Příchozích se tady nikdo neptá, zda byli zraněni jako civilisté nebo účastníci bojů. Ředitel kliniky Syřan Raíd Masrí odhaduje, že 40 procent ze 370 pacientů, kteří zařízením prošli loni, byly ženy a děti. "Jednomu z nich je rok a půl a zraněn byl, když mu bylo osm měsíců. Přišel o nohy dřív, než se naučil chodit. Naučil se to až s protézami," řekl Masrí.
V bojích padlo od roku 2011 na 130 000 lidí a podle Mezinárodního výboru Červeného kříže půl milionu osob utrpělo zranění.
Kliniku v Reyhanli financuje nevládní organizace Syria Relief, zdravotnické organizace syrských exulantů a také skupina zahraničních lékařů. Nedávno na kliniku dorazil dvaadvacetiletý muž, který přišel při raketovém útoku v Halabu o obě nohy a jednu ruku. Po operaci si bude muset počkat na první pokus s protézami čtyři měsíce a pak ho čeká několik měsíců pohybové terapie.
ČTĚTE TAKÉ: |
Přišel jsem o všechno
Šajchhamdú má jednu nohu uříznutou v tříslech, druhou nad kolenem. Pokud se drží holí, chůze mu jde. Pět minut ale stačí, za týden zkusí deset minut, říká jeho terapeut. Šajchhamdú kdysi studoval a na den, kdy přišel o nohy, si dobře pamatuje. Rodina se chystala do mešity na páteční modlitbu, když na jejich dům spadla z letadla bomba. Jeho sestra zemřela na místě, kromě něj byli zraněni další dva lidé. "Někdy si říkám, že jsem přišel o vše," vypráví mladík.
Jako dobrovolník na klinice pomáhá osmnáctiletý Abdal Maula. Sám má nohu utrženou nad kolenem. Jeho příběh je příběhem rodiny, která se ocitla v autě na dálnici severně od Damašku, když na ni vládní hlídka začala střílet. Kliniku objevil náhodou, protože se mu podařilo dostat se před několika měsíci do Turecka. Chodí dobře, pouze nepatrně kulhá, avšak s mnohým má problémy. "Jsou věci, které dokážou snadno malé děti, ale já ne. Třeba hrát fotbal," sděluje smutně mladík.
Příchozí nováčky upozorňuje, že je čeká dlouhá cesta, a radí jim, aby věci řešili jednu po druhé: "Někteří ztrácejí veškerou naději. Ale pak spatří mne a uvědomí si, že mohou žít jako dřív. Možná i lépe."
