„Naši předci sice přijali pravoslaví, my ale stále slavíme Vánoce, Tři krále, Velikonoce i posvícenský svátek Ortel,“ říká učitelka dějepisu paní Antonína. Místní sem přišli kolem roku 1880 anabází z východních Čech a dnešní Záporožské oblasti Ukrajiny. Až tady našlo dvacet rodin dostatek úrodné půdy, neměli ale s sebou kněze, a tak přijali pravoslavnou víru.
Moldavsko se obrací k Rusku. Kvůli příslibům ekonomické stability |
Paní Antonína spolu s předsedkyní místní české komunity, ředitelkou školy Taťánou Grigorienkovou, ukazují školní sešitky s nadpisem Ortel. Dokumentují pozoruhodný prastarý zvyk stínání kohouta, který má kořeny ještě v pohanství. V Česku se už neslaví, koncem 19. století ho totiž rakousko-uherské úřady jako nepřípustné obřadní zabíjení zvířat zakázaly.
Vesnici na posvícení obchází průvod i s kohoutem, na kterého se svedou všechny sousedské spory. Pak se pták obřadně odsoudí k smrti, zahrabe po krk do země a chasníci se ho se zavázanýma očima pokoušejí ubít cepem. „Mohl by nás někdo obvinit z týrání zvířat,“ vysvětluje ředitelka paní Táňa důvody, proč před dvěma lety s tímto obyčejem i tady skoncovali a posvícení slaví už jen s koláči a zpěvem.
Mnozí Češi se ke své národnosti už nehlásí nebo mají smíšený původ, a tak není lehké zjistit, kolik je vlastně v Holuboji (Huluboaie) krajanů. Z tisíce obyvatel je oficiálně necelá polovina Moldavanů, čtvrtina Ukrajinců, desetina Rusů, pětina Bulharů, dále turkičtí Gagauzové (nedaleko mají autonomní enklávu) i další národnosti. Gymnázium Jaroslava Haška vyučuje v ruštině, funguje tu ale krajanský kroužek Novohrádek a je platformou pro udržování národního povědomí.
Bez tří pasů ani ránu. Doklady cizích zemí dláždí Moldavanům cestu za prací |
Místní však mají obavy, že školu mohou zavřít. Takové rozhodnutí už jednou padlo, když byla mezi lety 2012 a 2015 ministryní školství Maia Sanduová, současná šéfka protikorupčního a proevropského bloku ACUM.
V polovině listopadu se moci chopili sociální demokraté, kteří vytvořili v pořadí už devatenáctý kabinet od vzniku samostatného Moldavska v roce 1991. „Vláda říká, že ani jednu školu nezavře, a nezbývá než tomu věřit,“ říká ředitelka. „Otázka je, co bude dál. Víme, že se 63 žáky moc rentabilní nejsme, ale tady jde o existenci, bez školy postupně zmizí i vesnice,“ dodává s tím, že jako k poslední naději vzhlíží k české ambasádě.
Pohostinnost není byznys
Holuboje trpí úbytkem obyvatel stejně jako ostatní vesnice v Moldávii i v celém regionu. Práce tu není, lidé odcházejí do měst a do ciziny. „Hospodaření moc atraktivní není, přestože půdu máme úrodnou,“ říká místní starosta Valerij Obojus. „Výkup vinné révy vám stačí nanejvýš na postřiky, s kukuřicí to není lepší. Uživit se dá z ořechů, ale musíte několik let čekat, než vyrostou,“ dodává.
Poslední dobou se tu často objevují turisté z Čech a starosta má plán postavit pro ně ubytovnu v nevyužité školce. „Proč nezačnou ubytování nabízet lidé přímo ve svých domech?“ zajímám se s představou, že agroturistika je to, co by obci výrazně pomohlo. „Víte, to je těžké. Naši lidé nejsou zvyklí brát peníze za ubytování. Host je pro nás host a jako takový i zůstane,“ dodává starosta.
