27. října 2017 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Jaká má být Evropa? Přečtěte si manifest Janise Varufakise, k němuž se přihlásili Piráti

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 6Diskuse
Řecký ministr financí Janis Varufakis na summitu v Bruselu | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Řecký ministr financí Janis Varufakis na summitu v Bruselu | foto: Reuters

PRAHA Česká pirátská strana se prostřednictvím svého druhého nejvyššího orgánu, jímž je celorepublikový výbor, kladně postavila k provolání radikálně levicového celoevropského hnutí Diem 25 bývalého řeckého ministra financí Janise Varufakise. Server Lidovky.cz přináší jeho plné znění. Hlavním vzkazem manifestu je, že Evropská unie se buď demokratizuje, nebo ji čeká dezintegrace.

Manifest jménem Demokracie v Evropě – hnutí 2025 (Diem 25)

Přes všechny starosti, které mají s globální konkurenceschopností, migrací a terorismem, děsí evropské mocnosti ve skutečnosti pouze jediná věc. Totiž demokracie!

Hovoří v jejím jménu, avšak jen z toho důvodu, aby ji popřely, vymítaly z ní ďábla a utlačovaly ji. Snaží se demokracii kooptovat, vyhnout se jí, uniknout před ní, mystifikovat ji, uzurpovat si ji a manipulovat s ní, aby zlomily její energii a omezily její možnosti. Vláda evropského lidu, onen vládnoucí démos, je jejich noční můrou.

Evropská unie by mohla být pověstným signálním ohněm na kopci, ukazujícím světu, jak mír a solidarita mohou být vyrvány ze spárů staletých konfliktů a předsudků. Žel bohu, dnes rozdělují společná evropská byrokracie, stejně jako společná evropská měna evropský lid, který se začal sjednocovat navzdory rozdílným jazykům a kulturám.

Evropané se dnes cítí být necháni na holičkách unijními institucemi všude. Od Helsinek po Lisabon, od Dublinu po Krétu, od Lipska až po Aberdeen. Mílovými kroky se k nám blíží velká výzva. Výzva, představovaná volbou mezi autentickou demokracií a záludnou dezintegrací.

V jádru této dezintegrace leží zklamání: navýsost politický proces nesrozumitelného rozhodování, řízený hierarchicky odshora dolů je nám předkládán jako „apolitická“, ryze „technická“, „procedurální“ a „neutrální“ záležitost. Jeho smyslem je zabránit Evropanům, aby vykonávali demokratickou kontrolu nad svými penězi, komunitami, pracovními podmínkami a životním prostředím. Cena, kterou zaplatí za tento podvod a klam, neznamená jen konec demokracie, nýbrž také konec snu o sdílené prosperitě: – Jednotlivé ekonomiky eurozóny defilují jedna za druhou na hraně propasti vynuceného šetření, pod záminkou zachování konkurenceschopnosti, což má za následek permanentní hospodářskou recesi v případě těch slabších a nízkou úroveň investic u těch silnějších členů eurozóny, tvořících její jádro.

– Členské země EU nacházející se mimo eurozónu se Unii odcizují a hledají inspiraci a partnery v podezřelých končinách.
– Bezprecedentní nerovnost, postupný úpadek nadějí a mizantropie vzkvétá v Evropě.

Čím více se snaží zadusit demokracii, tím méně legitimity v sobě má jejich politická autorita, tím více sílí hospodářská recese a tím výraznější je i jejich potřeba chovat se autoritativně. Nepřátelé demokracie tak shromažďují ve svých rukou čím dál větší moc, ačkoliv ztrácejí právě onu legitimitu. Naděje a prosperita se tak stávají věcí několika mála jedinců a ti se z nich mohou těšit pouze za branami a ploty, s jejichž pomocí se zaštiťují před zbytkem společnosti.

Národní ulity vs. Brusel

V rámci tohoto dříve nevídaného procesu se naše národy uzavírají do sebe, obracejí se jeden proti druhému, narůstá v nich šovinismus a xenofobie. Privatizace úzkosti, strachu z „něčeho jiného“, nacionalizace ambicí a opětovné zestátňování politiky vytvářejí hrozbu nakažlivé dezintegrace společných zájmů, která může Evropě jen uškodit.

Žalostná reakce Evropy na bankovní a dluhovou krizi, stejně jako na krizi uprchlickou či na potřebu koherentní zahraniční a migrační politiky a protiteroristických opatření jsou příklady toho, co se stane, když solidarita pozbyde svého významu.

Dominují zde dvě děsivá řešení: – Stažení se do ulity národních států – Kapitulace před bruselskou zónou bez demokracie Musí tady být ale ještě jiné řešení. A ono existuje!

Je to řešení, kterému se oficiální Evropa snaží vzdorovat každičkým hnutím své autoritativní mysli: Je to nové vzedmutí demokracie!

Řecký ministr financí Janis Varufakis.
Noam Chomsky.

K dnešní Evropě se dokonale hodí jeden citát z Edmunda Burka: „Jedinou věcí nezbytnou pro to, aby triumfovalo zlo, je lidská nečinnost.“ Ti, kdo se cítí být přesvědčenými demokraty, se musí rozhodnout jednat v rámci celé Evropy. S úmyslem vyvolat takovéto vzedmutí demokracie jsme se sešli 9. února v Berlíně, abychom založili nové hnutí DiEM25.

Přicházíme z různých částí našeho kontinentu a spojují nás právě odlišné kultury, jazyky, společenské akcenty, příslušnost k politickým stranám, ideologie, odlišná barva kůže, různá vyznání a koncepce toho, jak má vypadat spravedlivá společnost.

Směřujeme k sobě jako přesvědčení Evropané, rozhodnutí zabránit bezradnému unijnímu establishmentu, hluboce pohrdajícímu demokracií, aby znemožnil vznik autentické a skutečně demokratické Evropské unie.
Motivací DiEM25 je jednoduchá, byť radikální myšlenka: Demokratizujme Evropu! Evropská unie se buď demokratizuje, nebo ji čeká dezintegrace!

Transparentnost rozhodování a oživení institucí

Naší bezprostřední prioritou je 1. naprostá transparentnost v rozhodovacím procesu (mimo jiné živé vysílání schůzek Evropské rady, Ecofinu a euroskupiny, kompletní zveřejňování dokumentů, týkajících se obchodních vyjednávání, publikace záznamů ze zasedání Evropské centrální banky atd.) a 2. bezodkladné oživení existujících evropských institucí, jež budou provádět inovativní politiku, která se bude opravdu snažit řešit krizi dluhovou a bankovní, stejně jako nedostatečné investice, narůstající chudobu a migraci.

Naším střednědobým cílem, poté, co se Evropa vypořádá s nejrůznějšími krizemi, je svolat ústavodárné shromáždění, na kterém se Evropané rozhodnou, v horizontu roku 2025, jak vybudovat opravdovou demokracii se suverénním parlamentem, respektujícím právo na sebeurčení národů a sdílení moci s národními parlamenty, regionálními vládami a městskými radami.

DIEM 25

K celoevropskému hnutí Diem 25 se hlásí zhruba65 tisíc lidí, rodit se začalo roku 2015 a jeho definitivní vznik se datuje k 9. únoru 2016, kdy Janis Varufakis v Berlíně představil manifest hnutí (ve strukturované podobě zde). 
Proměny Evropské unie podle své představy chce hnutí dosáhnout do roku 2025, jako bezprostřední kroky k dosažení svého cíle požadují třeba přímé internetové přenosy z jednání Evropské rady, rychlé zveřejňování zápisů ze zasedání Evropské centrální banky či zavedení povinného registru lobbistů působících v Bruselu.

Vyzýváme ostatní Evropany, aby se k nám připojili, pomohli s budováním DiEM25, bojovali společně za demokratizaci Evropské unie a skoncovali se situací, v níž jsou veškeré vztahy na politické úrovni redukovány na vztahy mocenské, maskované jako ryze technická rozhodnutí. Aby podřídili unijní byrokracii vůli suverénních evropských národů, aby učinili konec stávající dominanci korporátní moci, která má přednost před vůlí občanů, a nově definovali pravidla, platná pro jednotný unijní trh a společnou měnu.

Inspirujeme se Evropou rozumu, svobody, tolerance a představivosti, kterou umožní rozsáhlá transparentnost, opravdová solidarita a autentická demokracie. Usilujeme o: – demokratickou Evropu, v níž veškerá politická moc vychází ze suverénních evropských národů, – transparentní Evropu, kde se veškeré rozhodování děje pod dohledem občanů, – sjednocenou Evropu, jejíž občané toho mají stejně tolik společného napříč hranicemi států, jako uvnitř nich, – realistickou Evropu, která si stanoví za úkol provést radikální, avšak uskutečnitelné, demokratické reformy, – decentralizovanou Evropu, jež využívá ústřední moc k tomu, aby maximalizovala demokracii lokální, – pluralistickou Evropu regionů, etnik, vyznání, národů, jazyků a kultur, – rovnostářskou Evropu, která uznává rozdílnost a skoncuje se všemi formami diskriminace, – kulturní Evropu, jež sklízí plody diverzity kultur svých národů, – sociální Evropu, pro niž je osvobození od vykořisťování základním předpokladem skutečné svobody, – produktivní Evropu, která nechává investice proudit směrem ke sdílené prosperitě, šetrné k životnímu prostředí, – udržitelnou Evropu, jež žije v souladu se zdroji a možnostmi naší planety, – ekologickou Evropu, usilující o skutečnou, celosvětovou, „zelenou“ přeměnu společnosti, – kreativní Evropu, využívající inovativní sílu a imaginaci svých občanů, – technologickou Evropu, prosazující moderní technologie sloužící solidaritě, – Evropu, vědomou si historie, která hledá světlou budoucnost, aniž by přitom zavírala oči před minulostí, – internacionalistickou Evropu, která pojem Neevropan pokládá za samoúčel, – mírovou Evropu, jež přispívá ke snižování napětí ve svém bezprostředním sousedství i jinde ve světě, – otevřenou Evropu, která je otevřená idejím, lidem a inspiracím z celého světa, a pro kterou jsou ploty a hranice znamením slabosti a zdrojem nejistoty, – osvobozenou Evropu, v níž privilegia, předsudky, strádání a hrozby násilím rychle chřadnou, umožňující Evropanům, aby se rodili do světa, v němž budou hrát méně stereotypní roli než doposud, a budou mít šanci rozvíjet svůj potenciál a svobodněji vybírat své partnery v životě, práci a společnosti.

Janis Varufakis
  • 6Diskuse