"Je nejhůř, ale může být hůř"

„Nikdy neříkej nikdy,“ odpoví na otázku, jestli může být ještě hůř.

Nemálo Gruzínců se obává, že hůř ještě bude. Gruzie směřuje na Západ a Rusům se to nelíbí. Po špionážní aféře Rusové od října blokují gruzínské cesty i vzdušný prostor. „Když jsem nedávno navštívila Petrohrad, cestovala jsem přes Mnichov,“ popisuje Burdžanadzeová absurdity blokády. Sedí v kanceláři na tbiliské rušné hlavní třídě Rustaveli, pojmenované podle největšího gruzínského básníka, kterého četl rád i Puškin. „Platíme cenu za nezávislost. Je to odplata za naše úsilí vstoupit do NATO. Učí nás, jak žít bez Ruska,“ říká.

Gruzie právě teď řeší další nepříjemný problém, který souvisí s Moskvou. V jižní Osetii, vzdálené hodinu cesty autem od Tbilisi, v referendu odhlasovali nezávislost. Gruzínští politici, OBSE a západní diplomacie ale považují referendum za nelegitimní. Separatistické republiky v Abcházii a Jižní Osetii nezávislost vyhlásily začátkem 90. let a neuznává je žádný stát.

Rusko je ale podporuje a vojensky chrání. „Kavkazské zákony jsou víc než mezinárodní právo,“ tvrdí znovuzvolený jihoosetský prezident Eduard Kokojev.

„Nejsme proti referendu, ale potom ať je demokratické a účastní se ho i všichni vyhnaní gruzínští utečenci,“ říká Burdžanadze.

Alexander Rondeli, prezident Nadace pro mezinárodní a strategické studie, si myslí, že Rusko využívá separatistické regiony, aby udržovalo napětí v regionu, a Gruzii si zachovalo ve své sféře vlivu. Současná blokáda Gruzie je podle něho důkladně promyšleným rozhodnutím. „Představte si milion Gruzínců žijících v Rusku. Jsou teď v ohrožení. Co si asi teď myslí o svém prezidentovi Saakašvilim? A přitom stačí tak málo. Nejít do NATO a v Rusku budou okamžitě každý týden festivaly gruzínského tance či vína,“ říká Rondeli.

Všechno začalo špionážní kauzou, když v Tbilisi zatkli čtyři ruské rozvědčíky. „O tom, že Rusko zvyšuje svoji špionážní činnost v Gruzii a sbírá citlivé informace na našem území, není pochyb,“ komentuje aféru analytik rádia Svoboda Koba Liklikadze.

Gruzínské úřady 27. září na několik dní zadrželi ruské důstojníky v Tbilisi, což vyprovokovalo ruskou stranu k tvrdým sankcím vůči Gruzii. Podle Liklikadzeho nesou zodpovědnost za krizi i gruzínští politici. „Museli takovou reakci očekávat. Měli to udělat potichu, jak se to v takových situacích dělá, a ne jako reklamní akci,“ domnívá se Liklikadze.

Milion Gruzínců v Rusku od té doby zažívá skutečně těžké časy. „Stačí, že máte tmavé vlasy anebo pleť či gruzínské jméno. Mnozí museli odejít okamžitě, bez rozhodnutí soudu,“ tvrdí Anna Dolidzeová, vedoucí Sdružení mladých gruzínských právníků. Pomáhají těm, kteří museli Rusko opustit proti své vůli - do Gruzie je Rusové deportovali v nákladních letadlech. „Není to součást nové protiimigrační politiky, ale otevřený projev etnické diskriminace,“ myslí si.

Rusové v Gruzii napětí necítí
Protigruzínská hysterie ale také vybudila mnoho ruských umělců a intelektuálů ke kampani, kterou spustilo moskevské rádio Echo Moskvy. Její motto je jednoduché - „Já jsem Gruzínec“.

Pro Rusy žijící v Gruzii se zatím nic nemění a nečelí žádnému pronásledování. „A jsme na to hrdi. Proč bychom si měli ubližovat kvůli politikům,“ hovoří právnička Dolidzeová. Osmnáctiletá Ruska Nina Kalatozišviliová, jejíž „bábušku“ z Petrohradu do Tbilisi zavála láska z vysoké školy, se usmívá. Ruska Nina je prvňačkou na Divadelní akademii v ruské třídě. „Myslím, že je to poprvé za čtrnáct let, co se taková třída otevřela,“ říká Nina. „Ruské divadlo v Tbilisi má už přestárlé herce a potřebuje nové.“