Lidovky.cz: Před dvěma lety svět obletěly záběry potlačených demonstrací. Jak vypadá revoluce dnes?
Protesty nepřestaly ani po zásahu saúdských jednotek, ani když armáda srovnala se zemí Perlový monument, symbol odporu. Během krátkého období před dvěma lety lidé cítili, že mohou říkat, co chtějí, a z Perlového náměstí se stal bahrajnský Tahrír. Monument zničili, ale lidé si vytvářejí jeho makety, kreslí ho na zdi. Před revolucí přitom neměl žádný význam. Lidé dnes každou noc protestují, s vědomím, že mohou být zastřeleni. Pár mých příbuzných zavřeli. Loni jsem se přestěhoval do Francie, kde manželka dokončuje studium medicíny. Čekáme rodinu a právě její povolání je důvodem, proč v Bahrajnu nežít, lékaři totiž v zemi čelí obzvlášť silnému útlaku.
Lidovky.cz: Proč právě oni?
Nemocnice se stala takovým druhým symbolem odporu. Ta hlavní je totiž blízko Perlového náměstí a do ní během protestů proudily davy zraněných. Ministr zdravotnictví ale tehdy zakázal demonstrantům pomáhat, což lékaře přirozeně rozlítilo. Následovalo hromadné zatýkaní zdravotníků, někteří jsou ve vězení dodnes. Vláda je obvinila, že pracují pro Írán. Nebýt mezinárodního tlaku, je jich v žaláři daleko víc.
Perlový monument, symbol odporu, armáda srovnala se zemí.
Lidovky.cz: Vyrůstal jste na venkově, tradičním centru odporu proti režimu, jak vypadá vaše vesnice?
Naše vesnice má dva kilometry mořského pobřeží, které se ale během mého života stále zmenšuje. Dnes lidé mohou využívat jen stometrový pruh. Zbytek vláda zkonfiskovala a prodala. Bahrajn je široký jen 50 km a moře vidíte prakticky odkudkoliv. Lidé však mohou využívat jen tři procenta z celkové plochy pobřeží. To je pro obyvatele ostrovního státu frustrující. Vše ostatní jsou soukromé pozemky, které královská rodina většinou prodala zahraničním investorům. Ti pak v moři staví umělé ostrovy – stejné, jako znáte zřejmě z Dubaje. I kdyby měli rybáři přístup do vod, ryby už tam nenajdou, umělé ostrovy zcela zničily biodiverzitu. Bahrajn se navenek prezentuje mrakodrapy tyčícími se nad pobřežím, pravda je ale taková, že to zcela zničilo živobytí místních lidí i moře. Jediný, kdo z toho má prospěch, jsou vládnoucí kruhy.
Lidovky.cz: Také u vás se stále každý den demonstruje?
Ano. Běžné jsou policejní šťáry, vojáci u nás zničili i mešitu. Lidé se pak modlili na troskách, ale i tam policie zasahovala. Mnoho mladých mužů raději opustilo domovy, aby neohrozilo své rodiny. Dva roky přespávají pokaždé jinde. Vláda se dívá na vesnici jako na nepřítele. Byl jsem několikrát svědkem, jak vojáci vtrhli do domu, kde byly malé děti. Dovnitř vhodili granáty slzného plynu. Ty se smí používat jen v otevřených prostorách a jen z určité vzdálenosti. Slzný plyn je vlastně velmi jemný pudr. Strašně vás pálí tvář a dusíte se. Představte si to venku a představte si to uvnitř domu. Jednoho šedesátiletého muže u nás vojáci střelili gumovým projektilem, z metru! Na místě zemřel, utrhlo mu to kus lebky. Armáda se pak brání tím, že používá legální nesmrtící zbraně, ve skutečnosti ale způsob jejich použití znamená často jistou smrt.
Lidovky.cz: Jste z jedním autorů internetové platformy Bahrainwatch.org, která v zemi monitoruje porušování lidských práv. Co se vám za rok její existence nejvíc podařilo?
Bahrainwatch vznikl zcela přirozeně, všech pět členů už dříve psalo na blozích. Vláda vede kampaň dezinformací, snaží se lidi mást a my chtěli přehledně ukázat jak. Ke každému tvrzení uvádíme důvěryhodné zdroje. Například jsme rozjeli projekt, který jasně dokazuje, že vláda naprosto lže, když tvrdí, že země je otevřená, že do Bahrajnu mají novináři volný přístup. Shromáždili jsme jména více než 230 osob, většinou novinářů, kterým byl vstup do země za poslední dva roky odepřen, anebo byli vyhoštěni. Další úspěšný projekt je monitoring zbraní, které vojáci používají. Po každé razii zůstanou ve vesnicích ležet hromady granátů slzného plynu nebo projektilů. Lidé si je vždy fotografovali a věšeli je na internet. My jsme chtěli poskytnout prostor, kde by se snímky shromažďovaly.
Lidovky.cz: Jaká je vůbec role sociálních sítí v povstání? Vytvořil jste aplikaci, která na mapě sleduje nejnovější zásahy...
Twitter se začal u nás masivně používat po roce 2011. Ale obliba internetu tu byla už před začátkem arabského jara. Bahrajn je jedničkou v oblasti telekomunikací a má jeden z nejvyšších počtů přístupů na internet v arabském světě. I velmi chudí lidé přes telefon sledují zprávy. Ve vesnicích už před začátkem revoluce existovala taková komunikační centra, kde se lidem přes telefony posílaly zprávy, kdo je nemocný, kdo se žení a podobně.
Lidovky.cz: Nebojíte se, že vláda odstřihne Twitter jako v Egyptě?
Ne, tím by si uškodila. Bahrajn se pyšní velmi liberálními zákony pro podnikání, infrastruktura je lepší než v Dubaji. Blokování internetu by zahraniční banky a instituce odradilo. Navíc by přilákalo mezinárodní pozornost. Lepší je použít internet ve svůj prospěch. Vláda proto platí desítky milionů dolarů agenturám, které pracují na image Bahrajnu, existují falešné twitterové účty... Navíc využívá sledovací software, monitorující aktivisty. Firmy vyrábějící tento software tvrdí, že jej prodávají jen vládním agenturám bojujícím proti terorismu. V Bahrajnu je to efektivní zbraň proti lidem. Bahrajnská vláda na to jde mnohem chytřeji než egyptská.
Lidovky.cz: Navenek se revoluce prezentuje jako konflikt vládnoucí sunnitské menšiny s šíitskou většinou...
Nejde o náboženství, ale o to, kdo vládne. Ve skutečnosti existují šíité, kteří se kloní na stranu královské rodiny, a naopak mezi protestujícími je řada sunnitů. Ty štve korupce, konfiskace... První vězeň revoluce byl sunnita, jeden z hlavních lídrů opozice byl sunnita. Teď si odpykává pět let. Cílem je rozdělit společnost. Vše funguje v duchu propagandy strachu mezi Íránem a Saúdskou Arábií. Jde o zneužívání náboženských rozdílů a vytváření strachu a nepřátelství mezi sunnity a šíity, aby pak vláda mohla říct: podívejte se, jen se snažíme držet věci pod kontrolou.
Lidovky.cz: Jsou lidé na základě náboženského vyznání diskriminováni?
Vláda považuje šíity až na výjimky za neloajální, proto jsou na pracovním trhu omezováni. Nemají přístup do armády ani policie, vysoké posty patří spojencům z kmenů blízkých vládnoucí rodině. Obyčejní vojáci a policisté, kteří střílí do lidí, jsou žoldáci pocházející z Jemenu, Sýrie, Pákistánu, Jordánska. Lidé, kteří potřebují peníze a pocházejí z válečných zón, jsou zvyklí na boj. Je jednodušší dát zbraně do ruky jim, než Bahrajnci a říct mu: jdi a zastřel souseda. Policie tedy vůbec není součástí společnosti. Ani se s Bahrajnci nedomluví, nedomluví se nakonec ani mezi sebou. Vláda proto vystavěla speciální města, kde tito žoldáci žijí se svými rodinami.
Zapomenutá revoluce v Bahrajnu.
Za posledních deset let v království narostl počet cizinců. V 90. letech tvořili třetinu populace, za pět let se jejich počet zvýšil na polovinu. Vláda nechce ekonomiku řízenou místními lidmi. Zahraniční pracovníci jsou výhodnější, vždy je lze vyhostit. Nejvíce je samozřejmě námezdních dělníků, kteří stejně jako jinde v Perském zálivu žijí v otřesných podmínkách a pracují za směšnou mzdu. Tito lidé jsou v Bahrajnu proto, aby nakrmili své rodiny a ne aby se pletli do politiky.
Lidovky.cz: Jak se daří Bahrajnu po ekonomické stránce?
Bahrajnská ekonomika je na tom v porovnání s okolními státy mnohem hůř. Mnoho lidí nemůže najít práci, přistěhovalci pocházející z velmi chudých zemí jednoduše nahradí místní. Bahrajnci samozřejmě kromě zemědělství a rybolovu pracují i v jiných sektorech, vlastníci firem jsou ale vždy napojeni na vládnoucí rodinu, investice se rozhodně nevrací lidem. Těm vláda rozdá několik zdánlivě důležitých postů, ale ve skutečnosti tito lidé nemají žádnou moc. Je to jako v sousedním Kataru či Spojených arabských emirátech. Ekonomiku řídí cizinci, ne místní lidé. Strach, že by se mohli dostat příliš vysoko, proniknout do ropných společností, je příliš velký. Znamená riziko zastavení ropných kohoutků a tím i tok petrodolarů do kapes královské rodiny.
Pohřeb šestnáctiletého Husáma al-Hadada se změnil v protestní akci. Policie mladíka v srpnu zastřelila během brutálního zásahu.
Lidovky.cz: Na jakou profesi situace v Bahrajnu doléhá nejhůře?
Dobrým příkladem je už zmíněný případ lékařů. V Bahrajnu existují kvalitní lékaři, kteří vedou veřejný zdravotní systém. Když během protestů odmítli poslechnout, vláda se lekla. Za poslední dva roky jich vláda mnoho vyhostila, uvěznila nebo postavila před soud. Teď se je snaží nahradit cizinci. Králové si chtějí udržet své paláce a vítají kohokoliv, kdo se jich nebude na nic ptát a bude poslouchat. Nedávno král slíbil postavit největší kostel na Blízkém východě. Rozhodně ne z obdivu k náboženské rozmanitosti. Chtěl se zalíbit přistěhovalcům z Indie, Srí Lanky, ale také si šplhnout na Západě. Už se necítí tak jistý, mnoho dříve loajálních sunitů se připojuje na stranu protestů, i když opatrně.
