V polovině letošního února byl v Homelské oblasti na jihovýchodě Běloruska, v okrese sousedícím s Ukrajinou, vyhlášen režim protiteroristické operace. Prezident Alexandr Lukašenko den poté oznámil, že „čekisticko-vojenská operace skončila. Byli zadrženi všichni diverzanti, mezi nimi Bělorusové“. Prý k takovým akcím dochází dvakrát až třikrát týdně. „Nemůžeme se uklidnit? Nemůžeme!“ prohodil směrem k Ukrajině Lukašenko.
Ať už je průnik diverzní skupiny z Ukrajiny jednou z mnoha fantazií běloruského diktátora a jeho tajné služby KGB, nebo skutečná událost, nehovořilo by se o něm, pokud by se už dva roky Minsk nepodílel na ruské agresi proti Ukrajině.
Od samého začátku války na Ukrajině Bělorusko pomáhá svému velkému bratru z Moskvy útočit na sousední stát. Z běloruského území startují letouny a rakety bombardující ukrajinská města, část ruských útočících sil se vydala ve směru na Kyjev z Běloruska – včetně jednotek, které byly vysazeny na ukrajinském letišti Hostomel. Bělorusko pomáhá zásobovat ruskou armádu.
Za podporu ruské agrese si proto Lukašenkův režim vysloužil sankce a silnější izolaci, než ve které byl před válkou na Ukrajině. Podpořit Putinovu válku bylo, možná překvapivě, pro Lukašenka výhodné rozhodnutí. Pro běloruskou společnost však nikoliv.
