LN: Jaké informační zdroje používáte, když mapujete koaliční i ruské nálety v Iráku a Sýrii? Složité to asi musí být v místech ovládaných teroristickým hnutím Islámský stát...
Používáme cokoliv, co je veřejně přístupné a digitální. Patří sem i propaganda, ať už takzvaného Islámského státu, který používá třeba agenturu Amak, ale i propaganda mezinárodní koalice. Ta zveřejňuje mimo jiné videa z jednotlivých náletů, kde můžete identifikovat jejich cíle i umístění. Kromě toho například pracujeme se satelitními snímky, svědectvím aktivistů na místě, výpověďmi očitých svědků, zprávami z novin.
LN: V poslední době se nejvíce diskutovalo o chemickém útoku v Chán Šajchúnu, po němž nařídil americký prezident bombardování syrské vojenské základny. Myslíte, že to bylo odůvodněné, že měl dost důkazů, že za útokem stál Asadův režim?
Nejdřív bych připomněl, že nikdo nepopíral, syrské bombardování Chán Šajchúnu, přiznali to i sami Syřané. Tvrdili, že nepoužili chemické zbraně, samotné bombardování ale nepopřeli. Řekněme, že Trumpova administrativa byla přesvědčená, že byly použité chemické zbraně. Myslím, že ten vojenský zásah Američanů byl velice omezený, a to není politický názor, ale hodnocení v rámci vojenských možností.
Pro americkou armádu to byl velmi bezpečný úder, vyslat 59 střel Tomahawk ze Středozemního moře je snadné, nehrozily žádné ztráty na životech. Kdyby vyslali letadlo, které může nést větší bomby a způsobit větší škody, existovalo by riziko, že ho Sýrie sestřelí. Američané také informovali Rusy, že k náletu dojde. Byla to tedy jen ukázka toho, co mohou udělat.
LN: Myslíte, že nynější mezinárodní vyšetřování této tragédie může přinést konkrétní výsledky?
Doufám v to. Nejsem expert na chemii, tak se držím dál od diskuze, zda to byl sarin, nebo ne. Doufám, že vyšetřování k nějakému závěru dojde, bylo by to důležité pro mnoho lidí.
LN: Ve své analýze popisujete i cíle náletů. Obvykle to jsou vozy nebo takzvaná postavení, tedy obvykle domy, odkud islamisté útočí, nebo kde se scházejí. Jak je to ale s cíleným zabíjením, existují i k nim nějaká data?
Přímo data asi ne, víme ale, že k nim už dlouho dochází. Na jednu stranu provádí nálety Američany vedená koalice, které se účastní řada zemí, jako Nizozemsko, Velká Británie, Francie a další. Pak tu jsou ještě státy širší koalice, které například poskytují výcvik, jako Česká republika. Nemyslím ale, že by se koalice jako taková příliš angažovala v cíleném zabíjení, rozhodně ne tolik, jako Spojené státy.
Tyto nálety jsou odlišné od běžných bojů. Mezinárodní koalice vznikla k boji proti IS, USA ale někdy provádějí cílené zabíjení vůdců al-Káidy nebo organizací na ni napojených, jako je Fronta dobytí Sýrie, dříve Fronta an-Nusra. Takových útoků v poslední době přibylo. Když monitorujeme koaliční nálety, zaznamenáváme obvykle několik úderů denně, o nichž je obrovské množství informací. Pokud jde ale o cílené zabíjení, je to složitější a informací je mnohem méně, pokud vůbec nějaké.
LN: Používají se k tomu obvykle bezpilotní letouny?
Ano, minimálně v některých případech se to dalo poznat podle použité munice.
LN: Zmiňujete hlavně nálety americké, mezi zabitými byl ale třeba i francouzský džihádista XY, který naváděl vrahy kněze XY v létě 2016. Prezident Francois Hollande sám přiznal, že několik cílených atentátů sám podepsal. Provádějí je tedy USA s pomocí informací od francouzských tajných služeb, nebo sami Francouzi?
Mohou nastat oba případy. Někdy se ale stává, že po nějakém konkrétním náletu pátráme, nezjistíme ale nic.
LN: Máte i syrské a irácké zaměstnance, kteří by podávali zprávy přímo z bitevního pole?
Ne, Bellingcat pracuje pouze s veřejně přístupnými zdroji. Projekt vznikl díky crowdfundingu a nyní z něj dostává peníze jen pět lidí. Ostatní jsou dobrovolníci, tak jsem ostatně začínal i já. Já osobně jsem ale v Sýrii a Iráku byl.
LN: Během koaličních náletů zahynulo už na tři tisíce civilistů. Jak si to vysvětlujete vzhledem k vyspělým technologiím? Říká se, že dron vám přečte i čas na hodinkách...
Američané a jejich spojenci využívají na rozdíl od Rusů moderní technologie a velmi přesné zbraně. Nemyslím, že by ten obrovský počet civilních obětí byl způsoben nepřesnými zbraněmi. Vidím tam dvě až tři jiné příčiny. První z nich se týká určování cíle, tedy shromažďování informací tajnými službami. Někdy dojdou k závěru, že v nějaké budově mají schůzku dva důležití členové IS nebo al-Káidy.
To se ale nestane a civilisté umírají. Druhý případ je prostě smůla – okolo členů IS jede motorka a střela ji zasáhne, nebo si před domem zrovna hrají děti. Třetím případ je ten, kdy koalice nebo země provádějící nálet přijme určitý počet civilních obětí kvůli důležitosti zasahovaného cíle. Takový případ se stal v Mosulu, v němž americký představitel potvrdil novináři, že akceptovali jistý počet civilních obětí. Nevím už přesně, kolik to bylo, snad 50.
LN: Zmiňoval jste i ruské nálety. Dá se to porovnat?
To je úplně jiný rozměr. My nálety vyšetřujeme nehledě na jejich původce, u Rusů je ale jasně vidět, že na civilní oběti berou mnohem menší ohledy než koalice. Při analýze vidíte, jaké zbraně používají a jak nepřesné někdy jsou. Máme videozáběry ze startů letadel a můžeme identifikovat zbraně, některé jsou staré až šedesát let. Taková munice samozřejmě není vůbec přesná. Američané jsou ale jedinou zemí, která veřejně přiznala zabití civilistů, ostatní země koalice ne.
LN: Zjistil jste také, že USA a koalice často popisuje místo náletů poněkud matoucím způsobem. Uvádějí blízkost nějaké vesnice, ale už ne fakt, že ona vesnice leží třeba v blízkosti Aleppa nebo jiného velkého města. Proč to dělají?
To bych také rád věděl. Začali jsme s tím monitoringem u ruských náletů a podle zveřejněných videí jsme se snažili lokalizovat místo útoku. U těch ruských jsme viděli, že byly obrovsky nepřesné. Oznámili, že to bylo v provinciii Rakka, ale ve skutečnosti to bylo v Idlibu. Potom jsme s tím začali i u koalice, kde byly nálety mnohem přesnější. I tam se ale vyskytl problém, který zmiňujete. Člověk si říká: Proč si při určení místa vybírají vesnici s pár domy, když je tak blízko Aleppa? Možná nechtějí vyvolat dojem, že se ten úder uskutečnil nedaleko Aleppa, nebo to má co dělat s vojenskými mapami, nevím. To už jsou ale spekulace, a ty já nemám rád.
LN: Ptal jste se tedy přímo koalice?
Ano, v některých konkrétních případech. Jeden incident se podle nich odehrál v Sýrii, ve skutečnosti to ale bylo v Iráku. Ptal jsem se a řekli mi, že tam uvedli prostě jen nejbližší velké město, a to bylo v Sýrii. Bylo to blízko hranic, v irácké poušti, přesto je ale divné, když uvedli nesprávnou zemi. S odpovědí si ale dali načas.
LN: Jak se vyvíjí množství náletů v poslední době v obou zemích?
Vždy jich bylo více v Iráku, v poslední době jich ale hodně přibývá v Iráku. A to navzdory kampani v Mosulu, o níž se mluví. Tady je vidět, jak funguje mediální pozornost. O Mosulu máme spoustu zpráv a informací, máme tam přístup, novináři se mohou připojit k americké armádě nebo k pešmergům. Jít do Rakky jako novinář je ale mnohem složitější – k Islámskému státu to možné není a Syrské demokratické síly (SDF) také nejeví ochotu brát s sebou novináře.
Zajímavé je porovnat množství civilních obětí u náletů koalice a Ruska. Dříve jasně převládaly oběti u náletů ruských, v posledních dvou měsících se to ale vyrovnává. V prosinci začala vojenská kampaň v západním Mosulu, kde jsou malé ulice, všichni věděli, že tam poteče krev. Podobné je to s ofenzivou proti Rakkce, i tam je obrovské množství obětí. I když pak mluvíme o koaličních náletech, tak zatímco v Sýrii podniká nálety vícero zemí, v Sýrii to jsou prakticky jen USA.
CHRISTIAAN TRIEBERT
|
