V základu jsou královny: srdcová královna neboli ministryně kultury Luhanské lidové republiky (LNR) Irina Filatovová, která s oblibou pózuje v titěrných bikinách a s lahví alkoholu, či piková královna alias Jelena Pavlovová, černovlasá valkýra v maskáčích a manželka obávaného katana Doněcké lidové republiky (DNR) Arsenije Pavlova aka Motoroly. Její choť jí v podobě čertíka laškovně posedává na rameni, má však i svoji vlastní kartu: srdcového kluka. Srdcový král Igor „Bes“ (Démon) Bezler střeží svého poddaného s bojovně pozvednutými vidlemi, vedle svírá v kostlivých rukách zbraň v barvách ruské vlajky kárový král Igor Girkin Strelkov. A nad nimi, na samotném vrcholu, trůní pikový král Alexandr Zacharčenko, vůdce doněckých vzbouřenců.
Šedou eminencí celé pyramidy je však všemocný žolík - Vladimir Putin, který s nevinným úsměvem žongluje s vlajkami postsovětských republik. Zdá se, že domeček stojí pevně. Pak k němu ovšem přistoupí autor kreseb Serhij Zacharov a jediným rychlým kopem srazí základní stavební kámen, žolíka Putina. Celá konstrukce z karet se hroutí k zemi. Performance Domeček z karet ilustruje skutečnou povahu režimu, který Moskvou podporovaní separatisté zavedli na porobeném teritoriu Donbasu.
Žolík Putin padá k zemi - a spolu s ním i celá konstrukce separatistických republik.
Performance Domeček z karet v DOXu. Vlevo s mikrofonem Lubov Michajlova (ředitelka nadace Izoljacija) a autor díla Serhij Zacharov.
Jsou to klauni
Doma v Doněcku se Serhij Zacharov živil jako interiérový designér a kreslení a malbě se věnoval jen ve svém volném čase - říci, že současnému umění se v postsovětském Doněcku příliš nedařilo, k vystižení skutečnosti postačí jen stěží. Pod vládou proruských rebelů, kteří v ozvěně kremelské rétoriky přísahají na tradiční hodnoty, atmosféra nicméně ještě zhoustla. Zbraně separatistů nyní dohlížejí nejen na doněcké obyvatele, ale i „čistotu“ místní kulturní fronty.
Zacharov měl ovšem na povstalce a jejich svérázné vůdce svůj vlastní názor. Ten promítl do karikatur a satirického grafitti, které začal po ulicích svého města uzurpovaného ozbrojenci rozmisťovat. „Nemusel jsem nijak přemýšlet, nabízelo se to samo. Všichni jsou to klauni, přímo si říkali o to, abychom je namalovali a ukázali v ulicích,“ říká na adresu separatistických mocnářů muž, jemuž se v západních médiích brzy začalo přezdívat Banksy z Doněcku (podle slavného streetartového britského umělce Banksyho - pozn. red.).
Rebelující láska. Arsenij Pavlov aka Motorola se svou manželkou Jelenou.
„Prostě to udělej.“ Graffiti s Igorem Girkinem Strelkovem.
Výsměšné portréty a nápisy pozornosti těch, jež si Zacharov bral na paškál, samozřejmě neunikly. Netrvalo dlouho a na umělce si před jeho domem počíhali ozbrojení muži. Zabavili mu počítač, auto i veškeré doklady, načež ho převezli do někdejšího sídla ukrajinské tajné služby SBU, kterou separatisté na samém začátku vzpoury obsadili a zřídili si v ní základnu. Včetně vězení.
Nemá to cenu. Prostě ho zabijeme
Dva muži s ruským přízvukem zahájili výslech. „Kreslil jsi to ty?“ - „Ano, já.“ - „Kdo tě platil?“ - „Nikdo.“ - „Kde je tvůj komplic?“ Otázka střídala otázku a každou odpověď, která věznitele neuspokojila, následovala rána. Zacharov ucítil, jak mu praskají žebra. Kromě obou mužů byla v místnosti ještě jedna žena se zakrytým obličejem.
„Ta byla nejhorší. Nelíbila se jí jedna z mých odpovědí a tak nade mnou mávla rukou: ‚Mluvit s ním dál nemá cenu. Prostě ho zabijeme.‘ Pak mě odvedla do vedlejší místnosti, přiložila mi pistoli k hlavě a řekla: ‚Vždycky mě zajímalo, jak se člověk těsně před smrtí cítí,“ vzpomíná umělec.
Zahalená žena však spoušť nezmáčkla. Místo toho Zacharova odvedli zpět do improvizované cely ve sklepních prostorech budovy. „Bývaly tam sklady zbraní, v jedné místnosti pořád byly krabice s plynovými maskami. Žádné kavalce, jen holá podlaha. Najíst nám dávali dvakrát denně, nějakou kaši, kterou jsme museli slízávat z talíře jako psi, příbory nedávali. Navíc nás nenechali spát. Když viděli, že někdo usíná, hned vtrhli dovnitř a začali nás bít,“ líčí Zacharov.
Po druhém výslechu, jehož výsledek tazatele opět zklamal, zavřeli Serhije ještě s jedním vězněm do kufru auta a převezli je do dalšího opěrného bodu rebelů, bývalé armádní základny, kde je vystavili ještě horšímu týrání. „Mlátili nás vším, co jim přišlo pod ruku. Opuchlo mi celé tělo, odevšad mi tekla krev. Pak nás strčili do úložných prostor v nějaké dodávce. Nedalo se tam vydržet, bylo tam strašně málo místa... Nemohli jsme se ani pořádně posadit. Trvalo to celou noc. Pak přišel den: slunce a horko (Zacharov byl zadržen vloni v létě - pozn. red.). Ztratil jsem vědomí,“ říká Zacharov.
Nejhorší byli opilí
Z dodávky putovali oba vězni do zamčené garáže, kde jim separatisté vzájemně spoutali ruce: „Následujících deset dní jsme strávili jako siamská dvojčata. Znovu a znovu nás ‚vyslýchali‘, což znamenalo jen další bití, a pořád nám vyhrožovali, že nás zabijí, že si budeme muset vykopat vlastní hroby. Nejhorší bylo, když se opili. Nikdy jste nevěděli, co udělají, když byli opilí.“
Spoutaná dvojice strávila v garáži deset dní. „Páchli jsme, celou dobu jsme leželi ve vlastní krvi a potu. Poprosili jsme strážného, jestli se nemůžeme umýt. Svolil, přinesl kyblík s vodou a pustil nás ven na dvůr,“ popisuje Serhij. Venku ozbrojenci i jejich práce schopní vězni (“otroci“, nazývá je Zacharov) pilně rozebírali a opravovali ukradená auta. Jeden z rebelů vybídl umělce, aby se pustil do práce, a slíbil mu, že když auto přelakuje, pustí ho na svobodu. Kupodivu svůj slib splnil. „A co moje doklady?’ zeptal jsem se. ‚Nemáme je. Zůstaly v budově SBU,‘ odpověděl. Tak fungují - mizerná organizace, žádné propojení.“
Zacharov se v nemocnici nechal ošetřit (lékaři potvrdili zlomená žebra), pak však udělal vážnou, byť pochopitelnou chybu: vrátil se ke svým prvním věznitelům a dožadoval se zabavených dokladů. „Byli překvapení, že mě vidí na svobodě. A šoupli mě zpátky do sklepa. Na další měsíc a půl,“ krčí rameny.
V cele, kam by se za normálních okolností vešlo patnáct lidí, se jich tísnil dvojnásobek, vzpomíná Serhij. Mezi vězni byli také zajatí ukrajinští vojáci, ale většinu tvořili zadržení civilisté: „Některé chytili kvůli tomu, že opilí porušili noční zákaz vycházení. Další byli ‚špioni‘. A k tomu, aby byl člověk špion, stačí málo: mapa, kam si vyznačil místa, kde se dobře rybaří; fotka ukrajinské vlajky v telefonu. Je to jako za Stalina, kdy vás mohl kdokoli udat za cokoli. Dostat se tam je strašně jednoduché. Dostat se ven? Skoro nemožné.“
Když se vrátím, zemřu
Serhij Zacharov měl štěstí: podařilo se mu uprchnout. O těch, kteří mu v tom pomohli, se zdráhá mluvit. Bojí se o jejich bezpečí. „Pořád jsou v Doněcku,“ připomíná. On sám město opustil hned, jakmile se mu naskytla příležitost. „Věděl jsem, že odjedu. Věděl jsem to od prvního dne, kdy mě zadrželi. Nechtěl jsem tam zůstat. A vrátit se nemůžu. Je mi jasné, že pokud se tam objevím, nepřežiju.“
Tvorba žolíka Putina.
Podobně jako mnoho dalších uprchlíků z Donbasu, také Zacharov dnes žije v Kyjevě. Jeho nejnovější projekt, Domeček z karet, vznikl právě tam. “Ten nápad visel ve vzduchu, tak jsem se do něj pustil. Zkrátka jsem musel,“ popisuje umělec.
Dílo tvoří celkem patnáct karet; některé z nich vybíráme a pro srovnání přikládáme snímek karikovaného člověka. To, jak věrné jsou Zacharovovy portréty separatistických vůdců, ovšem můžete posoudit i vy sami. Seznámení s Domečkem z karet i s příběhem Serhije Zacharova nabízí působivá výstava Kultura a konflikt: Izolyatsia v exilu, instalovaná od 11. června do 20. července v prostorách pražského Centra současného umění DOX.
  |
Hlavní tématem exhibice je umělecká nadace Izoljacija (Izolace), která v Doněcku nabízela alternativu postsovětské mentalitě. Nyní je v exilu: 9. června loňského roku ji z jejího pozemku vyhnali ozbrojení separatisté, kteří sídlo „úchylných umělců, pro které není v Doněcké lidové republice místo“ vyrabovali, přeměnili jej na skladiště „humanitární pomoci“ z Ruska a v jeho podzemních prostorách si zřídili mučírnu.
Příběh kulturní platformy Izoljacija, v němž se mísí smutek s nadějí, vám přineseme zítra.
Pikový král - Alexandr Zacharčenko. Hlava Doněcké lidové republiky, jež svou pozici stvrdila v separatistických volbách vloni na podzim.
Kárový král - Igor Girkin aka Strelkov. Operativec spjatý s ruskou zpravodajskou službou GRU se angažoval již na Krymu, posléze měl svůj hlavní štáb ve Slavjansku. Když město získala zpět ukrajinská armáda, přesunul se Strelkov do Doněcku, kde ve funkci „ministra obrany DNR“ řídil obranné operace povstalců proti postupujícím jednotkám ukrajinských vojsk. Posléze byl však Moskvou povolán zpět do Ruska.
Piková královna - Jelena Pavlovová (s manželem Motorolou). Brunetka impozantního zjevu přišla do Doněcku ze Slavjansku, podle svých slov kvůli tomu, že město ve dne v noci ostřelovala ukrajinská armáda. V červenci 2014 se vdala za ruského válečného veterána a vůdce povstaleckého praporu Spartak Arsenije Pavlova alias Motorolu. Bizarní svatební snímky ozbrojené nevěsty a jejího o dvě hlavy menšího ženicha se vloni v létě staly hitem sociálních sítí.
Srdcová královna - Irina Filatovová. Spíše než politickými činy proslula ministryně kultury Luhanské lidové republiky snímky, které zveřejnila na sociální síti VKontakte. Pózuje na nich v titěrných bikinách a s lahví alkoholu v ruce.
Žolík - Vladimir Putin.
