Cesta z centra nepříliš atraktivního Novosibirsku k proslulému jezeru trvá asi půl hodiny. Pak se za menším lesíkem otevře nádherný výhled - azurové modré jezero, lákající ke koupání. Když však člověk přijde blíž k vodě, uvidí první náznaky toho, že je něco špatně. Stromy všude okolo jsou mrtvé a tam, kde se voda dotýká břehu, je země zbarvená do bíla.
„Když k jezeru přijíždíte, ucítíte silný zápach, připomíná silný prášek na praní. U vody už to tak silné není, ale rozhodně nemáte chuť v ní smočit nohy. Nějak vám dojde, že to není bezpečné,“ popsal fotograf Michail Rešetnikov, který u jezera před nedávnem pořídil sérii snímků, na nichž jsou dívky v plavkách a na první pohled se zdá, že jsou v tropickém letovisku.
Vodní plocha není oplocená, navíc kolem ní nejsou žádné varovné cedule. Paradoxem je, že k ní vede přespolní cesta, ač je vstup do lokality zakázaný. Samotné jezero je vidět z velké dálky.
Problém je, že jediným přítokem je odpadní potrubí. Voda přináší do nádrže velké množství vápníku a dává jezeru onu nádhernou barvu.
„Tento efekt způsobuje odpadem přitékající prach z hnědouhelné elektrárny. Způsobují jej rozpouštějící se vápenné soli a další prvky a zvyšuje se tím pH vody,“ vysvětlil pro server ngs.ru nejmenovaný odborník.
Nádrž se nachází na východ od Novosibirsku.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Občas se stane, že se u jezera objeví cizí lidé. Před novináři ale utíkají, neboť vstup do oblasti je zakázaný. Zaměstnanci Sibiřské elektrárny ТЭЦ-5 však varují, že postihem za koupání v jezeře by nemusela být jen pokuta, nýbrž něco daleko horšího.
„Už jen procházky kolem kolem nádrže jsou nebezpečné a nežádoucí. Voda není pitná, obsahuje soli, má vysoké pH. Je používaná jen k dopravě popela. V kontaktu s pokožkou způsobuje silné alergické reakce,“ vysvětlila společnost spravující elektrárnu.