Po čtyřech letech jsou v něm z poloviny staré známé firmy jako Brazílie, Německo, Nizozemsko a Argentina, poprvé Kolumbie a Kostarika, po osmi letech Francie, a dokonce po osmadvaceti Belgie. Poprvé po osmi letech se též musíme obejít bez nějakého afrického týmu.
Jan Rejžekčeský hudební a filmový kritik, novinář a fotbalový fanoušek komentuje pro LN mistrovství světa. |
Ono se to lehce řekne, že kdo má nejvyrovnanější formu, ten by měl rozvážným krokem dojít až do finále, jenže herní výpadky se zatím nevyhnuly žádnému týmu. Každopádně o punc dosavadní pouti bez ztráty bodu v sobotu přijde buď Argentina, nebo Belgie.
Do plnící se šperkovnice nejkrásnějších gólů na šampionátu přidávám první branku Belgičana Kevina De Bruyneho, který si hezky dokolečka obešel zkamenělé americké obránce a pak skóroval ke vzdálenější tyči. A krásnou přihrávkou „namazal“ Lukakuovi k potvrzení postupu.
Plně rozumím radosti z rozhodující vstřelené branky v posledních minutách zápasu, ale když Ángel Di María rozhodl v utkání se Švýcary, bál jsem se, že ho valná hromada spoluhráčů, náhradníků a vůbec lidí z realizačního týmu u rohového praporku zavalí po vzoru legendárních chilských horníků a FIFA vyprostí střelce až za měsíc.
Chudák obránce Stephan Lichtsteiner naopak zůstal dlouho vězet v síti, až jsem se děsil, že se na ní oběsí.
Paranoidní podezření
Proti trenérovi amerického výběru Jürgenu Klinsmannovi vůbec nic nemám, ale na pondělní tiskovce před střetnutím s Belgií si mohl v rámci psychologické války odpustit narážky na alžírského rozhodčího Djamela Hamoudiho (mimochodem předloni vyhlášeného nejlepším sudím afrického kontinentu).
Přišel s paranoidními podezřeními, že se může mstít za to, že před čtyřmi roky USA v posledním zápase vyřadily právě Alžírsko, a považte, na hřišti bude mluvit s Belgičany francouzsky! Jak vtipně poznamenal komentátor listu The New York Times Jeré Longman, ještě že ho neobvinil, že denně snídá belgické vafle.
