Lidovky.cz: Jaká atmosféra panuje v Orlandu po útoku?
Je to směs obrovského šoku a smutku, ale zároveň nás to spojilo, abychom naší obci a jejím ztraceným životům dali najevo lásku a podpořili ji. Jsme město se silným poutem mezi obyvateli, město otevřené světu. Je pro nás nesmírně smutné, že došlo k takovému surovému útoku na gay komunitu, která je v Orlandu přijímána s porozuměním.
Střelba v Orlandu: |
Lidovky.cz: Bojí se teď lidé?
Strach tu necítím, jen šok a zármutek – a možná jistou vzpomínku na to, jak nám bylo po útocích z 11. září 2011.
Lidovky.cz: Jak jste se o atentátu v klubu dozvěděla?
To, co se stalo, jsem zjistila, když jsem se ráno poprvé podívala na svůj telefon. Bylo asi osm ráno. New York Times psaly, že dvacet lidí bylo zabito v orlandském nočním klubu. Ve zprávách ještě tehdy skutečný rozsah masakru velmi podceňovali.
Lidovky.cz: Co jste udělala?
Sledovala jsem zpravodajství, a když v televizi řekli, že je velká sháňka po krvi, bylo mi jasné, že musím pomoci. Televize opakovala, že je třeba (krve), ale už neřekla, kam se obrátit. Musela jsem zavolat a oni mi poskytli webové stránky (krevní banky) Blood Centers; ukázalo se, že v neděli měli otevřenou jen jednu pobočku.
Lidovky.cz: Proč jste se rozhodla darovat krev?
Reagovala jsem bezprostředně. Cítila jsem se bezmocně, chtěla jsem nějak pomoci, a tohle byla jediná cesta, která se mi nabízela.
Lidovky.cz: Kolik dárců krve bylo v nemocnici s vámi?
Krevní banky u nás jsou samostatné organizace, které nabírají krev a poté ji poskytují nemocnicím. Tahle konkrétní krevní banka neleží daleko od nemocnice, kam odvezli zraněné v kritickém stavu. Když jsem krátce po deváté ráno dorazila, už tam byla fronta asi 75 lidí. Nejdřív jsem čekala přede dveřmi. Stačilo pár minut a přišly stovky dalších, kteří pak dlouhé hodiny stáli na horkém floridském slunci. (Darovat krev) prý přišlo nějakých tisíc lidí. Krevní banka nebyla na takový nápor podpory připravená a postupovala pomalu, ale lidé i tak zůstávali.
Lidovky.cz: Jste spokojená s postupem policie? A reakcí politiků?
Hned několik policejních sil (města Orlando, úřadu šerifa okresu Orange a okresu Seminole) má za sebou úžasnou práci v podobě záchrany rukojmích z klubu. Střelec uvnitř uvěznil spoustu lidí. Policie zachránila hodně životů, bohužel, 50 lidí zahynulo, devět z nich v nemocnici Orlando Regional Medical Center (ORMC), která leží několik bloků od klubu Pulse.
Náš starosta Buddy Dyer dobře informoval veřejnost, poděkoval policistům a jednal s dalšími zúčastněnými. Obyvatelé tak zůstali velmi klidní. Starosta Dyer se dobře zná s prezidentem Obamou, jsou přátelé. Reakce federálních úřadů byla okamžitá a udělaly vše, co bylo v jejich silách. Vyšetřování vede FBI, protože útok byl definován jako teroristický čin motivovaný nenávistí.
Nicméně trápí mě, jak na státní, tak na federální úrovni, že politici města zbavili práva regulovat zákony ohledně zbraní a s nimi spjaté bezpečnosti – například požadavky na prověření (kupce) nebo zákaz útočných zbraní jako té, která byla použita. Kongres USA selhává a není schopen jednat, a ačkoli zatím nevíme, co by (tomuto atentátu) bývalo mohlo zabránit, víme, že byla použita velmi smrtící zbraň, kterou lidé k ochraně svých domovů rozhodně nepotřebují.
Zakažme muslimům vstup do země, zopakoval Trump po střelbě v Orlandu. Obamu vyzval k rezignaci |
Pravda, je to můj názor, ale průzkumy veřejného mínění prokázaly, že ho sdílí většina lidí. A přesto se k nám námi zvolení představitelé obrátili zády. Občané se neshodují na tom, jak striktní kontrolu zbraní požadují, ale ohledně prověrek a zákazu útočných pušek panuje shoda.
Lidovky.cz: Co Orlandu přinesou příští dny?
Naše město je vyhlášené radostí. Teď truchlíme a musíme si zvyknout na nový narativ – dějiště největšího střeleckého masakru v americké historii. Bude těžké pochopit, proč se to stalo zrovna u nás - ale i to, proč se kdekoli takové věci vůbec dějí.
Turistický průmysl teď plně zaměstnává péče o klienty, stará se o jejich bezpečí. Vyšetřování je v plném proudu, ještě ani nebyla zveřejněna všechna jména obětí; policie mezitím pátrá po jejich příbuzných, aby je uvědomila.
Nejspíš nás teď čekají velmi smutné týdny – řada z těch mladých obětí se do nás vryla díky fotografiím a zveřejnění jejich životních příběhů, jejich nadějí a snů, které už se ani jim, ani jejich rodinám nesplní.
Podobně jako v Paříži, Bruselu, Tel Avivu a dalších místech, i u nás vidíme nenávist ve tvářích útočníků a sami sebe v těch, kteří umírají a trpí. Svět nesmí vzdát svůj boj za mír a vzájemné porozumění. Je to jediná možná cesta.