* LN V poslední době je Kuba svědkem zvýšeného počtu veřejných zapuzení a preventivního zatýkání. Zahájil Castro novou vlnu represí?
Vypadá to, jako by režim v současnosti dával průchod všem svým negativním pocitům. Cílem je rozdrtit projevy nesouhlasu a neustále zastrašovat. Příkladem jsou vámi zmíněná veřejná zapuzení, která mají svůj vzor v pogromech páchaných nacisty, Stalinem nebo čínskou kulturní revolucí, kde komunisté bili i ženy, tahali je po ulicích za vlasy, nadávali jim. U nás na Kubě lůza na ženy, jejichž muži jsou ve vězení, útočí slovně a na jejich domy hází výkaly a zkažené potraviny, vyhrožuje jim smrtí.
* LN Jaký má Castro k přitvrzení poměrů důvod? Cítí se snad ohrožen?
Mám pocit, že Castro má strach z toho, že kubánský lid zvedá hlavu, má strach z toho, že lidé stále mají své sny a iluze, že jim je nedokázal i přes veškerý útlak vzít. Ví, že Kubánci chtějí změnu a on to nemůže ignorovat. Přišel tedy s novou strategií, změnu za žádnou cenu nepovolí. Castro je připraven k udržení poměrů zabíjet.
* LN Myslíte si opravdu, že kubánský lid zvedá hlavu? Mám pocit, že mnozí režim sice kritizují, ale dělají to potichu a v soukromí.
To je pravda. Režim totiž za jakýkoliv veřejný nesouhlas či kritiku netrestá jenom dotyčného Kubánce, ale rovněž i členy rodiny. Za mřížemi může lehce skončit i vaše matka, vaše děti. To řadu lidí natolik děsí, že se do žádných protistátních činností nezapojí. Bezpečí rodiny je pro ně pochopitelně přednější. To ale neznamená, že nespokojenost nenarůstá.
* LN Vy sám již řadu let hlásáte, že ke změně poměrů by mělo dojít mírovou cestou. Nezdá se vám ale, že řada lidí si bude chtít vyřídit své účty z předsedy pouličních výborů, s policisty či s obyčejnými práskači? Vždyť všichni tito lidé jim soustavně ničili život.
Domnívám se, že Kuba se nyní nachází ve velmi nebezpečném období, protože změna poměrů je velmi blízko, je to nutnost. Režim ale zavírá dveře do budoucnosti, stále zesiluje svou propagandu, svá obvinění, snaží se paralyzovat svobodnou vůli. Režim jednoduše stále diktuje to, jak se má každý Kubánec chovat, jak má mluvit, jak myslet, co má nebo nemá dělat. Chci říci, že represe režimu nejen že neochabuje, naopak zesiluje. Castro nemá cit pro to, že lidé už toho mají skutečně dost, nevidí, že již dávno zašel příliš daleko. Neustálá potupa a hanobení ze strany komunistického aparátu lidi jen semkne.
Kubánci dnes veškeré příkazy přijímají jen naoko, jaksi mechanicky, uvnitř ale uvažují po svém a čekají na svou příležitost. Pravdou je, že řada lidí může mít myšlenky na pomstu. V našem Národním dialogu i v projektu Varela (Payá v něm požaduje po kubánské vládě, aby dodržovala lidská práva a svobody - pozn. red.) ale Kubánce vyzýváme, aby změna byla mírová, aby se vyhnuli násilí, kterého tato země již zažila příliš. Obavy z krveprolití ale mám. Za přetvářkou Kubánců se může skrývat cokoliv. Češi, pokud neztratili paměť, této jakési obranné přetvářce rozumějí.
* LN No, komunisté jsou dnes u nás třetí nejsilnější stranou.
Zdá se, že někteří Češi již opravdu zapomněli. Když ztratí paměť, mohou opět ztratit svobodu. Upřímně to nechápu. Dnes mají svá práva, ale chtějí se vrátit do doby, kde jich byli zbaveni? Říkám to proto, že Češi pro nás udělali a dělají strašně moc, jsou pro nás inspirací a je pro nás velká čest, že jsou našimi přáteli. Na druhou stranu věřím, že většině Čechů nemusí nikdo vysvětlovat, co je to fašismus a komunismus, co je to kultura strachu, kterou tyto dvě ideologie soustavně vytvářejí.
* LN Váš přítel český exprezident Václav Havel, s nímž si dopisujete, vám klade na srdce, aby se kubánská opozice sjednotila a byla na pád Castrova režimu připravena. Zdá se ale, že kubánská opozice je dnes roztříštěna.
Chtěl bych nejprve zdůraznit, že si Václava Havla nesmírně vážím. Je to velký humanista a moudrý člověk. Mám ale se slovem jednota problém. Pokud vytvoříme jednolitý opoziční celek, bude pro Castra velmi jednoduché nás zničit. Dokáže do našich řad nasadit mnoho agentů a práskačů, dokonce vytváří falešné opoziční skupiny. Opoziční hnutí musí vycházet ze všech směrů. Proto v projektu Varela neustále Kubánce vyzýváme k tomu, aby požadovali své nezadatelné právo na osobní svobodu, kterou jim přitom kubánská ústava garantuje. Pokud bude tlak na Castra vycházet z mnoha míst, bude pro něj složité takové vlně čelit. Rozhodující proto není jednota, ale osvobození se. Opozice by neměla být prezentována jako spolek pěti šesti lidí, ale jako hnutí kubánského obyvatelstva.
* LN Přesto. Hodně se mluví o vašich sporech s Martou Beatriz Roqueovou, která byla loni v květnu částí opozice zvolena do čela. Vy jste ale odmítl přijít. Proč?
Protože toto setkání nereprezentovalo skutečnou opozici. Chyběla tam řada disidentů. Nebyly tam až na tři výjimky ani Dámy v bílém (Manželky a snoubenky zavřených členů opozice, které se každou neděli scházejí před havanským kostelem sv. Rity v bílém oblečení a pro své partnery žádají amnestii -pozn. red.). Byla tam ale naopak malá skupinka lidí z Miami, která udělala jen to, že zaplatila jakousi protivládní propagandu. Režim mohl proto využít záběry k tomu, aby ukázal, že kubánská opozice jsou jen lidé z USA, kteří jsou placeni americkou vládou. Říkal jsem jí (Roqueové), že to nebude vypadat dobře, ale ona stále naléhala, že musíme být jednotní. Co ale z tohoto setkání zbylo? Nic. Jen nám to ublížilo. Ke změně nemůže dojít jen jakýmsi provoláním. Projekt Varela je naopak založen na hlasech Kubánců, je to hlas z Kuby.
