Autobus uhání noční ulicí hlavního města Dillí. Černobílý záběr z bezpečnostní kamery je označen datem 26. prosince 2012. I když dovnitř autobusu není vidět, všichni vědí, co se tam odehrává.
Šestice mužů v něm brutálně znásilnila studentku fyzioterapie, jež se vracela s přítelem z kina. Dívka zraněním za několik dní podlehla a o tom, jak její tragický osud změnil Indii, se už nedozvěděla.
Mrazivé záběry z pouličních kamer jsou součástí britského dokumentu Dcera Indie, pojednávajícího o případu Nirbhája (v překladu nebojácná) a událostech, které po hromadném znásilnění třiadvacetileté studentky v Dillí následovaly.
„Měla být zticha“
Největší reakci obecenstva vzbudily výpovědi útočníků, pro které si britská filmařka Leslee Udwinová chodila několik měsíců do jedné z největších asijských věznic Tihar v Dillí.
„Měla být zticha a nebránit se. Pak bychom se na ní vyřádili a vyhodili ji z autobusu. Zmlátili bychom jenom toho jejího kluka,“ řekl například jeden z útočníků Mukéš Singh. Korunu tomu nasadili advokáti skupiny mužů. Jeden z nich se vyjádřil v tom smyslu, že pokud by se jeho sestra či dcera chovaly „neslušně“, měly by být upáleny.
Část rozhovorů pak předminulý týden zveřejnila stanice BBC, pro kterou Udwinová film točila. A Indie se opět ocitla v centru zájmu médií, opět byla propírána v souvislosti s násilím páchaným na ženách. A reakce Dillí? Snímek zakázala vysílat. Udwinovou obvinila, že výpovědi mužů získala neoprávněně, a na BBC požadovala stažení filmu.
Neúspěšně. Ve věku internetu neuspěla s domácím zákazem. Server YouTube v Indii sice video stáhl, na stránkách BBC však snímek zůstal dostupný. A šířil se dál.
Why was a new documentary about a brutal rape banned by the Indian government? @amdenhoed on “India’s Daughter” http://t.co/KumqiROkqk
— The New Yorker (@NewYorker) 9. Březen 2015A to není vše. Indická soukromá televize NDTV se i přes zákaz v neděli připojila ke světové premiéře ohlášené na Mezinárodní den žen (MDŽ). Tedy alespoň částečně. Místo filmu totiž vysílala jen „černo“ a ředitelka televizní redakce Sonia Singhová jej na Twitteru okomentovala slovy: „Nebudeme křičet, přesto budeme slyšet.“
Tlak indické vlády, zdá se, působí kontraproduktivně. BBC film totiž odvysílala už několik dní před MDŽ. Naschvál. A všechny výtky indické strany odmítla.
Mimo jiné i námitku, že dílo vzniklo s cílem poškodit jméno Indie ve světě. I další hlasy volající po zákazu jsou přinejmenším diskutabilní. Například ty, podle nichž snímek dehonestuje ženy tím, že dává prostor násilníkům. Proč ale podobné názory jako ty z věznice Tihar zaznívají občas i z úst politiků, zastánci zákazu nevysvětlují.
Mezinárodní konspirace
Filmu je také vytýkáno, že je rasistický, a ministr pro parlamentní záležitosti Vekaiah Naidu jej označil za „mezinárodní konspiraci s cílem očernit Indii“.
Je ovšem s podivem, že ti, kteří se obávají, že dokument vrhne na Indii špatné světlo, neberou v potaz svobodu slova, jež v Indii, hrdě přezdívané největší demokracie světa, panuje. Nebo přesněji řečeno panovala, neboť případy cenzury se v poslední době množí. Podobné zákazy se obvykle vyskytují spíše v Číně, nikoliv v Indii. Zákaz filmu každopádně funguje jako dobrá reklama. Režisérka Udwinová v pondělí v New Yorku zahajovala jeho americkou premiéru.
Candle ceremony w @FriedaPinto, Meryl Streep and courageous filmmaker @lesleeudwin at screening of #India'sDaughter. pic.twitter.com/85nUMUQFtO
— Marcia Cross (@ReallyMarcia) 10. Březen 2015Arabské jaro rovnoprávnosti
Nicméně nic nenasvědčuje tomu, že Indie je ztracený případ. Naopak. Ohromná vlna protestů, které následovaly po případu Nirbhája, je toho důkazem. Udwinová je dokonce označila za „arabské jaro rovnoprávnosti mužů a žen“. Do ulic tehdy vyšly desítky tisíc lidí a tlak veřejnosti vedl ke zpřísnění trestů, zrychleným soudům s násilníky a vyššímu počtu policistů v ulicích. Hlavně ale otevřel debatu o kdysi tabuizovaném tématu. Snímek Dcera Indie je tak jen jejím pokračováním.
Diskutovaný snímek nijak nenaznačuje, že misogynie je pouze „indická záležitost“, shodují se povětšinou západní kritici. Nakonec statisticky vzato, Indie na tom s ohlášenými případy znásilnění zdaleka není nejhůře (hůře jsou na tom například Jižní Afrika, Etiopie, ale i Švédsko). Statistiky jsou však ošemetné a úředně evidované útoky spolu s těmi zamlčenými jsou dvě různé věci.
