Velké vládní strany nicméně již předem oznámily, že jejich zástupci odevzdají do hlasovacích uren nejprve bílé hlasovací lístky. Tím se snížila pravděpodobnost, že se prezidenta podaří zvolit hned napoprvé, prakticky na nulu. Na úspěch je v prvních třech kolech potřeba dvoutřetinové většiny z celkového počtu 1009 volitelů. Od čtvrtého kola dál stačí nadpoloviční většina čili magická meta „505“. Prezidenta vybírají na společné schůzi poslanci dolní komory, senátoři a zástupci italských regionů.
Kvůli koronavirovým opatřením trvala hlasovací procedura několik hodin. Volitelé vstupovali do volebních boxů v jednacím sále parlamentu jednotlivě podle abecedy. Ti, kteří byli nakažení covidem, mohli hlasovat ve speciálních stanech před budovou parlamentu, kam mohli přijet auty.
Při volbách prezidenta Italské republiky jde o mnohem víc než jen o to, kdo usedne v Quirinálském paláci v Římě: výsledek volby může mít vliv na evropskou politiku. Itálie hraje nyní v Evropské unii mnohem významnější roli než dříve, přičemž výsledek by mohl klidně vyvolat i předčasné parlamentní volby.
Draghi. A kdo další?
Prezidentští kandidáti nemusí předkládat žádné seznamy s vyjádřením podpory ani se nikam registrovat. Jejich zájem o nejvyšší úřad v zemi se „odečítá“ z veřejných prohlášení a z aktivity v týdnech předcházejících hlasování. To zvyšuje nejistotu celé volby. Stejně tak pravděpodobnost, že když se volitelé neshodou na žádném ze „silných“ jmen, může se vynořit někdo úplně jiný.
Nejčastěji byla skloňována dvě jména: současného premiéra a někdejšího prezidenta Evropské centrální banky Maria Draghiho. Jemu až do minulého víkendu sekundoval několikanásobný expremiér Silvio Berlusconi, jenž se o úřad přihlásil sám. Oproti dosavadním zvyklostem také aktivně obvolával potenciální volitele, zejména ty, kteří neměli vazbu na některé z velkých frakcí.
Zemřel předseda Evropského parlamentu David Sassoli, bylo mu 65 let. Od prosince byl v nemocnici |
Již 85letý politik ale nakonec minulou sobotu vydal prohlášení, v němž se kandidatury vzdal. Odůvodnil to „odpovědností k národu“. Zároveň uvedl, že si přeje, aby Draghi zůstal v čele vlády.
Stávající premiér vyjádřil zájem o prezidentský úřad teprve na sklonku loňského roku. Nikdo nezpochybňuje jeho erudici ekonoma i schopnost dobře vykonávat nejvyšší úřad, otazník však visí nad tím, kdo by jej v případě úspěchu vystřídal na premiérském křesle. Je docela dobře možné, že pak by se strany nedokázaly na nástupci shodnout, což by znamenalo předčasné volby. Ty řádné jsou plánované až na první polovinu roku 2023.
Zejména pravicové strany by se zřejmě tomuto scénáři úplně nebránily, ale pro stabilitu země by to dobré jistě nebylo. Zvlášť v době, kdy začne rozdělování peněz z obřího tzv. evropského koronavirového balíčku na podporu ekonomiky. Ze všech členských zemí právě Itálie z tohoto fondu získala největší podíl, přes 200 miliard eur (asi pět bilionů korun).
Náhradníci v pořadí
Podle italských médií se zdá, že Draghi projeveným zájmem o prezidentský úřad se sedmiletým mandátem dospěl k názoru, že je lepší být v pozici, která je „delší, byť slabší“ než zůstat na exekutivně významné pozici, která ovšem může za pár měsíců skončit.
Kromě Draghiho a Berlusconiho se v minulých dnech objevovala další jména možných uchazečů, a to i pro případ, že by se Draghimu nepodařilo kýženou laťku 505 hlasů překonat. Mezi nimi nechyběl expremiér a současný eurokomisař pro ekonomiku, měnu, daně a celní unii Paolo Gentiloni. Nebo Marta Cartabiaová, aktuálně ministryně spravedlnosti. Spekulovalo se o dalším expremiérovi, 83letém Giuliano Amatovi.
Italský rébus: kdo bude prezidentem? Kartami může zamíchat tajný složitý způsob volby |
A pokud by prý bylo nejhůř, může se na scéně vynořit dosluhující současný prezident Sergio Mattarella. Starý pán, jak mu Italové někdy s úctou říkají, se sice těší všeobecnému respektu, má to ale háček – 81letý Mattarella opakovaně prohlásil, že se na další prezidentské období nechystá.
Byl to přitom Mattarella, který při posledních vládních krizích ukázal, že pozice prezidenta, jenž za běžného politického provozu stojí spíše v ústraní, může být zásadní. Na podzim roku 2019 jmenoval druhou vládu premiéra Giuseppe Conteho a zabránil tím nástupu krajní pravice k moci.
V lednu loňského roku pak jako citlivý moderátor instaloval do premiérského křesla Draghiho, kterého nakonec podpořila většina politického spektra.
