22. června 2019 15:00 Lidovky.cz > Zprávy > Svět

Kam s ním? Finové budou mít jako první hlubinné úložiště jaderného odpadu

Finsko bude první na světě, kdo bude mít hlubinné úložiště jaderného odpadu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Finsko bude první na světě, kdo bude mít hlubinné úložiště jaderného odpadu. | foto: Eliška NováLidové noviny

OLKILUOTO Finsko bude první na světě, kdo bude mít hlubinné úložiště jaderného odpadu. Finská zkušenost je pro Česko důležitá nejen kvůli podobnému konceptu technického řešení, ale i kvůli tomu, co tuzemsku mohou říct obce, které leží v těsném sousedství úložiště.

Takovou akustiku by jeden stěží pohledal. Finský operní pěvec Mika Kares má na sobě výstražnou vestu a helmu s brýlemi, jaké nosí stavební dělníci, za opaskem baterku. Tenor se rozléhá všude kolem, na zcela netradičním místě – v hlubinném úložišti jaderného odpadu.

Finsko začne v roce 2025 ukládat měděné kontejnery s vyhořelým jaderným palivem pod zem. Bude vůbec první na světě. Už nyní je ale dole rušno. V hloubce okolo 450 metrů pracují dělníci i geologové, provoz tu sice není jako na pražské magistrále, ale i tady se po točité cestě dolů musí auta několikrát vyhýbat. „Je právě čas oběda,“ vysvětluje geoložka Sanna Mustonenová ruch ve šroubovicovém tunelu, který má délku pět kilometrů.

Finsko bude první na světě, kdo bude mít hlubinné úložiště jaderného odpadu.

Finsko bude první na světě, kdo bude mít hlubinné úložiště jaderného odpadu.

Co dělat s vysoce radioaktivním vyhořelým jaderným palivem, řeší státy po celém světě a mají projekty v určitém stadiu vývoje. Namátkou: Francie, Švýcarsko, Maďarsko, USA, Rusko, Čína nebo Japonsko. A také Česko, které nyní hledá to správné místo pro úložiště. Druhou pomyslnou příčku v připravenosti drží Švédsko, důkaz, že skandinávské země jsou nejdál, nejen co se týče klasičtějších odpadů, jako je papír nebo plast. „Evropská unie má ve svých cílech snížení emisí oxidu uhličitého. Toho není možné dosáhnout bez jádra,“ říká Pasi Tuohimaa, tiskový mluvčí společnosti Posiva, na které leží odpovědnost za celý projekt.

Finové se rozhodli vybudovat úložiště na ostrově Olkiluoto, kde se nachází i jaderná elektrárna. Cesta to byla dlouhá. S debatami o finálním řešení začali Finové už v sedmdesátých letech. V devadesátých zkoumali stovky území. Na začátku nového tisíciletí vybrali zmíněný ostrov. V roce 2004 se začala budovat podzemní laboratoř – předskokan pro budoucí úložiště.

Vzhledem k tomu, že Česko má velmi podobný koncept tomu finskému, chce se od skandinávských kolegů leccos naučit. „Konzultujeme s nimi, jak se dostali k finální lokalitě, jakým způsobem projektovali úložiště. Radí nám, ale jsou i naši partneři v mezinárodních organizacích, ať už Mezinárodní agentuře pro atomovou energii, OECD, nebo v technologických platformách,“ líčí Lukáš Vondrovic, vedoucí úseku přípravy úložišť ze Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO).

Na ostrově Olkiluoto stojí už dnes jaderná elektrárna, časem tu bude i hlubinné...

Na ostrově Olkiluoto stojí už dnes jaderná elektrárna, časem tu bude i hlubinné úložiště jaderného odpadu.

Úložiště ve Finsku nese název Onkalo, což znamená Jeskyně. Přesně tak to tady také vypadá. Pod zemí se skrývá prostor o čtyřech stech metrech čtverečních. Loni tady proběhl kompletní test, který simuloval uložení odpadu do devítimetrových ukládacích studní. Proběhl úspěšně. „Když se materiál uloží do hlubinného úložiště, můžete na něj zapomenout jednou provždy,“ říká Vondrovic. Konkrétně bude možné zapomenout na šest a půl tisíce tun vysokoaktivního odpadu a vyhořelého jaderného paliva. Tedy alespoň v případě Finska, které svoje úložiště definitivně uzavře v roce 2120.

Na prvním místě bezpečnost

Finové nenechávají nic náhodě, berou v potaz desítky možných scénářů. Pomohlo jim v tom třeba i Grónsko, kde se snažili simulovat případnou další dobu ledovou. „Naše země je miliardy let stará, takže se můžeme poučit z minulosti. V Grónsku jsme studovali tamní vody, na základě toho pak můžeme říct, co má jaký vliv,“ líčí geoložka. Výzkum trval tři roky.

Detailnímu zkoumání se není co divit. Obyvatele okolních obcí zajímá bezpečnost nejvíc. Posiva je během desítek let dokázala přesvědčit, že úložiště bezpečné je. „Strávili tady čtyřicet let a během celé té doby poskytovali lidem informace. Dávali letáky do schránek každého domu, pořádali semináře. Nejvíc obyvatele přesvědčilo, že co lidé z Posivy řekli, to platilo, splnili, co slíbili,“ říká starosta obce Eurajoki Vesa Lakaniemi. Eurajoki je vzdálené méně než půl hodiny cesty autem. V obci, která má devět a půl tisíce obyvatel, žije navíc hodně lidí, kteří pracují ať už v budoucím úložišti, nebo v jaderné elektrárně. I oni jsou cenný zdroj informací, co se na ostrově děje. A ještě jeden aspekt: „Musíte se ptát, co je bezpečnější – pohřbít jaderný odpad půl kilometru do podzemí na základě opravdu dobrého konceptu, nebo ho nechat v dočasných úložištích?“ klade řečnickou otázku mluvčí Posivy.

Na ostrově Olkiluoto stojí už dnes jaderná elektrárna, časem tu bude i hlubinné...

Na ostrově Olkiluoto stojí už dnes jaderná elektrárna, časem tu bude i hlubinné úložiště jaderného odpadu.

V Eurajoki dali s umístěním úložiště lidé v referendu souhlas. Veřejné mínění se nicméně měnilo. V osmdesátých letech nedosahovala podpora ani dvaceti procent. Tehdy vybuchl Černobyl a pohled na jádro byl velmi negativní. Bezmála šedesát procent obyvatel bylo pro v letech 1997 a 2003. Vyloženě proti úložišti jen o něco málo více než dvacet procent. Odpor se ale opět zvedl, když se stalo neštěstí ve Fukušimě v roce 2011. V posledních letech jde podpora jádra zase nahoru, hlavně v souvislosti s globální změnou klimatu. „V době klimatické změny znamená jaderná energie zelenou energii a to je důvod souhlasu lidí s úložištěm i dalšími reaktory,“ tvrdí místní starosta. Vondrovic z českého SÚRAO dodává: „Jaderná energetika nemá typ emisí, které by k oteplování přispívaly.“

Finsko bude první na světě, kdo bude mít hlubinné úložiště jaderného odpadu.

Finsko bude první na světě, kdo bude mít hlubinné úložiště jaderného odpadu.

K podpoře místních však nemusí přispívat jen environmentální uvědomění. Ruku v ruce s nedalekým úložištěm jde také bohatství. „Úložiště je jeden z aspektů úspěchu naší obce,“ přiznává starosta. Za prvé – podzemní úložiště stejně jako jaderná elektrárna přineslo spoustu pracovních míst. V současné době v nich pracuje tisícovka místních nebo lidí z okolí. Jsou tu i zahraniční pracovníci. Nejvíc z Polska, na ostrově Olkiluoto byla dokonce největší skupina Poláků na celém světě mimo rodnou zemi.

Nejenom oni se výrazně podepsali na rozpočtu Eurajoki. V době budování třetího reaktoru jich bylo v malém městě okolo pěti tisíc – všichni odváděli daně obci. Posiva zároveň Eurajoki platí daň z nemovitosti, kolem dvaceti milionů eur ročně, což je třetina místního rozpočtu. Částka se navíc každoročně o něco zvyšuje. To činí z Eurajoki velmi bohatou samosprávu.

Eurajoki v katastru je terno

„Díky tomu, že máme stabilní příjem, můžeme dělat dlouhodobé plány. Větší města okolo nás by velmi stála o to, aby nás měla ve svém katastru,“ libuje si starosta. Díky penězům Eurajoki buduje místní infrastrukturu, nejen silnice nebo cyklostezky, investovali i do vodovodních trubek. Na velmi dobré úrovni mají podle starosty i zdravotní a školský systém. Mohou si dovolit provozovat i malé školy, po kterých jinde ve Finsku baží.

Hodně příležitostí dostaly také lokální firmy. Zakázky získaly stavební firmy, na své si přišly uklízecí společnosti i restaurační zařízení. Na ostrově je také návštěvnické centrum, kterým ročně projde okolo dvaceti tisíc lidí.

A nebyli by to Skandinávci, kdyby v souvislosti s úložištěm nezmínili také odpovědnost. „Produkujeme jadernou energii a máme z toho benefity, takže také musíme mít odpovědnost za odpad, který vznikne. Tak o tom přemýšlíme,“ líčí předseda městské rady v Eurajoki Vesa Jalonen.

Kladné body přináší i maličkosti; třeba když pro místní festival vážné hudby vznikne video, jak si mohl zmíněný operní zpěvák zazpívat na dně budoucího úložiště.

Na nevýhody naopak všichni záporně kroutí hlavou. „Nemyslím, že by to nějaké mělo. Moji rodiče bydlí poblíž a nemyslím ani, že by to mělo nějaký vliv na cenu jejich domu. Lidé se nebojí bydlet v okolí. Rozumí tomu, že je lepší jaderný odpad uložit pod zem, než ho mít v dočasných úložištích,“ líčí Ilona Sjömanová z městské rady Eurajoki.

Méně emotivní Češi

V Česku vypadá situace trochu jinak. Nutno ale také dodat, že tuzemsko je s hlubinným úložištěm stále ještě na začátku. Možnost uložení jaderného odpadu se nyní zkoumá v devíti lokalitách, ve kterých je 53 obcí. Třicítka z nich má platné referendum, kde se lidé vyslovili proti vybudování, ale i proti dalším výzkumným pracím. „Je to i v tom, jak je to mediálně prezentované. U nás hodně rychle reagujeme na lokální zprávy, kde jsou prezentované emocionální reakce na projekt, což se ve Finsku nedělo. Lidé ve Finsku obecně přijímají řešení hodně racionálně. Nejde to ale srovnávat a říct, že oni jsou lepší a my jsme horší. Každá země má svoji kulturní historii,“ říká k tomu vedoucí oddělení komunikace SÚRAO Lucie Steinerová.

Na dotaz, zda se budou brát referenda při výběru v potaz, odpovídá: „Jsme ve fázi, kdy je prioritní bezpečnost, zatím nevíme, zda to v oněch devíti lokalitách může nebo nemůže být. Dokud nejsou tvrdá data z hloubky, nemůžeme říct, že úložiště někde je nebo není vhodné postavit,“ vysvětluje Steinerová. Některé obce si ale budou moci už brzy „oddechnout“. Příští rok na jaře by měla být některá místa vyloučená a SÚRAO předloží vládě návrh preferovaných lokalit. Postupně by se měl jejich počet zúžit na dvě – finální a jednu záložní.

Česko každopádně čeká ještě mnoho kroků. Žádost o licenci by měla být podaná v roce 2040, v roce 2050 by měla začít výstavba laboratoře pod zemí, tedy ta fáze, v níž jsou nyní Finové.

Rada z Eurajoki zní: čím menší obec, tím lépe. „V Německu budou dělat referendum, ale vybrali místo, kde je milion obyvatel. Je samozřejmě jednodušší získat podporu v menších skupinách,“ říká předseda městské rady Jalonen. Místní lidé si nyní s jádrem příliš velkou hlavu nedělají, úložiště není velkým tématem ani ve volbách.

A jaký dopad má jaderná elektrárna a úložiště na místní klima? „Přišel mi dopis z Polska s otázkou, zda jim můžeme poskytnout čísla o výskytu radioaktivity v podzemní vodě na ostrově Olkiluoto a v nejbližší obci. Odpověď byla žádný,“ tvrdí Tuohimaa z Posivy, podle kterého je zásadní heslo: Čím méně víte, tím víc se bojíte. Na začátku se i zdejší báli, například vlivu na plodiny. „I tyhle obavy jsou pryč. Každou chvíli se dělají testy, zda není přítomná radioaktivita. A výsledkům lidé věří,“ doplňuje Jalonen z Eurajoki.

Belgická jaderná elektrárna Tihange

Ilustrační foto.

V Česku se obavy projevují různě, například přes dotazy, proč není jedno velké evropské úložiště. Odpovědí je několik řečnických otázek: A kde by bylo? Kdo bude ten, kdo o tom rozhodne? Co by se stalo, kdyby se prokázalo, že zrovna u nás je to nejlepší, nejbezpečnější? „To už si ale nikdo neuvědomí. V Česku jsou nyní tři dočasná úložiště, fungují několik let a mnoho lidí o nich vůbec neví. Obyvatelé okolních měst a obcí jsou pravidelně informováni a provoz je běžnou součástí regionu po několik generací,“ říká Steinerová. Úložiště Richard je v provozu letos padesátým pátým rokem a je jedno z nejstarších na světě. Bratrství slaví čtyřicet pět let bezpečného provozu. Poslední je v areálu jaderné elektrárny Dukovany.

Všechno se zdá na první pohled v pořádku i tady ve Finsku. Ostrov obklopuje modré moře. Okolo zdejšího návštěvnického centra jsou stezky, jako by návštěvníci přijeli do národního parku. Útočiště tady má kachna divoká nebo hohol severní. Kromě dělníků zde pilně pracují také mravenci v obřím mraveništi. Zahlédli tady tulení mládě, vlky i medvědy. Co se týče jen trochu vzdálenějšího okolí, dvacet kilometrů daleká Rauma, jejíž centrum tvoří stovky dřevěných domů, je na seznamu světového dědictví UNESCO.

Varování o podzemí

Finové navíc nezahálí a už teď si kladou otázky, co bude na ostrově za stovky let, kdy bude úložiště dávno zasypané. „Diskutovali jsme o tom, zda by tady měly být obrovské cedule s varováním, co je pod zemí. Vzpomeňme ale na starověký Egypt, což není až tak vzdálená civilizace. Pořád nemůžeme zcela porozumět jejich písmu, tedy tomu, co nám říkají,“ uvažuje geoložka Mustonenová. „Když za několik stovek let lidé zjistí, že jsou nějaké značky ve skále, řeknou si: Pojďme na to přijít. Mohou se zachovat úplně jinak, než bychom vlastně chtěli. Když místo zůstane v přírodní formě, nebude tam nic, co by napovídalo, že je tam uložený jaderný odpad,“ dodává Mustonenová s tím, že abyste zkoumali víc než čtyři stovky hlubokou zem, musíte mít technologii a pravděpodobně i takovou, která umí odhalit radiaci. „Ještě nebylo rozhodnuto.“ 

Eliška Nová

Autor

Eliška Nováeliska.nova@lidovky.czČlánky

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!