Na samotné schůzce prezidentů se ale před novináři jen pózovalo, oba lídři se na sebe usmívali a hovořili o umění. O sporech, při kterých se v minulých měsících dokonce harašilo zbraněmi, se mluvilo pouze za zavřenými dveřmi. Oba politici na úvod jednání potvrdili, že Gruzie a Rusko zůstanou navzájem hlavními ekonomicko-obchodními partnery. Putin si neodpustil několik čísel, která dokazují obrovskou závislost Tbilisi na Moskvě.
O setkání požádal gruzínský prezident a přijel za svým ruským protějškem do jeho rodného Petrohradu. Putin se tvářil nadřazeně a nechal Saakašviliho hodinu chodit po městě, protože předchozí jednání s byznysmeny se prý protáhlo. Saakašvili na úvod Putinovi poděkoval, že si alespoň měl čas krásný Petrohrad prohlédnout.
I když výsledkem samotné schůzky není žádný dokument, podání rukou dvou státníků má být signálem ke snížení napětí. Případný ozbrojený konflikt mezi separatistickou Abcházií či Jižní Osetií a Gruzií by se neobešel bez účasti ruských mírových jednotek rozmístěných na území obou republik.
Možnost, či realita?
Podle Tbilisi Rusové podněcují snahy separatistů o připojení k Rusku. Například v Jižní Osetii, která je oficiálně součástí Gruzie, má 90 procent občanů ruské pasy, které jim přeochotně vydávají ruští úředníci za pomoci příslušníků mírových sil. Ruské ministerstvo zahraničí navíc v minulém týdnu oficiálně zpochybnilo teritoriální celistvost Gruzie, když ji ministr zahraničí Lavrov označil za „pouhou možnost, nikoliv politicko-právní realitu“. Lavrov také zdůraznil, že „kontrola Jižní Osetie je nad možnosti Tbilisi“.
I když také podle zahraničních zdrojů Gruzie intenzivně zbrojí a počítá s možným vojenským konfliktem v separatistických republikách, ruská podpora separatistů by pro čtyřmilionovou Gruzii byla smrtelná.
Bez pomoci Moskvy se Saakašvili může stát terčem útoku nejen separatistů, ale i „vlastních“ lidí. V zemi je kolem 700 tisíc zemědělců, kteří produkují ovoce a zeleninu pro ruský trh. Nyní Rusko pod záminkou špatných hygienických norem zakázalo dovoz veškeré této produkce, a dokonce i lahodných gruzínských vín a slavné minerálky Boržomi. Řadu odvětví v Gruzii to může dostat na kolena a nevole zemědělců by se tak obrátila proti vlastní vládě.
Saakašvili spoléhal příliš na pomoc Západu. Opakovaně deklaroval snahu o vstup do NATO, před budovou gruzínského parlamentu ve Tbilisi vlaje nejen gruzínská vlajka, ale i vlajka EU.
Evropský trh ale zůstává pro Gruzii uzavřen. Převážně slovní podpora, které se Saakašvilimu ze Západu dostává, občany vyčerpané dlouhodobou ekonomickou krizí neuklidní. Ulice vedoucí od letiště do centra Tbilisi se sice jmenuje George Bushe, ale jinak Ameriku ve městě kromě několika kasin připomíná máloco. Ostatně elektřina i plyn do Gruzie zatím proudí z Ruska.
O setkání požádal gruzínský prezident a přijel za svým ruským protějškem do jeho rodného Petrohradu. Putin se tvářil nadřazeně a nechal Saakašviliho hodinu chodit po městě, protože předchozí jednání s byznysmeny se prý protáhlo. Saakašvili na úvod Putinovi poděkoval, že si alespoň měl čas krásný Petrohrad prohlédnout.
I když výsledkem samotné schůzky není žádný dokument, podání rukou dvou státníků má být signálem ke snížení napětí. Případný ozbrojený konflikt mezi separatistickou Abcházií či Jižní Osetií a Gruzií by se neobešel bez účasti ruských mírových jednotek rozmístěných na území obou republik.
Možnost, či realita?
Podle Tbilisi Rusové podněcují snahy separatistů o připojení k Rusku. Například v Jižní Osetii, která je oficiálně součástí Gruzie, má 90 procent občanů ruské pasy, které jim přeochotně vydávají ruští úředníci za pomoci příslušníků mírových sil. Ruské ministerstvo zahraničí navíc v minulém týdnu oficiálně zpochybnilo teritoriální celistvost Gruzie, když ji ministr zahraničí Lavrov označil za „pouhou možnost, nikoliv politicko-právní realitu“. Lavrov také zdůraznil, že „kontrola Jižní Osetie je nad možnosti Tbilisi“.
I když také podle zahraničních zdrojů Gruzie intenzivně zbrojí a počítá s možným vojenským konfliktem v separatistických republikách, ruská podpora separatistů by pro čtyřmilionovou Gruzii byla smrtelná.
Bez pomoci Moskvy se Saakašvili může stát terčem útoku nejen separatistů, ale i „vlastních“ lidí. V zemi je kolem 700 tisíc zemědělců, kteří produkují ovoce a zeleninu pro ruský trh. Nyní Rusko pod záminkou špatných hygienických norem zakázalo dovoz veškeré této produkce, a dokonce i lahodných gruzínských vín a slavné minerálky Boržomi. Řadu odvětví v Gruzii to může dostat na kolena a nevole zemědělců by se tak obrátila proti vlastní vládě.
Saakašvili spoléhal příliš na pomoc Západu. Opakovaně deklaroval snahu o vstup do NATO, před budovou gruzínského parlamentu ve Tbilisi vlaje nejen gruzínská vlajka, ale i vlajka EU.
Evropský trh ale zůstává pro Gruzii uzavřen. Převážně slovní podpora, které se Saakašvilimu ze Západu dostává, občany vyčerpané dlouhodobou ekonomickou krizí neuklidní. Ulice vedoucí od letiště do centra Tbilisi se sice jmenuje George Bushe, ale jinak Ameriku ve městě kromě několika kasin připomíná máloco. Ostatně elektřina i plyn do Gruzie zatím proudí z Ruska.
