Kdy jste si všiml, že vás večer nejspíš čeká velkolepé představení?
Já to dopředu nikdy nepoznám. Někdy se cítím dobře a zápas pak stojí za houby, jindy je to zase přesně naopak.
Litvínovský brankář Hübl na vás asi delší čas nezapomene. Sedl vám snad jeho styl chytání?
To ne, myslím, že za góly ani nemohl. Dostávali jsme se do přečíslení a po nahrávce jsme většinou stříleli nahoru. Takže to měl strašně těžký.
Zatímco na domácím ledě se Kladnu daří, venku jste až do litvínovského klání sbírali jeden smutek za druhým. Čímpak to?
Kdybychom tak věděli, proč se nám dařila hra zrovna v Litvínově a proč před tím ne... Pravdou ale je, že venku jsme zatím hráli většinou fakt špatně. Třeba v Ostravě, Boleslavi, nebo na Spartě, kde jsme to všude dostali, to byla z naší strany bída. V těchhle zápasech jsme většinou inkasovali hned na začátku dvě tři branky. Sesypalo se to na nás a my se z toho už nedostali.
Na Spartu vás přijely nedávno podpořit i vaše manželky a přítelkyně. Po debaklu 8:1 jste je ale nejspíš do Litvínova nevzali, ne?
Jestli se někde psalo, že jsme je vzali, abychom konečně venku vyhráli, tak je to hloupost. Do Prahy na Spartu a Slavii s náma jezdí pokaždé.
V Litvínově jste místo zraněného "dvojčete" Martina Procházky k sobě do lajny vyfasoval Jana Tomajka. V čem je na ledě jiný než Procházka?
Oba mají svoje přednosti a určitě jsou dost zkušení a chytří hráči. Takže s oběma se mi hraje výborně.
V kanadském bodování jste z kladenského týmu nejpilnějším sběratelem čárek za góly a nahrávky. Trestných minut jste ale nasbíral již 36, čímž jste se stal druhým nejzlejším hráčem týmu. Čímpak to?
Skoro všechny tresty jsem nasbíral při zápase v Plzni. Kdyby se počítala všechna ostatní utkání, s výjimkou toho plzeňského, budu naopak nejslušnější.
Před měsícem jste oslavil 38. narozeniny. Co vás v tomhle pokročilejším hokejovém věku ještě stále motivuje? Vždyť jste ve své kariéře již dosáhl prakticky téměř všeho...
Jsem hlavně soutěživý typ a je mi naprosto jedno, jestli mně je 30 nebo 38 let, jestli jsem v hokeji něco vyhrál, anebo ne. Baví mě hlavně být s klukama v kabině a radovat se zvítězství. Tyhle chvíle člověka asi nikdy neomrzí.
Vaše jméno se občas spojuje i s přihrávkou Petru Svobodovi na vítězný gól ve slavném naganském finále. Řekl vám vůbec někdy Svoboda od té doby, jak jste mu tehdy puk báječně naservíroval?
Ne, o tomhle se mezi hokejisty moc nepovídá. Ani vlastně už pořádně nevím, kdy jsme se naposledy viděli... Já se ale radši dívám spíš dopředu než dozadu. Na ohlížení budu mít dost času, až jednou s hokejem skončím.
