Lidovky.cz: V týmové kvalifikaci o OH na konci ledna Česko poměrně překvapivě dokráčelo až do finále proti Hongkongu, kde jste prohráli a těsně nepostoupili. Jak to hodnotíte s odstupem pár dnů?
Před kvalifikací jsme si samozřejmě přáli, abychom postoupili. Doufali jsme v trošku schůdnější los, než jsme měli. Hráli jsme hned na začátek s KLDR, což nebylo vůbec jednoduché, ve druhém kole s Jižní Koreou, která byla v celém kvalifikačním turnaji nasazená jako číslo jedna. Ve finále jsme prohráli s Hongkongem, který má také žebříčkově lepší hráče, ale na to se nechci vymlouvat. Mrzí nás to.
Lubomír Jančařík s Tomášem Polanským ve čtyřhře proti Hongkongu,
Lidovky.cz: Jak to vypadá s kvalifikací jednotlivců?
Někteří hráči už se tam dostali na základě žebříčku automaticky. V dubnu máme kvalifikační turnaj, odkud se do Tokia probojují vítězové skupin, poté se tam protáhne zbytek hráčů podle žebříčku, kteří jsou do sedmdesátého místa. Trenér může do kvalifikace nominovat pouze dva z každé země, takže pořád nemám jistotu. Pokud bych tam jel, musím uspět výsledkově, žebříček by mě tam nepustil.
Lidovky.cz: Byl ping-pong vaší první sportovní volbou?
Do devíti jsem hrál ještě fotbal, protože můj táta je trenérem. Poté už to ale nešlo časově skloubit, takže jsem začal trénovat více pinčes a na fotbal už nebyl prostor. Zvítězil sport, který jsem chtěl dělat intuitivně více.
Lidovky.cz: Před čtyřmi lety jste se vydal trénovat do Německa. Byl to velký šok oproti Česku?
Pro mě to byl důležitý životní krok pingpongově i mentálně. V Německu jsou jedna z nejlepších tréninkových středisek v Evropě, což byla pro mě taky velká změna. V Čechách jsem totiž trénoval pouze privátně, takže to ve všech ohledech splnilo moje očekávání. V Německu jsou výborní hráči i trenéři, celkově je to všechno o dost profesionálnější. Mají více peněz, je tu skvělé zázemí, takže si nemám na co stěžovat.
Tomáš Polanský během výměny.
Lidovky.cz: Jak se liší váš pingpongový život nyní oproti tomu českému?
V Německu trénuje velké množství cizinců, můžu se tu setkat s hodně odlišnými styly, což mi hodně pomáhá. Hraje tu evropská špička, takže je pro mě velkým přínosem mít šanci s těmito hráči trénovat a učit se jejich profesionalitě. Od rozcvičky až do posledního míčku je vidět, že tomu obětují všechno. Od klubu pak máme po trénincích hrazené masáže, možnost si zajít do sauny, takové podmínky na ligové úrovni v Česku ani snad být nemohou.
Lidovky.cz: Dají se aspoň přiblížit nějaké tréninkové podmínky u nás těm německým?
Centrum v Havlíčkově Brodě. Většinou tam máme reprezentační soustředění a líbí se nám tam. K dispozici je ubytování, hala a wellness, všechno je navíc pod jednou střechou, což je velký benefit. Na druhou stranu je tam menší hala, natěsná se tam sedm stolů. Když to srovnám s Německem, kde máme v hale v Saarbrückenu dvacet stolů, je to obrovský rozdíl. Za mě hraje hala velkou roli, což je ale pouze můj osobní pocit. Na české poměry je ale super, že to tam vzniklo, pro mladé hráče je to dobrá příležitost pracovat tak, jak se má, v dobrých podmínkách.
Lidovky.cz: Kolikrát se dostanete během sezony domů do Ústí?
V Německu žiju stabilně, do Čech se vracím pouze na Vánoce, v létě a pak ještě využiju jedné příležitosti podle možností.
Lidovky.cz: V současnosti jste členem prvního týmu Bundesligy...
Máme výborný tým, táhneme spolu za jeden provaz a funguje nám to. Hraje s námi jednička z Číny, která je opravdu výborná, a německý reprezentant Franziska. Dopředu mě žene fakt, že tu nejsem nejlepší, což bych samozřejmě chtěl (smích). Jak jsme vyrovnaní, musí každý o své místo neustále bojovat a dokazovat trenérovi, že právě on je ta nejlepší volba. Je tu zdravě konkurenční prostředí, vzájemně se posouváme dopředu.
Český stolní tenista Tomáš Polanský a jeho radost z povedené výměny.
Lidovky.cz: Mluvíte už plynule německy?
Na hovorové úrovni se domluvím, každopádně to není nějak vysoce intelektuální němčina.
Lidovky.cz: Kolik si vydělá průměrný hráč Bundesligy? Živíte se pouze stolním tenisem?
Pincem se už naštěstí živím a je to hrozně příjemný pocit. Průměrný hráč si vydělá okolo 30 tisíc eur ročně (v přepočtu 750 tisíc korun).
Lidovky.cz: A legenda ping-pongu Timo Boll, jenž hraje dlouhá léta v Düsseldorfu?
Říká se, že i se všemi sponzorskými kontrakty se dostane na hranici milionu eur.
Lidovky.cz: Jaká bývá na zápasech v Německu kulisa? Kolik chodí diváků?
Nevím, z jakého je to důvodu, ale na naše zápasy chodí okolo dvou set fanoušků, na venkovní utkání s námi jezdí opravdu jenom ti nejvěrnější. Na nejatraktivnější duely v Bundeslize si přitom najde cestu okolo tisíce fanoušků. Často jsou k vidění lidé, kteří nosí šály, vlajky a většinou je na utkání i buben. V Německu nejsou pouze sedící diváci, zapojují se i aktivně do fandění.
Radost stolního tenisty Tomáše Polanského.
Lidovky.cz: Veřejnost vnímá stolní tenis jako sport pod nadvládou Asijců. Souhlasíte?
Určitě ano. Oni mají výhodu v tom, jak je to v Číně rozšířené. Jejich trenéři mají know-how, jak to dělat nejlépe, přirovnal bych to k trenérům našich tenistek, ti jsou také hodně úspěšní. Hráči se tam učí od nejútlejšího věku ideální úderovou techniku a znalosti rotací. V případě, že ten hráč má odmalička motivaci a trochu talentu, je jasné, že se minimálně do světové dvacítky dostane. Samozřejmě to nemusí být na oficiálním žebříčku, ale výkonnostně určitě. Spousta čínských hráčů ani nemá pořádnou možnost cestovat po všech turnajích, je jich zkrátka až moc.
Lidovky.cz: Dá se tvrdit, že mají Číňané lepší predispozice ke hraní?
Nemyslím si, že je to o predispozici. Paradoxně bych řekl, že Evropané mají více talentu, u Asijců je to spíše o dřině. Když se to učí de facto od kolébky a jdou po jedné správné cestě, je to o dost snadnější. Mají tam nejlepší podmínky, pro ně je to jako náboženství, což se projevuje i finančně. Mají obrovské haly, posilovny, kondiční trenéry a jídelnu v jednom prostoru.
Lidovky.cz: Kolikrát denně trénují ti nejlepší hráči?
Oni netrénují o moc víc než třeba my. Ke stolu jdou také dvakrát denně, jenže je to o dost kvalitnější. Mají super trenéry a oni sami už vědí, co je pro ně nejlepší.
Lidovky.cz: Dostal jste se někdy do Asie na tréninkový kemp?
Byl jsem tam třikrát. Například teď před olympiádou je tam ale ohromně těžké se dostat, Číňané nyní nechtějí dělat sparringy Evropanům, kteří by se dozvěděli, jak moc intenzivně před hrami trénují. Před zhruba třemi roky to ještě bylo otevřenější. Shodou okolností tu máme v Saarbrückenu čínského trenéra, který se o mě stará a od kterého se dozvím spoustu nových postřehů.
Lidovky.cz: Jste stále velmi mladý hráč. Jaké máte cíle do budoucna?
V současné době se chci co nejdéle udržet v Bundeslize. Rád bych zůstal tady v Saarbrückenu, který jsem si oblíbil. Pokud by se mi časem podařilo dostat do světové dvacítky, mohla by přijít například nabídka z Japonska. Do Číny je de facto nereálné se dostat, jedinému Bollovi s Ovtcharovem se tam povedlo z Evropanů chvíli usadit.
