Le Penová už protestní hlasy netáhne. Generální zkouška před prezidentskými volbami skončila propadákem |
Ještě před pár měsíci se zdálo, že Francie má jasno v tom, kdo se v dubnu příštího roku ocitne v druhém kole prezidentských voleb. Dle všech sondáží se měl opakovat souboj současné hlavy státu Emmanuela Macrona a doyenky krajní pravice Marine Le Penové.
Od konce září však v průzkumech postupně stoupá hvězda Érica Zemmoura, polemického politického komentátora, který sází na ještě ostřejší pravicovou rétoriku než Le Penová. Přestože Zemmour stále oficiálně nepotvrdil svou kandidaturu, již v posledním průzkumu společnosti Harris přeskočil bývalou šéfku hnutí Národní sdružení o jeden procentní bod – získal by 19 procent. Vedení si stále drží Macron s 24 procenty.
Třiašedesátiletý Éric Zemmour se narodil na pařížském předměstí. Jeho rodiče přišli do Francie z Alžírska během francouzsko-alžírské války v 50. letech. Otec, původem berberský Žid, byl záchranářem, matka se starala o domácnost. Zemmour vystudoval prestižní francouzskou vysokou školu Sciences Po, nepodařilo se mu však dostat se mezi největší francouzskou elitu – na École nationale d’administration.
V roce 1986 získal první práci v novinách a od té doby se stal oceňovaným, ale i velmi kontroverzním a kritizovaným autorem. Svými názory, jako je neslučitelnost islámu s hodnotami Francouzské republiky či odmítání imigrace, mnohdy pobuřoval. Dvakrát byl odsouzen za podněcování nenávistných projevů a vyvolávání rasového násilí.
Jeho podpora veřejnosti však navzdory tomu stoupala. Stejně jako Donald Trump v USA totiž navozoval svým spoluobčanům pocit, že jim někdo bere jejich velikost.
Podobnost s Marine
Samotná Marine Le Penová se začátkem října začala proti Zemmourovi vymezovat. Pro média například uvedla, že „nevidí žádnou přidanou hodnotu v jeho kandidatuře“. Oba totiž voličům nabízejí prakticky stejný program v oblasti imigrace a bezpečnosti. Jeden jako druhý chtějí „bránit Francouze“; cizinci jsou de facto v zemi nežádoucí.
Chtějí zrušit právo na azyl, sjednocování rodin či automatické obnovování povolení k pobytu. Le Penová by po studiích posílala zahraniční studenty zpět do jejich rodné země, Zemmour by povoloval pobyt „případ od případu“.
Zatímco Le Penová by držela limit na počty migrantů v zemi na deseti tisících ročně, a to jen pro ty, kteří dokážou svůj pobyt ufinancovat, Zemmour slíbil, že by během pěti let vyhostil dva miliony cizinců. Oba chtějí zrušit či omezit dávky pro lidi bez občanství. Neúspěšná kandidátka z voleb 2017 by umožnila finanční pomoc jen těm, kdo pět let na plný úvazek pracovali ve Francii, Zemmour by ji zarazil úplně.
Rozcházejí se ale v tom, jak chtějí, aby je vnímala veřejnost. Zatímco Zemmour nemá problém být odsouzen za rasistická prohlášení, Marine Le Penová se již řadu let snaží vystupovat jako „normální“ žena z lidu. Snaží se odtrhnout od rasistického dědictví svého otce Jeana-Marie Le Pena, který založil hnutí Národní fronta, jež Marine po roky vedla, než jej přejmenovala na Národní sdružení. I svůj slogan, který měl znít „Francii Francouzům“, nakonec Le Penová změnila na „Francie především“. Obávala se totiž podle informací deníku Le Monde, že by vyzníval příliš rasisticky.
Není divu. Voličská základna Marine Le Penové totiž do značné míry stojí i na ženách, které přitáhla právě odtržením od dědictví Národní fronty. Už nepřitahuje jen tématem imigrace, ale v posledních měsících především hovoří na shromážděních o síle trhu a možnostech pro „dělnickou třídu“. A sama připouští, že „pobuřovat, být brutální a přehnaný“ jako polemik Zemmour „může stačit jen po nějakou dobu“.
Naopak Zemmour u žen dle průzkumů naprosto propadá a Le Penová toho využívá. „Ženy si zaslouží být respektovány, podporovány a bráněny. A on (Zemmour) má s ženami zásadní problém,“ uvedla Le Penová v pondělí v rozhlasové stanici RMC.
Podle informací deníku Le Figaro by Zemmour měl oznámit svou kandidaturu koncem listopadu. Již teď je ale jasné, že přitahuje i politické osobnosti od pravicových Republikánů. Podle listu Le Monde k jeho myšlenkám inklinují především mladí starostové z menších měst.
