započítají časy při průjezdu metou tři kilometry před cílem, na tradiční hranici „ochranného“ území. Následné ztráty, nejen ty způsobené případným pádem, ale i prostým zaostáním za pelotonem, neměly být brány v potaz.
A přece došlo k ještě jednomu hromadnému karambolu, těsně po průjezdu tříkilometrovou zónou. Na zemi se ocitl také jeden z největších favoritů závodu, Thibaut Pinot z FdJ.
Nejprve se opřel o kolo a popadal dech. Načež dával na posledních kilometrech do cíle při diskuzi s kolegy najevo svoji frustraci. V cíli sdělil: „Pád způsobily bílé pruhy na přechodu pro chodce, za mokra příliš kluzké.“
Tou dobou už Alexander Kristoff nadšeně slavil.
Ani Sam Bennett, ani Peter Sagan, ani Giacomo Nizzolo, ani Elia Viviani, nýbrž tento norský bard se poněkud nečekaně stal vítězem první etapy.
„Je mi 33 let, mám čtyři děti a pořád jsem schopný závodit s těmi nejlepšími a vyhrávat,“ šťastně říkal.
Ačkoliv, co by nevyhrával. Na Tour přece vítězil vždy v sudých letech, v rocích 2014 i 2018. A rok 2020 je sudý.
Černý den stáje LottoPro Johna Degenkolba ze stáje Lotto Soudal, vítěze Paříž-Roubaix 2015 i devíti etap na Vueltě, po prvním dni tato Tour skončila, když do cíle etapy dojel mimo časový limit. Nejprve sám upadl, pak pomáhal svému lídrovi Calebu Ewanovi vrátit se do pelotonu - a potom už sám neměl dost sil. Po etapě navíc diagnostikovali Philippu Gilbertovi z Lotta, aktuálnímu šampionovi Paříž-Roubaix, zlomeninu v oblasti kolene. Také pro něj závod skončil. |
„Snil jsem o tom, že si jednou obleču žlutý dres a teď se můj sen stal skutečností. Znamená to pro mě hrozně moc,“ svěřoval se. „Má příprava na Tour nebyla nejlepší, chyběly mi dobré výsledky. A na mistrovství Evropy jsem upadl přímo na hlavu a byl jsem trochu potlučený.“
Pro tým UAE Emirates, pokračovatele někdejšího Lampre, vybojoval první žlutý dres na Tour od roku 2002. Považte, po osmnácti letech.
„Přitom tu máme tým zaměřený vrchařsky, neočekávali jsme tak brzké vítězství,“ připomněl Kristoff horské ambice Tadeje Pogačara. „Ale v posledních kilometrech jsem se cítil skvěle a jakmile jsme rozehráli spurt, pomyslel jsem si: Dneska si pojedu pro vítězství. Byl to úžasný pocit.“
Úžasné bývají i pocity jezdců, když je na pódiu oblékají do žlutého dresu.
Tentokrát si ho Kristoff musel v zákulisí obléci sám a k ceremoniálu už přišel (v roušce) ve žluté. Anticovidová pravidla jsou anticovidová pravidla.
@Kristoff87 est le deuxième coureur norvégien à endosser le maillot jaune après @ThorHushovd, qui l’avait porté en 2004, 2006 et 2011.
#TDF2020 https://t.co/CEtlQ6PX3v
Po stranách pódia mu tleskala vlevo hosteska a vpravo její mužský protějšek.
Taková jsou pro změnu pravidla snahy o genderovou rovnoprávnost.
Doba se změnila.
