Autorkou revoluce je eurokomisařka Mariann Fischer-Boelová a její záměr je jasný: zabránit dotování jezer nadbytečného vína v Evropě, které nikdo nechce a za jehož likvidaci platí Evropané ročně stovky milionů eur.
Nutnost změny zpochybňuje málokdo. Evropské vinařství je poslední oblastí, která se dotuje „postaru“ podle principu čím větší úroda, tím větší šek z Bruselu. Nadto spotřebitelé v posledních letech stále častěji sahají po kalifornském, chilském a jihoafrickém vínu než francouzském či italském.
Plán narýsovaný Fischer-Boelovou má ale víc oponentů než příznivců. Komisařka navrhla zrušit 200 tisíc hektarů evropských vinic, což jsou zhruba čtyři procenta z celkové plochy; severským zemím se to zdá málo, jižním moc. Severské křídlo tvrdí, že se tak příliš neušetří na destilaci vinných přebytků, což je nejnákladnější „vedlejší účinek“ dotační politiky.
Destilace na ethanol byla původně ad hoc řešením, jak se zbavit nekvalitního a neprodejného vína. Jižané, hlavně Italové a Španělé, si z toho v posledních letech udělali byznys a rovnou pěstují méně náročnou révu, kterou pak, v podobě ethanolu, prodávají k využití v průmyslu. Destilace placená Bruselem vyjde ročně na šest set až osm set milionů eur.
Proti reformě, která „neposune zdejší víno směrem k větší konkurenceschopnosti,“ se postavil i český ministr zemědělství Petr Gandalovič (ODS). Kromě výše zmíněných věcí a například nápadu na zjednodušené značení vín – hrozí tu setření rozdílu mezi výběrovým Chardonnay a Chardonnay z krabice – má Česko problém se slazením vín. Komise ho ve své reformě chce zakázat s argumentem, že se tím znečišťuje původní chuť moku. Češi stejně jako Slováci, Maďaři, Němci nebo Rakušané jsou zásadně proti. Jednak svá vína musejí kvůli chladnějšímu podnebí zpravidla doslazovat, a vadí jim i to, že zákaz dokyselování jižních vín plán komisařky neobsahuje. Češi reciproční zákaz dokyselování ale nepožadují, protože nechtějí „zužovat podmínky“ pro vinaře.
Nutnost změny zpochybňuje málokdo. Evropské vinařství je poslední oblastí, která se dotuje „postaru“ podle principu čím větší úroda, tím větší šek z Bruselu. Nadto spotřebitelé v posledních letech stále častěji sahají po kalifornském, chilském a jihoafrickém vínu než francouzském či italském.
Plán narýsovaný Fischer-Boelovou má ale víc oponentů než příznivců. Komisařka navrhla zrušit 200 tisíc hektarů evropských vinic, což jsou zhruba čtyři procenta z celkové plochy; severským zemím se to zdá málo, jižním moc. Severské křídlo tvrdí, že se tak příliš neušetří na destilaci vinných přebytků, což je nejnákladnější „vedlejší účinek“ dotační politiky.
Destilace na ethanol byla původně ad hoc řešením, jak se zbavit nekvalitního a neprodejného vína. Jižané, hlavně Italové a Španělé, si z toho v posledních letech udělali byznys a rovnou pěstují méně náročnou révu, kterou pak, v podobě ethanolu, prodávají k využití v průmyslu. Destilace placená Bruselem vyjde ročně na šest set až osm set milionů eur.
Proti reformě, která „neposune zdejší víno směrem k větší konkurenceschopnosti,“ se postavil i český ministr zemědělství Petr Gandalovič (ODS). Kromě výše zmíněných věcí a například nápadu na zjednodušené značení vín – hrozí tu setření rozdílu mezi výběrovým Chardonnay a Chardonnay z krabice – má Česko problém se slazením vín. Komise ho ve své reformě chce zakázat s argumentem, že se tím znečišťuje původní chuť moku. Češi stejně jako Slováci, Maďaři, Němci nebo Rakušané jsou zásadně proti. Jednak svá vína musejí kvůli chladnějšímu podnebí zpravidla doslazovat, a vadí jim i to, že zákaz dokyselování jižních vín plán komisařky neobsahuje. Češi reciproční zákaz dokyselování ale nepožadují, protože nechtějí „zužovat podmínky“ pro vinaře.
| Další podrobnosti o plánech Bruselu na omezení přebytků vína si přečtěte v dnešním vydání deníku |
