Tokio přitvrzuje. Japonsko stupňuje asertivitu a odporuje nevybíravému čínskému tlaku na Tchaj-wan |
Kišida je klasickým představitelem japonské politické elity. Absolvoval gymnázium Kaisei a prestižní Univerzitu Waseda v Tokiu. V dolní komoře parlamentu zasedali již jeho děd i otec, on sám byl v letech 2012 až 2017 ministrem zahraničních věcí.
Během pandemie covidu-19 byl na veřejnosti hodně vidět. Často se objevoval na televizních obrazovkách a mimo jiné se zasazoval o zvyšování příjmů osob pracujících ve zdravotnictví. V rámci LDP Kišida patří ke kritikům neoliberální hospodářské politiky, jíž v minulosti prosazoval někdejší premiér Šinzó Abe. Nový premiér naopak sází na státní intervence. Hospodářství chce rozhýbat finanční injekcí ve výši deseti bilionů jenů, což odpovídá zhruba dvěma bilionům korun.
Jinak je ale Kišida považován za bezkonfliktního politika, který půjde ve stopách svých dvou předchůdců Abeho a Sugy. Stejně tak ho vnímá i japonská opozice. Jukio Edano, vůdčí politik Konstitučně demokratické strany Japonska, ke Kišidově zvolení uvedl, že žádnou změnu v politice LDP nečeká, protože něco takového ani není možné. Možným potvrzením Edanovy hypotézy může být, že za místopředsedu LDP si Kišida vybral stávajícího vicepremiéra a ministra financí, „staronového“ jednaosmdesátiletého Taróa Asoa. Do klíčové pozice člena vlády pro styk s veřejností dosadil Kišida Taró Kóna – svého protikandidáta při volbě předsedy, který byl původně favoritem.
Kromě Kišidy se o předsednictví LDP ucházel nynější ministr pro očkování proti covidu-19 Taró Kóno, který v minulosti zastával post ministra obrany, ale i zahraničních věcí. Kandidovaly i dvě ženy – bývalá ministryně vnitra a komunikací Seiko Nodaová a zejména Sanae Takaičiová, která v minulosti tento post taktéž zastávala a působila v několika vysokých funkcích již během vlády ministerského předsedy Šinzóa Abeho.
Hlad po čipech nahrál asijským výrobcům aut. Těží z toho Toyota, Hyundai nebo Kia |
Takaičiová patří k pravicovému křídlu strany. Nijak se netají podporou návrhu na úpravu japonské ústavy ve prospěch posílení pravomocí sil japonské domobrany, což je v zemi předmětem silné kritiky. Podle ní by síly domobrany mohly zaútočit na nepřítele preventivně, a nikoli pouze v reakci na jeho případný útok. Tím si viditelně pěstuje podporu japonských nacionalistů a zároveň přiživuje napětí mezi Japonskem a Jižní Koreou a Čínou. Nechala se také slyšet, že hodlá pokračovat ve stopách Abeho „abenomiky,“ kterou by podle svého jména přejmenovala na „sanaenomiku“. Bezprostředně po středečním vítězství Kišidy za ním běžela, aby jej před překvapenými zraky stranických kolegů a televizními kamerami vroucně objala.
Po konci dosavadního premiéra Sugy se sice opět zvyšují preference LDP a zvětšuje se šance na její úspěch ve volbách, které čekají zemi v říjnu či listopadu 2021, kdy současnému parlamentu vyprší čtyřletý mandát.
Mnoho Japonců i tak zůstává vůči současné politické situaci skeptických, neboť podle nich nedojde v rámci téže vládnoucí strany ani tentokrát k výraznější změně. I když Kišida bude jistě barvitějším politikem než Suga, který podle slov místních během svých televizních výstupů připomínal šedého, nevýrazného úředníka, opakujícího napsané fráze.
Osud přinesl Sugovi kromě nešťastně načasovaných olympijských her 2020 a chronické nemoci jeho předchůdce Abeho také koronavirovou pandemii. Vláda musela vyhlásit několik nouzových stavů, kvůli čemuž klesla Sugova obliba ze 70 procent na pouhých 30 procent. Pravděpodobně jediným počinem, kvůli kterému si ho budou krajané pamatovat, je podstatné zlevnění volání mobilními telefony.
