Rusko vymírá, kvůli covidu rychleji. Kreml zahájil sčítání obyvatel, populační díru pomáhají lepit migranti |
Cynicky si libuje, že Lukašenko speciálně přiváží migranty z Blízkého východu, a pranýřuje Polsko a Litvu za odmítání otevřít své hranice nelegálním uprchlíkům. Kreml tak může zpochybňovat evropskou solidaritu a relativizovat lidská práva.
Ruská společnost reaguje na novou porci protievropské informační kampaně vágně. Tamní opozice víc prožívá pokus ruského režimu zlikvidovat nejstarší ruskou lidskoprávní organizaci Memorial než situaci na hranici mezi Polskem a Běloruskem.
  |
„Krize na polsko-běloruské hranici je velmi vážnou zkouškou pro Evropu. Je to zkouška univerzality principů humanity Starého světa,“ sdělil webu Lidovky.cz místopředseda ruské Státní dumy Pjotr Tolstoj, přímý potomek slavného spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého.
„Jaký je rozdíl mezi uprchlíky z Iráku a uprchlíky ze Sýrie, kteří se přes Turecko dostali do Německa? Proč dnes mužům, ženám a dětem, kteří se nachází na polsko-běloruské hranici, stříkají do obličeje slzný plyn? Vždyť právě polští vojáci se účastnili vojenské operace koalice, jež zdemolovala státní zřízení těch lidí, kteří nyní hledají klid a mír slibovaný Evropany,“ dodal s tím, že řešení této krize ukáže, jestli je možné tyto sliby splnit. „Uvidíme, zda Evropa drží své slovo a řídí se principy včetně dodržování lidských práv,“ řekl Tolstoj.
Relativizace lidských práv
V Rusku nejde o ojedinělý názor. S podobnými slovy vystoupil i ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Je to stará osvědčená hra. Rusko oprášilo rétoriku z roku 2015, kdy vrcholila evropská migrační krize. I nyní Moskva svým zpochybňováním evropské solidarity chce docílit relativizace lidských práv a demokratických hodnot, aby mohla lépe čelit unijní kritice za represe vůči ruské občanské společnosti.
Do řešení uprchlické krize na polsko-běloruské hranici se ale Moskva pustit nehodlá. A to i přesto, že Lukašenkův režim je nejbližší spojenec Kremlu a Bělorusko je součástí svazového státu s Ruskem, jehož cílem je co nejtěsněji spojit obě země.
Na ruského prezidenta Vladimira Putina se ve středu pokusila zapůsobit dosluhující německá kancléřka Angela Merkelová. Během telefonního rozhovoru vyzvala ruského prezidenta, aby zakročil. Merkelová označila „instrumentalizaci migrantů v podání běloruského režimu za nelidskou a nepřijatelnou“. Jak uvedl tiskový odbor Kremlu, Putin místo pomoci vyzval státy Evropské unie k přímým jednáním s Minskem.
„Proč bychom měli uplatnit svůj vliv na Bělorusko? Evropské unii nejsme ničím povinni. Proč by Rusko mělo být zodpovědné za nefunkční migrační politiku EU? Migrační krize vznikla mezi Běloruskem a Evropskou unií. Z toho hlediska nemá smysl požadovat, aby Rusko zasáhlo. Bělorusko je suverénní stát. Je sice součástí svazového státu, ale současná podoba svazového státu neumožňuje zasahovat do vnitrostátních záležitostí členských zemí,“ sdělil webu Lidovky.cz Nikita Daňuk, politolog a člen Veřejné komory – prezidentského orgánu pro součinnost ruské společnosti s vládou.
Daňuk dodává, že Rusko by reagovalo, pokud by byla přímo ohrožena bezpečnost Běloruska. „To, že nezasahujeme do napjatých politických vztahů mezi Lukašenkem a EU, je správný postoj.“
Shodný názor zastává Pjotr Tolstoj. „Velmi doufám, že se Rusko žádným způsobem nezapojí do řešení této krize. Migranti se do Evropy snaží dostat přes Bělorusko. A dříve nebo později se do Evropy dostanou. Rusko do toho zasahovat nemíní,“ říká vysoce postavený ruský politik.
Evropská unie se připravuje v průběhu příštího týdne uvalit na Bělorusko kvůli uměle vyvolané migrační krizi nové sankce. Sankční seznam by měl být rozšířen o 30 běloruských fyzických a právnických osob. Uvádí se, že mezi nimi by měl být šéf běloruské diplomacie Vladimir Makej či státní aerolinky Belavia, které mají být zapojeny do pašování migrantů do Evropy.
V Evropském parlamentu zaznívají hlasy, že by za podporu Minsku měla být sankcemi potrestána i Moskva. „Nemá smysl se na podobné hrozby ohlížet. Tak ať je uvalí. Sankce nejsou pro Rusko žádnou hrozbou. Pod sankčním tlakem žijeme posledních sedm let,“ uzavírá politolog Daňuk.
