Chlapecká škola Arthura G. Doziera v asi šestitisícovém městečku Marianna na Floridě. Oficiálně nápravné zařízení pro "nepřizpůsobivé chlapce". Podle těch, kdo prošli jeho branami, však spíše koncentrační tábor.
Po dlouhá desetiletí se o zařízení mluvilo jako o místě bití, trýznění a znásilňování. Desítky dětí tam za nevyjasněných okolností přišly o život. Nad tím, co se dělo za jeho zdmi, úředníci zavírali oči dlouhých 111 let.
Pozornost k ústavu obrátili teprve v roce 2008, když se na internetu seznámila skupina bývalých svěřenců. Přezdívají si "hoši z Bílého domu" podle jedné z budov, v níž se podle nich odehrávala nejotřesnější zvěrstva. V zařízení pobývali nezávisle na sobě v čtyřicátých až šedesátých letech minulého století. Dnes jsou z kdysi "nepoddajných" chlapců ctihodní občané v důchodovém věku. Jejich vzpomínky na "Dozier" však zůstávají i po desítkách let živé.
ČTĚTE TAKÉ: |
Démon z minulosti
Třiašedesátiletý Robert Straley strávil v ústavu 10 měsíců mezi lety 1963 a 1964 za údajnou krádež automobilu. Dalším chovancům, s nimiž se seznámil na internetu, popsal, že za ním pravidelně v noci přicházela dvojice vychovatelů a vláčela jej do sklepa, kde jej posléze brutálně bili.
"Myslel jsem, že mi praskne páteř," líčil trýznění koženými popruhy. "I osmačtyřicet let poté jsem alespoň jednou týdně měl pocit, že cítím tu váhu tlačící na okraj mé postele, jako by mě znovu navštívil neviditelný démon z mé minulosti," napsal tehdy do svých poznámek, které počátkem září poskytl listu.
Ruka antropologa odhaluje kosterní ostatky v půdě
Do vzpomínek "hochů z Bílého domu" se nesmazatelně zapsal i Troy Tidwell, jeden z někdejších správců, jehož několik bývalých svěřenců obvinilo ze zneužívání. Podle stanice se obávaný správce přiznal, že výprasky uděloval, ale odmítl, že by kohokoli surově bil či dokonce zavraždil.
Svědectví "hochů z Bílého domu"
O opaku však mluví právě "hoši z Bílého domu". V roce 2008 začali vyvíjet nátlak na tehdejšího floridského guvernéra, aby se případy údajného bití a zneužívání vyšetřily. A tak se také na jeho povel stalo. O rok později však bylo vyšetřování pro nedostatek důkazů ukončeno a případ byl uzavřen.
Ovšem pouze na dva roky. V roce 2011 úřady po dlouhých 111 letech zařízení kvůli nedostatku financí definitivně zavřely a otevřely tak dveře dalšímu možnému pátrání po osudech někdejších chovanců.
Antropologové zkoumají pozůstatky chlapců pohřbených na školním hřbitově
Od roku 1900, kdy byli do školy umístěni první "nepřizpůsobí" mladíci, jich za jejími zdmi přišlo o život něco kolem stovky. Podle úředních záznamů velká část z nich zemřela při požáru v roce 1914 a následně o čtyři roky později při epidemii chřipky.
Zlomek z nich připomíná jednatřicet křížů tyčících se na školním pozemku mezi lesy. O 22 dalších chlapcích, kteří zemřeli během pobytu v nápravném zařízení, však dobové záznamy mlčí.
Před rokem nicméně úřady pátrání po osudech záhadně zesnulých chovanců obnovily a na pozemky školy vyslaly skupinu forenzních antropologů z Jihofloridské univerzity. Ti na místě, kde se rozprostírá školní hřbitov, zahájili rozsáhlé pátrání a pomocí speciálního radaru objevili mezi stávajícími hroby ostatky dalších nejméně 19 osob.
Letos koncem srpna se pak na místo antropologové vydali podruhé, aby exhumovali ostatky obětí pohřbených v neoznačených hrobech a následně se je ve specializované laboratoři pokusili identifikovat podle DNA dosud žijících příbuzných.
"Věřím, že ho střelili do zad"
Analýzy forenzních specialistů by tak mohly vnést světlo i do desítky let zapomenutých školních spisů. Jedním z nich je i případ čtrnáctiletého Owena Smitha, kterého do mariannského nápravného zařízení poslaly úřady v 40. letech za krádež auta. Vedení školy tehdy rodině sdělilo, že chlapec ze zařízení utekl a následně zemřel na zápal plic.
Příbuzní jednoho ze záhadně zemřelých chovanců spolu s antropoložkou, jež zkoumá školní hřbitov
Příbuzní žádali školu o vydání těla, aby jej mohli pohřbít, avšak když do floridského městečka o dva dny později dorazili, dozvěděli se, že hocha již pohřbili na místním hřbitově.
Podle jednoho ze svěřenců, který s Owenem tehdy v nápravném zařízení pobýval, se však celý příběh odehrál zcela jinak. "Můj bratr odtamtud prchnul a utíkal přes otevřenou pláň, kde na něj tři muži stříleli z pušek," zprostředkovala stanici CNN svědectví chovance Owenova sestra Krell.
"Dodnes věřím, že mého bratra té noci zastřelili a přenesli zpět do školy, kde jej pohřbili," říká. Ve svých čtyřiaosmdesáti letech pořád neztratila naději v nalezení pravdy o smrti svého staršího bratra.
A pátrání floridských antropologů jí dává novou naději. "Kosti řeknou pravdu. Budou moci zkoumat, jestli byla například některá zlomená, což pomůže celou věc jednou provždy uzavřít," nepochybuje o úspěchu vědců starousedlík z Marianny Elmore Bryant.
