Ve výšce 2635 metrů je zde umístěna soustava dalekohledů, jaká nemá ve světě konkurenci. Proč si vědci vybrali zrovna vrchol hory Cerro Paranal? Jde o kombinaci tří unikátních vlastností – sucho, odlehlost a žádná světla. Nejbližší město Antofagasta se totiž nachází asi dvě hodiny cesty pouští, kolem dokola je tedy jen písek a dvanáct kilometrů vzdálené pobřeží Tichého oceánu.
Dojmy Livie Klausové
Jaká byla cesta po Jižní Americe? Co vás nejvíce zaujalo?
Co mě nejvíc zaujalo, neumím říct, protože tato cesta byla velmi různorodá. Začali jsme v Argentině, bylo krásné být v Buenos Aires. Já na rozdíl od pana prezidenta jsem měla šanci během dámského programu vidět i ten normální život, nejen ty budovy, kde se konala jednání. Navštívila jsem například tržiště, krásná byla návštěva baletní školy. Pak jsme viděli něco, což už asi nikdy neuvidíme nikdo z nás a to byla oblast Patagonie. Já jsem si myslela, že taková země je jen v pohádkách, ale viděli jsme ji na vlastní oči. Tam bylo překvapující, že jsme se pohybovali ve velmi odlišných klimatických podmínkách, od tepla v Buenos Aires po šálu, bundu a kulicha v Patagonii. Patagonie se mi velmi líbila, je nesmírně krásná. Spíš mě šokovalo to, že pokud bych to měla k něčemu přirovnat, tak by to byly severské země. Určitě jste si nepřipadali jako v Argentině. Poté Chile, Santiago pro mě nebylo nové, ale před těmi sedmnácti lety to bylo jiné, to už říkal pan prezident. Nyní najednou vidíte spoustu mrakodrapů, výškových budov, to mě překvapilo. Tam jsem zase měla možnost navštívit tržiště a povídat si s lidmi, to měl pan prezident méně, protože musel do kongresu, do parlamentu. Co mě také překvapilo, že jsem byla úplně mimo program pozvána chilskou první dámou do sídla prezidenta, do takových chilských Lán.
Měla jste možnost poznat jak argentinskou prezidentku, tak chilskou první dámu, jaké jsou?
Kdybych je měla charakterizovat, tak obě jsou velmi aktivní, živé, samozřejmě jedna je v jiné roli. Prezidentka Kirchnerová působí jako velmi silná, nekompromisní žena. Chilská první dáma Cecilie je také velmi aktivní, dělá spoustu věcí. Je řekla bych až vřelá, ale to patří k těm zemím Jižní Ameriky. Jsou tady daleko víc vřelejší. Už jen to, že my podáváme ruku a oni se líbají přitom, když se potkávají.
|
Hlavním zařízením je zde takzvaný velmi velký dalekohled (Very large teleskope), což je soustava čtyř velkých a čtyř menších dalekohledů v podobě čtyř kopulí vykukujících z písku pouště a čtyř naopak menších kopulí umístěných na kolejnicích, které se dokážou posouvat mezi přesně určenými stanovišti. Dalekohledy mohou pracovat buď všechny společně nebo ve skupinách podle toho, čeho chtějí astronomové svým pozorováním dosáhnout. Objevili takto už množství nových planet.
Český prezident měl možnost navštívit kupoli, ve které se nacházel jeden z velkých dalekohledů pojmenovaný Antu. Ostatní nesou jména Kueyen, Melipal a Yepun. Jména označují nebeská tělesa v jazyce domorodých obyvatel. Antu je Slunce, Kueyen Měsíc, Melipal souhvězdí Jižní kříž a Yepun je název Venuše jako Večernice.
"Přiznávám se, že jsem trošku pochyboval, jestli to musíme a máme vidět a teď vidím, že jsem se mýlil. Jsem také rád, že je Česká republika účastníkem celého tohoto projektu, který mimochodem je překvapivý v jednom slova smyslu. Je to projekt evropský, nikoli EUovský, s Evropskou unií nemá v podstatě nic společného," okomentoval návštěvu Paranalu před novináři Václav Klaus. "Je úžasné ,když tady slyšíte, že ten teleskop vidí desetmilionkrát dále než lidské okolo, to je úplně nepředstavitelná věc," dodal český prezident.
Teleskop, který vidí další život
Ten měl možnost na vrcholku kopce Cerro Paranal sledovat západ Slunce a poté, když se setmělo v řídícím středisku na počítačích vidět i to, co právě v tu chvíli zabíraly dalekohledy – konkrétně krásně barevnou galaxii. Na jedné z vedlejších hor nyní plánují postavit ještě větší dalekohled, jehož zrcadlo by mělo mít průměr 42 metrů, bude tak největší na světě. Celý projekt by měl stát okolo jedné miliardy eur. "Tímto novým teleskopem se uvidí nejen hvězdy, ale i planety běhající kolem hvězd ve vesmíru a to považuji za zásadní revoluci. Tady jsou plně přesvědčeni, že jen pár kilometrů odsud se bude dát vidět, jestli někde jinde ve vesmíru existuje život," poznamenal český prezident.
Jeho návštěva Paranalu skončila kolem desáté hodiny večer, o půlnoci pak odlétal z Antofagasty na Kapverdské ostrovy. Ve čtvrtek večer pak dorazil po více než týdnu v Latinské Americe do Prahy.
Rozhovor s Václavem Klausem
Mohl byste shrnout své dojmy, které máte z cesty?
Ta cesta byla na straně jedné mimořádně krásná, zajímavá , podnětná a inspirativní, na straně druhé namáhavá. Věřím, a to byl základní smysl, že jsme tady v Argentině a Chile zanechali jistou stopu. Myslím, že se nám to díky desítkám akcí, desítkám míst, kde jsme byli, podařilo. Ty rozhovory, které jsme vedli, byly pozitivní a produktivní.
Z čeho máte největší radost?
Základním smyslem je navázat dobré politické kontakty a to se myslím povedlo. Oba dva prezidenti jsou lidé velmi otevření, živí, přátelští, s nimi se nenudíte, s nimi nehledáte téma k rozhovoru, s nimi se nekoukáte na hodinky, kdy už to skončí, naopak. A díky tomu myslím, že se podařilo nakousnout spoustu věcí. Oba dva mají velmi pozitivní vztah k České republice, oba dva slibují, že se přijedou podívat, možná už v roce 2012. A myslím, že ty vztahy budou narůstat i v budoucnu.
Pokud jde o ekonomickou spolupráci, o jaké oblasti byl tady největší zájem?
Česká republika je trošku daleko, takže my jsme trochu poztráceli ty výhody, které jsme tady v minulosti měli. Navíc konkurence ve světě je dneska daleko vyšší. Hlavním obchodním partnerem pro Chile je Čína, s ní je obchod větší než se zbytkem světa. Prokousat se do tohoto konkurenčního boje je v každém případě těžké, ale některé tradiční výrobky jsou tady známy. Například produkty našeho strojírenství. Místní prezidenti mi také představili své ministry obrany a říkali: My chceme díky vašemu velmi známému zbrojnímu průmyslu s vámi uzavřít kontrakty. To bylo pro mě až překvapivé.
Ve svých proslovech tady v Chile jste zmínil příběh zachráněných zavalených horníků z loňského léta. Mluvili jste o tom i s panem prezidentem Sebastiánem Piňerou, který byl tehdy velmi aktivní a pomáhal přímo na místě neštěstí?
Zmínili jsme to, ale mám pocit, že už je to o krůček dál, takže už to není taková ta hlavní kauza v celé zemi. Chile se prostě snaží jít kupředu. Samozřejmě bylo podnětné nebýt jen v hlavním městě, ale být i ve Valparaísu a zde v Antofagastě. Člověk vidí, že všechno není tak nablýskané jako v Santiagu de Chile, ale v každém případě ta země jde viditelně nahoru.
Překvapilo vás tady něco negativně?
Politicky, ekonomickým a sociálním systémem je mému uvažování určitě bližší Chile než Argentina. Argentina je daleko více postátněnou ekonomikou se spoustou kontrol, regulací. V tomto smyslu je Chile ekonomikou svobodnější. A něco negativního? Nemohu říci. Ty země stále překonávají některé prvky té takzvané rozvojové ekonomiky. Myslím ale, že se rychle rozvíjejí.
Chile je známé tím, že má velmi dobře vypracovaný penzijní systém, který by nám mohl být příkladem. Co si o tom myslíte?
S tímto penzijním systémem zavedeným před řádově dvěma desítkami let bych já sympatizoval. Je to systém, který opravdu odstraňuje průběžný pilíř, když už mluvíme v hantýrce naší důchodové reformy. Od začátku jdou člověku veškeré penzijní platby na individuální účty a člověk s tím účtem disponuje. A buď ještě pracuje a přispívá do toho účtu nebo se rozhodne, že už toho má dost a v tu chvíli končí. Já jsem proto navrhoval před více než deseti lety: Zaveďme tento systém, individuální penzijní účty, zrušme jakýkoliv státem definovaný věk odchodu do důchodu. Ať si každý vybere, že už na zbytek života bude mít jen tu a tu sumu peněz, je to málo, je to dost, budu dál pracovat, nebudu dál pracovat. V tomto bylo Chile naprosto revoluční. Samozřejmě studujete-li, a já jsem to dělal, ten systém do hloubky, tak najednou vidíte, že jakkoliv je velkolepě prezentován, tak vlastně nebyl pro všechny, týká se jen části populace.
V Chile jsou častá zemětřesení, byl jste nějak poučen, co dělat?
Myslím, že nám tady nikdo žádné oficiální poučení nedal. Nicméně tady pánové, šéfové na Paranalu mi vyprávěli, jak je to zabezpečeno proti zemětřesení, co tady všechno neuvěřitelného mají. Nicméně kdyby teď mělo začít zemětřesení, přes všechny nekonečné a neuvěřitelné přípravy, tak první věc, kterou prý máte udělat je tryskem běžet pryč z této budovy.
|
