Tisíce Čechů na nich trpěly. Mauthausenské schody smrti jsou zavřeny, chce místo nich památník výtah? |
„Pověřenými zástupci majitele památníku (Rakouská republika) byla provedena bezpečnostní kontrola, která ukázala, že nemůže být zaručena bezpečnost uživatelů schodiště. Zástupci majitele nám proto doporučili, abychom schodiště uzavřeli, a my se toho drželi,“ napsal serveru Lidovky.cz mluvčí památníku Gregor Panis.
Zástupci organizace nejprve na dotazy redakce více než týden nereagovali. Odpovědi přišly až po vydání článku, který popisuje aktuální situaci v Mauthausenu.
Schody smrti, které dodnes připomínají, co museli táboroví vězni vytrpět, když po nich nosili až padesátikilové kameny z lomu, jsou veřejnosti nepřístupné od letošního dubna. To vzbudilo nevoli u příbuzných pamětníků a zástupců Mezinárodního mauthausenského výboru, jenž dříve sdružoval bývalé vězně a nyní plní roli jakéhosi střežitele jejich odkazu a poradního orgánu památníku.
Betonová výtahová šachta, která vznikla v areálu památníku Mauthausen.
Rakouskou stranu s požadavkem o vysvětlení kontaktovalo i české ministerstvo zahraničí (MZV). „Zdá se, že management postupoval neuváženě, pobouření bývalých vězňů či jejich rodin je pochopitelné,“ řekl serveru Lidovky.cz Antonín Hradilek, zmocněnec MZV pro otázky holokaustu.
  |
Podle Panise ovšem neexistovalo jiné bezpečné řešení. „Pro vytvoření nechráněného schodiště s touto šířkou pro bezpečné užívání by bylo zapotřebí konstrukčních úprav, například přidání zábradlí. Jak si ale dovedete představit, to není reálné, protože schody jsou oprávněně chráněnou památkou,“ vysvětlil.
Jsem znechucená. Rakušané chtějí zamaskovat, co se v mauthausenském lágru dělo, říká dcera pamětníka |
Momentálně není zřejmé, jak dlouho zůstane schodiště uzavřené. Zástupci památníku nyní podle slov mluvčího prověřují, za jakých okolností by jej mohli znovu otevřít.
Mauthausenské schody ale nepředstavují jedinou změnu, k níž vedení v uplynulých měsících přistoupilo. Velký odpor vyvolalo vybudování betonové výtahové šachty, která má zajistit bezbariérový přístup do areálu. V důsledku toho byl odstraněn také památník amerických osvoboditelů Mauthausenu.
Památník: Musíme umožnit vzpomínat každému
Podle Vlastislava Janíka, člena Mezinárodního mauthausenského výboru za Česko, ale milionová stavba narušila historický ráz tábora zcela zbytečně. Výškový rozdíl mezi parkovištěm a areálem lze prý překonat i po zhruba 200 metrů dlouhé objízdné asfaltové cestě.
Betonová výtahová šachta, která vznikla v areálu památníku Mauthausen
„Rozumíme kritice, stavební práce na historických místech jsou vždy obtížné. Správci památkových objektů se ale často setkávají s tím, že nesplňují požadavky moderní společnosti,“ reagoval mluvčí památníku Panis.
„Vidíme jako naši povinnost umožnit každé části společnosti vzdělávat se a důstojně zavzpomínat. Současné řešení nás k tomuto přibližuje s minimálním dopadem na pietní místo,“ dodal.
Odmítl zároveň tvrzení mezinárodního komitétu, že by v místě takzvané skály parašutistů, z níž Němci za války shazovali zajatce, měla vzniknout vyhlídková plošina, jíž by s kamenolomem propojoval další výtah. Památník podle něj nikdy takový záměr neměl.
Pověstné mauthausenské schody smrti do kamenolomu.
Mezi srpnem 1938 až květnem 1945 prošlo Mauthausenem bezmála 200 tisíc osob, z nichž 119 tisíc jeho krutosti nepřežilo. Ze zhruba osmi tisíců Čechů a Slováků se jich domů po osvobození nevrátila polovina. V táboře zemřel například písničkář Karel Hašler či kapitán Karel Pavlík, jenž dal rozkaz k obraně Frýdku-Místku před postupujícím wehrmachtem. Období utrpení a zajetí naopak přežili třeba budoucí prezident Antonín Novotný, jenž v Horních Rakousích prožil většinu války, pozdější kardinál Štěpán Trochta nebo lovec nacistů Simon Wiesenthal.
Plyn, kulka či také injekce do srdce
Ročně památník navštíví kolem čtvrt milionu lidí, přibližně polovina z nich je ze zahraničí. Do Mathausenu se velkém sjíždějí i Češi. A to zejména 5. května a 24. října. První datum připomíná osvobození lágru americkou armádou, druhé den, kdy po vojenské operaci na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha došlo k největší hromadné popravě Čechů. Usmrceno bylo 252 příbuzných a spolupracovníků parašutistů, kteří se na Heydrichově likvidaci podíleli.
Lovec nacistů Simon Wiesenthal.
Stejně jako v mnoha dalších nacistických táborech se v Mauthausenu používal k zabíjení vězňů Cyklon B. V plynové komoře, jež byla součástí areálu, mohlo být usmrceno až 80 lidí najednou. K zabití zajatců sloužil rovněž pojízdný plynový autobus. K dalším metodám zabíjení vězňů patřilo zastřelení, oběšení, nahnání do ostnatých drátů nabitých elektřinou nebo zmiňované shození ze skály. Výjimečné nebylo ani vpíchnutí injekce obsahující petrolej či benzin rovnou do srdce.
Mauthausenští vězni byli využíváni převážně jako levná pracovní síla v kamenolomech, nasazováni k hloubení tunelů pro podzemní továrny v okolí nebo pracovali ve zbrojním průmyslu. Právě kvůli žulovým kamenolomům byla velením SS vybrána lokalita lágru asi 20 kilometrů od Lince na levém břehu Dunaje. Součástí koncentračního tábora Mauthausen-Gusen bylo rovněž více než 50 pobočných táborů v Rakousku a jižním Německu.
