V Kašmíru hrozí válka. Násilnosti zde od roku 1989 odneslo životy přes 70 tisíc lidí |
Indického premiéra Naréndru Módího, který byl v minulosti nařčen z ospravedlňování páchání násilností na muslimech, by mohl čínský model správy autonomních oblastí inspirovat, píše CNN.
Ujgurští muslimové v Sin-ťiangu jsou dnes v tamních městech v menšině. Vždy tomu tak nebylo. Než v půli minulého století, po komunistickém vítězství v občanské válce, poslala nová vláda do Ujgurska a Tibetu armádu, představovali Ujgurové tři čtvrtiny obyvatelstva. Aktuálně ale bojují kromě zachování identity i o pracovní místa, a to s Chany, příslušníky nejpočetnější etnické čínské skupiny. Chanové tvořili přitom v roce 1949 jen šest procent obyvatelstva Sin-ťiangu. Jejich enormní nárůst v regionu souvisí s chytrou pekingskou politikou, které se jejich asimilace hodí.
Ujgurové jsou podrobeni dohledu čínské vlády. Dnes už se ví, že existují převýchovné tábory, kde je původním obyvatelům do hlavy nalévána provládní ideologie. Marná jsou obvinění aktivistů, kteří Peking nařkli z páchání kulturní genocidy na Ujgurech. Nařčení vláda striktně popírá s tvrzením, že tábory jsou dobrovolná školicí střediska.
V Indii pravicové hinduistické skupiny dlouho volají po osídlení Džammú a Kašmíru, jediného indického státu, v němž jsou muslimové ve většině, tak jako bývali i v Sin-ťiangu. Tyto nacionalistické skupiny podle CNN podporují čínskou politiku uplatňovanou vůči Ujgurům. Mnoho Indů by totiž rádo vidělo návrat kašmírských panditů do Kašmíru. Kašmírští pandité jsou hinduistickými obyvateli Kašmíru. Patřil k nim například otec prvního indického ministerského předsedy Džaváharlála Néhrúa. Panditové museli v 90. letech masově prchnout před vlnou islámského násilí. Stovky tisíc jich zůstalo ve vyhnanství dodnes.
Ráj pro turisty a peklo pro původní obyvatelstvo
Čínská kontrola nad připojenými západními regiony zvedla i jejich ekonomiku. Paradoxní je rozmach turistického ruchu v utlačovaných oblastech, jimiž Tibet i Sin-ťiang jsou. Džammú a Kašmír je jeden z nejchudších států Indie, takže příliv turistů by mu mohl výrazně pomoci. Od začátku 80. let do konce let 90. Čína vyčlenila miliardy dolarů na rozvoj Tibetu a Sin-ťiangu. Sin-ťiang je taky klíčovou oblastí pro projekt čínského prezidenta Si Ťin-Pchinga Nová Hedvábná stezka. Díky ní se Ujgursko stalo čínskou branou na trhy ve střední Asii i za jejími hranicemi. Růst HDP byl v roce 2017 vyšší než čínský průměr. Ekonomika stoupala také díky více než milionu převážně domácích turistů.
Také Tibet si pod správou Pekingu v ekonomice polepšil. Od té doby, co v něm začala Čína uplatňovat Západní rozvojovou politiku vzrostlo jeho HDP v průměru o 12 %. Nedávno postavená vysokorychlostní železnice přispěla k rozvoji cestovního ruchu, jen do hlavního města Lhasy přivezla na 19 milionů turistů.
V letech 2008 a 2009 zažily oba výše jmenované regiony nepokoje právě kvůli národnostní a etnické otázce. V Tibetu se na protest proti Číně upálili buddhističtí mniši a jeptišky, v Sin-ťiangu zase proběhly útoky islámských extremistů, které čínské autority označily za teroristické. O klid v obou západních autonomních územích se zasloužil Chen Quanguo, vysoký čínský komunistický funkcionář zodpovědný za bezpečnostní politiku těchto oblastí. Jeho recept na úspěch obsahuje ingredience jako přísný dohled nad původními obyvateli či tvrdé potlačování jakýchkoli výrazů tibetské identity, jako je náboženství a jazyk. Podobně zakročil Chen Quanguo proti Ujgurům.
Intenzivní sekuritizace, kterou politik provedl nejprve v Tibetu a poté v Sin-ťiangu, proběhla úspěšně. Oba regiony jsou nyní poměrně stabilní.
Kašmír má historii plnou nepokojů a teroristických útoků. Příliv hinduistického obyvatelstva by se neobešel bez zvýšených bezpečnostních opatření hinduistických osad. Nastala by pravděpodobně situace podobná té, když Židé osídlovali Palestinu. Je možné, že pro hinduistické nacionalisty není žádná cena příliš velká. Pokud se podívají za hranici, vidí úspěšnou asimilaci čínských Chanů doprovázenou větší bezpečností a ekonomickým růstem, uvádí CNN.