31. prosince 2017 14:00 Lidovky.cz > Zprávy > Svět

Komunistická strana je pravicová. Je tu nové dělení, říká poslanec za islandské piráty

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 6Diskuse
Poslanec za Islandskou pirátskou stranu Smári McCarthy. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Poslanec za Islandskou pirátskou stranu Smári McCarthy. | foto: Instagram Smári McCarthy

REYKJAVIK Poslanec za Islandskou pirátskou stranu Smári McCarthy se domnívá, že běžní lidé už zjistili, že jim moderní technologie pomáhají, politici však nikoli. Tento digitální expert v září navštívil na pozvání České pirátské strany Prahu, a protože je zastáncem elektronické komunikace, nebyl problém s ním pokračovat v rozhovoru a aktualizovat jeho odpovědi i po odjezdu. A možná že jeho rady pomohly českým Pirátům dostat se do parlamentu.

LN: Jak se dnes žije na Islandu?
Docela dobře. Ekonomicky jsme silní, země se rozvíjí díky turismu. Samozřejmě že jsou problémy, například s bydlením. Všichni budují hotely, takže vázne výstavba bytů. Mzdy jsou sice na Islandu vysoké, ale rozdíl mezi 

příjmy, jež jsou v průměru vyšší než ve zbytku Evropy, a kupní silou se neustále zvyšuje. Částečně kvůli vysokým cenám bydlení, potravin i denních potřeb.

LN: V Česku víme o Islandu málo, snad jen to, že je to nádherná země. Poslední velká zpráva o něm byla po finanční krizi v roce 2008. Jejím důsledkem byl i vznik Islandské pirátské strany, jejímž jste spoluzakladatelem. Proč jste ji založili?
Islandská pirátská strana byla založena v roce 2012 i proto, že čtyři roky nebyly napravovány příčiny finanční krize v roce 2008. Okamžitě po ní byla velká poptávka po nové ústavě, proti čemuž však tvrdě vystupovali konzervativci, a proto práce na ní nepostupovala příliš rychle.

V současnosti máme návrh ústavy, jež je asi nejlepší, jaký jsem kdy četl; dobrá ochrana lidských práv a dělby moci i jak udržet pořádek ve společnosti. Jen však zapadá prachem, protože se o něj nezajímala předchozí vláda a nezajímá ani tu současnou. Zabývali jsme se také tím, jak vyčistit bankovní sféru a ekonomiku.

LN: Byli viníci potrestáni?
Existuje mylný názor, že Island vyhostil všechny bankéře, kteří se na finanční krizi podíleli, nebo byli uvězněni. To se nestalo. Většina bankéřů neudělala nic špatného, někteří však porušili bankovní předpisy. Mnozí z nich byli potrestáni, odseděli si trest a vrátili se do bankovnictví. Spravedlnosti bylo do jisté míry učiněno zadost, ale příliš jsme nereformovali bankovní sféru, což mi vadí.

Poslanec za Islandskou pirátskou stranu Smári McCarthy.

Poslanec za Islandskou pirátskou stranu Smári McCarthy.

LN: Na konci října se na Islandu konaly parlamentní volby. Jak jejich výsledek hodnotíte z hlediska Islandské pirátské strany?

V těchto volbách byly poraženy liberální strany a zvítězili nacionalisté. Piráti ztratili čtyři křesla, z deseti klesli na šest a získali 9,2 procenta hlasů. V islandském parlamentu nyní zasedá osm politických stran.

LN: Změnili se piráti, nebo voliči mají jiné preference?
Islandští piráti se nezměnili, trochu se však změnilo složení našich voličů. 

Ztratili jsme podporu těch méně vzdělaných a naštvaných voličů a získali ty vzdělanější. V roce 2016 jsme měli velký úspěch, když jsme v parlamentních volbách dostali 14,5 procenta hlasů. Byli jsme považováni za mladou stranu a mnoho nespokojených do nás vkládalo své naděje. Jejich podpora je však málokdy trvalá. Také jsme neměli mnoho času na uskutečnění svého programu. Trvá nejméně rok, než začne parlament efektivně pracovat.

LN: Jakou roli hraje Islandská pirátská strana ve vaší zemi a v mezinárodním kontextu?
Mám krátkodobou a dlouhodobou odpověď. Krátkodobá zní, že Islandská pirátská strana, a myslím, že i vaši Piráti, přicházejí do dnešního politického systému s jinou perspektivou současného i budoucího fungování politiky, například pokud jde o korupci, životní prostředí, vzdělání či zdravotnictví. Spojujeme liberální přístup se sociálním zabezpečením. V podstatě usilujeme o to, co chtěli islandští sociální demokraté, ale neuspěli. A to i proto, že nerozumějí moderním technologiím, které mění politické prostředí, jež je jiné než před 30 lety.

LN: Jsou piráti novými sociálními demokraty?
Tím se dostáváme k dlouhodobé odpovědi. Nejspíše nahradíme sociální 

SMÁRI MCCARTHY (33)

■ Islandský politik a poslanec za pirátskou stranu.

■ Matka je Islanďanka, otec Ir.

■ Studoval matematiku na Islandské univerzitě, ale studium nedokončil. Poté působil v oboru digitalizace a 3D tisku.

■ V roce 2012 spoluzaložil Islandskou pirátskou stranu.

■ V roce 2013 za ni neúspěšně kandidoval do parlamentu, v roce 2016 uspěl a v parlamentních volbách letos na konci října svou kandidaturu obhájil.

■ Spoluzakladatel Icelandic Digital Freedom Society (Islandské společnosti pro digitální svobodu) a International Modern Media Institute (Mezinárodního institutu pro nová média), který se snaží zlepšit transparentnost médií a chránit novináře.

demokracii, ale ne proto, že bychom byli novými sociálními demokraty. V uplynulých zhruba 200 letech se pravolevé politické dělení několikrát změnilo. Nejprve byli na jedné straně monarchisté a na druhé republikáni či demokraté. Naštěstí většina zemí zjistila, že monarchii nechce.

Potom přišla průmyslová revoluce, ve které se pravolevý spor přenesl k tomu, kdo by měl ovládat výrobní prostředky. Otázkou bylo, zda by několik lidí mělo vlastnit všechno a ostatní být chudí, nebo zda by všichni měli vlastnit vše. Lidé, kteří preferovali malou bohatou skupinu, zvítězili. Ti vlevo dosáhli spoustu věcí v sociálním zabezpečení, ale prohráli bitvu o výrobní prostředky.

Pak nastoupil internet, kdy už výrobní prostředky nekontrolují jen majitelé továren. Najednou může 15letý kluk s notebookem vytvářet filmy profesionální kvality, produkovat hudbu či obchodovat a prodávat do celého světa; poté se objevily kryptoměny a nové finanční trhy. Internet začíná postupně nahrazovat předchozí způsob produkce. Stále sice potřebujeme továrny a kamenné obchody, ale to vše mění moderní technologie.

Posunujeme se do nového stadia pravolevého dělení, kdy levice bude vyznávat decentralizaci, zatímco pravice centralismus. V tomto novém pojetí jsou všechny strany včetně sociálnědemokratické či komunistické a s výjimkou pirátské pravicové. Otázkou není, jak bude vypadat daňový systém, ale kdo bude mít autoritu kontrolovat činnost lidí.

Má centralistický stát kontrolovat každý pohyb občanů a disponovat sledovacím systémem, nebo mají existovat tisíce či miliony decentralizovaných „uzlů“, které se sice budou chovat podle vlastního uvážení, ale současně spolu komunikovat, aby dosáhly nebo se přiblížily konsenzu?

LN: Všichni mají hlídat všechny?
Všichni nemají hlídat všechny, ale aby nebylo nutné se vzájemně hlídat, všichni by měli podle potřeby komunikovat a spolupracovat.

LN: To je velký idealismus.
Ano. Idealistická komunistická ani idealistická kapitalistická myšlenka se nenaplnily. Neustále se tvrdí, že žijeme v kapitalismu, ale ve skutečnosti pouze několik tisíc firem funguje na kapitalistickém principu – snaží se dosáhnout co nejvyššího zisku a nic jiného je nezajímá. Ve většině firem však lidé dělají, co umějí, poskytují služby, pomáhají si, aby společnost fungovala. Jakmile si to uvědomíme, myšlenka decentralizace se stává jasnější.

Běžný politik před volbami mluví o malých a středních podnicích, ale po nich se baví jen s velkými firmami, především s jejich lobbisty. Navíc je mnohem jednodušší komunikovat s velkou firmou, protože má lidi, kteří se dokážou dostat k politikovi. Proto jsou vládní politiky většiny zemí nastavené tak, aby z nich profitovaly velké centralizované firmy. Většinu blahobytu společnosti a pracovních míst však vytvářejí malé podniky s jedním až deseti zaměstnanci.

Proč se na ně nezaměřujeme? Proč na nich nestavíme? Proč nepomáháme rozvíjet podniky, jež vytvářejí většinu hrubého domácího produktu? Proč jsou vždy až na druhém místě za velkými firmami? Navrhuji nový idealismus, jehož základ tvoří vize decentralizace. Nikdy jí sice nedosáhneme, protože ideály nelze zcela uskutečnit, ale odpovídá tomu, jak moderní technologie mění naše společnosti, a lze na ní založit lepší Island, Českou republiku i další země.

LN: Co z toho vyplývá?
V uplynulých desetiletích jsme v globálním kontextu svědky oslabování dominantního ekonomického postavení USA, z čehož měla prospěch západní Evropa a ostatní zůstávali slabí a podřízení. USA sice stále zůstávají v tomto postavení a prosperují, ale například Indie a Čína je rychle dohánějí. Nejrychleji rostoucí ekonomikou je v současnosti Uganda. Technologická inovační centra existují v Ghaně, Malawi a v Keni, což je nepředstavitelné ve srovnání s Evropou před několika lety.

Většina mezinárodního obchodu se týká volného pohybu zboží. Máme druhou a třetí generaci dohod o volném trhu, které se zaměřují na obchod a služby, jež berou hodně zisku Evropě a USA a přesunují jej do rozvojových zemí. Potom zde jsou dva aspekty, které tvoří základ Evropské unie – volný pohyb kapitálu a pracovní síly.

Kapitál se už volně přelévá, ale většinou přes daňové ráje, černé díry blahobytu, neboť se jejich pomocí ukrývá 14 bilionů dolarů, což posiluje predátorskou skupinu podnikatelů. Odstraníte-li legislativou daňové ráje a otevřete finance po celém světě, bude mnohem víc investic z jihovýchodní Asie i z Afriky, z čehož budou všichni profitovat. Z toho vyplývá, že bude třeba nově regulovat vlastnictví například půdy, zdrojů či těžby.

Finance mohou svobodně jít tam, kde je práce nejlacinější, ale pracovní síla většinou nemůže jít tam, kde je nejlépe placená, a proto po celém světě existují „kapsy“ bídy, což by v 21. století mělo skončit. Otázkou je, zda se všechny rozvojové země stanou prosperujícími ekonomikami a dosáhnou úrovně lidských práv jako v Evropě, nebo se bude odehrávat jedna uprchlická krize za druhou. Doufám v první možnost.

Jen z jižního Súdánu se v Ugandě, Keni a v Etiopii skrývá 2,4 milionu uprchlíků především proto, že nemohou jít dál. Jakmile se dají do pohybu, máme další uprchlickou krizi – a ještě větší, než byla syrská. Začneme vytvářet rovnováhu sil na světové scéně a přeneseme decentralizaci do globální politiky, nebo budeme čekat a zkoušet „izolacionismus“, jako by dříve fungoval? Doufám, že tomu tak nebude.

LN: Vaším rychlým a jednoduchým receptem je decentralizace?
Není rychlý, ani jednoduchý, ale komplikovaný. Je snadné o něm hovořit, ale skoro nemožné jej vysvětlit, aby byl obecně pochopen. Zejména proto, že politici nabízejí značně jednodušší myšlenky. Mnoho společenských problémů tradiční politické strany, ať už konzervativní, nebo liberální, odbývají tvrzením: „Máme to pod kontrolou, počkejte pár let, než všechny problémy vyřešíme.“ Potom přijde populista a začne vykřikovat: „Všechno je špatně. Mám správné řešení. Volte mě a odstraním všechny problémy.“ Následně je však chybně označí a špatně vyřeší.

LN: Jsou piráti revoluční stranou inspirovanou novými možnostmi, které nabízejí moderní technologie?
Piráti nechtějí revoluci, spíše vývoj. Přirozenou evoluci politiky, aby dohnala změny ve společnosti. Politika se „dělá“ zastarale. Pracovní doba v parlamentu je stanovená pro lidi, kteří museli nasednout na koně a cestovat několik dní, aby mohli dělat politiku. To byla hloupost už v 50. letech, kdy lidé začali mít automobily. Dnes má každý v kapse přístroje, které umožňují okamžitě hovořit s kýmkoli na světě. Netvrdím, že bychom měli zcela zavrhnout parlamentní proces. Nikoli, ponechme jej, jen jej opravme.

Nedávno jsem mluvil s jedním ze svých voličů z východního Islandu, kterého jsem předtím neznal, o změnách v legislativě rybolovu. To mi napovídá, že běžní lidé už zjistili, že jim moderní technologie pomáhají, politici však nikoli. Proč bych měl jít do předražené restaurace s předsedou parlamentu, abych si s ním pohovořil? Proč nezvedneme mobil a nepromluvíme si? Osobní setkání je důležité, ale můžeme dělat věci mnohem lépe. Internet je svým způsobem revoluce, ale pomalá a ve vlnách. Musíme přestat plavat proti proudu a začít sjíždět tyto vlny.

LN: Co pro vás představují moderní technologie?
Průmyslová revoluce se neodehrála všude stejně, což způsobilo velkou nerovnost blahobytu ve světě. Pokud jde o 3D tisk a digitální výrobu, uvědomil jsem si, že když se dostaneme do momentu, kdy si budeme moci stáhnout z internetu kuřecí sendvič, což nebude zítra, co to udělá například s copyrightem?

Lze chránit kuřecí sendvič copyrightem? Co se stane s patenty? Můžete si patentovat stroj, který se umí sám vyrobit? Můžete zabránit skupinám populace něco vyrobit? Pokud ano, pak ekonomická nerovnováha, kterou přinesla průmyslová revoluce, bude zanedbatelná. Nejsem příliš velký optimista, že moderní technologie v brzké budoucnosti umožní cokoli vyrobit, ale některé jednodušší věci se již odehrávají.

Představte si například, že vezmete kmenové buňky z krávy, začnete je kultivovat, a až se začnou měnit ve svalová vlákna, můžete z jedné sady kmenových buněk nakrmit desítky tisíc lidí. Může tomu tradiční zemědělství konkurovat? A co to udělá s globální ekonomikou? Zabýval jsem se problémy spojenými s copyrightem a intelektuálními monopoly, jež se v důsledku moderních technologií stávají ještě palčivějšími.

LN: Je v pořádku, aby lidé, kteří vyvinou třeba technologii růstu masa z kmenových buněk, byli odměněni a jejich vynález chráněn?
Ano. Lidé, kteří něco tvoří, by měli být odměněni. A říkám to jako ten, jehož jedinou obchodovatelnou schopností je psaní počítačových programů, které se dají kdekoli na světě zkopírovat za nulovou cenu. Ctím kreativitu jako zboží. V celé své kariéře vývojáře počítačových programů, než jsem vstoupil do politiky, jsem je vytvářel zdarma. Software jsem dal k dispozici na internetu a kdokoli si jej může stáhnout. Co to pro mne znamená ekonomicky?

Vydělávám tisíce, nikoli miliony, protože se vždy najde někdo, kdo mi zaplatí. Je to jeden ze způsobů, jak se přeorientovat na jiné obchodní modely a financování projektů. Platit spíše za něco, co má být uděláno, než za to, co se udělalo v minulosti. Tím poukazuji na směšnost současného systému, kdy copyright má lidi povzbudit ke kreativitě. A nedostaneš-li doživotní monopol na to, co uděláš, nebudeš nic vytvářet. Důvod, proč píšu program, je má potřeba jej napsat, nepíšu jej proto, abych si vydělal peníze.

Ale je tady háček. Má-li copyright stimulovat tvůrčí činnost, proč trvá ještě 70 let poté, co zemřeme? Po smrti vás nic, žádné množství peněz nepřiměje napsat program, knihu nebo hudbu. Potřebujeme zdravou ekonomiku a dobře zaplatit lidem za to, že dělají dobré věci. To ale neznamená, že máme právo vzít drtivé většině lidí blahobyt. Zní-li to příliš komunisticky, je mi to líto. Zaujímám komunistický postoj, ale na základě tržní ekonomiky.

LN: Nastal konec kapitalismu?
Je mýtus, že kapitalismus ovládá společnost. Ve skutečnosti je v ní více přítomna spolupráce. „Kapitalistická“ je jen malá část společnosti, možná několik tisíc firem, z nichž většina, nikoli však všechny, je obchodovaná na burze, například Facebook, Google či velké banky. Tyto firmy fungují na kapitalistickém principu a profitují z politického systému, který vznikl, aby je zvýhodnil na úkor ostatních. Konec kapitalismu, jímž si nejsem jistý, by znamenal, že by společnost byla zvýhodněna na úkor těchto velkých firem. To není špatný scénář.

LN: Jak může společnost bojovat proti hegemonům, jako je Google, Amazon či Facebook, kteří si stále více uzurpují monopol na „naše“ data? Je naděje, že je piráti „hacknou“?
Obávám se, že romantické vize nejsou příliš realistické. Google nabízí spoustu užitečných služeb. Je obtížné nabídnout dlouhodobá řešení, nový Google nebo alternativní sociální síť. Možná bude třeba regulace.

LN: Není to paradoxní, vyzývá-li pirát k regulaci informací?
Veškeré obchodování je regulované a v tomto případě nejde ani tolik o informace jako o obchod. Velké firmy vzkvétají, malé se snaží přežít. Důležité je, aby legislativa usnadnila život malým firmám. Internet začínal jako „peer to peer“ (počítačová síť, ve které spolu komunikují přímo jednotliví klienti – pozn. red.), od začátku byl velice „demokratický“ – kdokoli si mohl vytvořit webovou stránku. Nyní tato zdánlivě samozřejmá svoboda je napadána ze všech stran, například rozhodnutím americké Federální komise pro komunikaci (FCC) zrušit síťovou neutralitu.

LN: Ozývají se hlasy vybízející ke snížení počtu poslanců. Co si o tom myslíte?
Několik let jsem se zabýval fungováním demokracie v různých zemích. A zjistil jsem třeba, že špatný volební systém může způsobit, že špatné bude vše. Máte-li jako ve Velké Británii systém první bere vše, pak téměř vždy pouze 30 procent populace určuje vítěze. To není nejdemokratičtější, protože by vítěze měla určovat většina.

Dále jsem zjistil, že demokracie je dražší než diktátorský režim. Potřebuje více lidí, trvá déle, přináší spoustu žvanění, ztrátu času a energie kvůli nesmyslům. Důvod, proč si myslíme, že demokracie je lepší než diktatura, je, že diktatura skoro vždy vede ke zbytečné smrti mnoha lidí, protože diktátor je nestvůra.

Zásadní podmínkou politiky by mělo být žádné nestvůry. To se asi nepodaří, ale když bude zajištěn i ten nejmenší počet nestvůr, bude to dobře. Pokud tedy někdo prosazuje menší parlament, pak vlastně říká, že chce, aby jeho zemi ovládaly nestvůry. Takovému nesmyslu je třeba se postavit. Volá-li někdo po menším parlamentu, je to skoro vždy proto, že neví, co parlament dělá.

Poslanci jsou přepracováni, a pokud nejsou, neodvádějí svou práci. Budete-li zvolen a dělat svou práci, nezastavíte se, protože rozumět všemu, co se děje v zemi, je na plný úvazek. Část práce parlamentu je tvorba a schvalování zákonů a dohled nad exekutivou. A pokud bychom se zbavili poslanců, pak bychom zrušili kontrolu exekutivy.

Na Islandu máme od roku 1991 jednokomorový parlament, což byl krok špatným směrem, protože v dvoukomorovém systému se obě komory kontrolují. Dvoukomorový systém je dobrý. Ano, je drahý a pomalejší, ale existuje lepší šance na spravedlnost. Můžeme se však zabývat například tím, zda je Senát správně obsazován, protože často není.

LN: Preferujete takzvanou delegující demokracii. V čem spočívají její výhody?
V roce 2007 jsem se zabýval tím, jak by měla demokracie fungovat. V demokracii se každý občan podílí na moci na základě procesu jejího delegování, což děláme poněkud nepatřičně – zvolíme skupinu lidí a předáme jim tuto moc na řadu let, ať si počínají jakkoli. Navíc, informovaný občan, nemá možnost tuto moc nedelegovat.

Přímá demokracie, v níž všichni o všem neustále svou volbou rozhodují, je extrémem stejně jako diktátorský režim, kde všichni delegují moc jednomu člověku. Mezi těmi dvěma extrémy je spousta možností, včetně všech existujících demokracií. V delegující demokracii mohu pro jakýkoli návrh hlasovat sám nebo svou moc delegovat na někoho jiného, což platí pro všechny. Časem si to mohu rozmyslet, přičemž magické počítače dokážou tuto změnu uskutečnit. Podle mě je to způsob, jak podle přání lidí kombinovat přímou a nepřímou demokracii.

LN: Tato možnost před internetem neexistovala?
Neexistovala. Když jsem se o kombinaci přímé a nepřímé demokracie začal zajímat, zjistil jsem, že již v minulosti některé napadla. Zmiňuje se o ní a teoreticky zvažuje například Platón, v jeho době však byla neuskutečnitelná, což platí i pro současnost. Neměli bychom ji uplatňovat na národní úrovni, ale jen v klubech či školách.

Pro celostátní systém je v současnosti tato možnost stále příliš komplikovaná, protože pro ni dosud nedokázali vyvinout software. Měli bychom se jí však zabývat, protože demokracie je jen technologický systém, který nám umožňuje rozhodovat. A jako u každé technologie, musíme stále hledat nové myšlenky a hrát si s nimi, protože jinak nepoznáme, co je správné.

LN: Čeští Piráti letos nečekaně uspěli v parlamentních volbách, a jsou tedy po vaší Islandské pirátské straně druhou takovou stranou na světě, jíž se to podařilo. Co byste jim poradil?
Čeští kolegové odvedli za osm let od svého vzniku v roce 2009 fantastickou práci, což se jim zúročilo vstupem do parlamentu. Zdá se mi, že fungují dobře. Poradil bych jim, aby se drželi svých slibů. Měli by se soustřeďovat na problém, který řeší, a nenechat se rozhodit dramatem, které jej doprovází.

  • 6Diskuse