Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Svět

Reportáž z korunovace císaře: zničehonic vyšlo slunce, i ti největší neznabozi kroutí nevěřícně hlavami

Japonský císař Naruhito s císařovnou Masako po korunovaci. foto: ČTK

Reportáž
TOKIO (OD ZVLÁŠTNÍHO ZPRAVODAJE) - Uvedení japonského císaře na trůn není jen velkolepou podívanou hýřící barvami posvátných rouch. Je především vyjádřením kontinuity mezi minulostí a budoucností země.
  5:00

Je osm hodin ráno japonského času, 22. října prvního roku nové éry Reiwa. Japonský císař Naruhito sice oficiálně převzal funkci již 1. května, skutečně právoplatným panovníkem se však stane teprve v tento den.

Babiš by rád přivítal v Česku japonského císaře a premiéra. V Tokiu zastupoval Zemana

Z brány rezidence v Akasace vyjíždí nejprve limuzína s Její Výsostí císařovnou. Míří do paláce. Okno limuzíny je otevřené, císařovna se radostně usmívá, mává přihlížejícím. Krátce nato se v jiné limuzíně vydává na stejnou cestou i nový panovník. Za necelou hodinu začne ezoterická část intronizačních obřadů, kdy se císař ujme své velekněžské role.

Japonská císařovna Masako
Záběr z korunovace nového japonského císaře.

V Japonsku je sice mimořádný státní svátek, nálada je však spíše smuteční. Uplynulo pouhých deset dnů od úderu mimořádně ničivého tajfunu Hagibis, který za sebou zanechal 84 mrtvých, devět nezvěstných, tisíce pobořených domů, ale hlavně hrozbu dalších následků.

Japonci se však museli naučit žít i uprostřed pohrom. Z úterní slavnosti proto bylo vypuštěno jásavé defilé městem, zůstaly však zachovány rituály, které by národ měly naopak posílit.

První část obřadů je určena primárně pro božstva, mlčky na ní však sekundují vrcholní představitelé japonské státní moci a císařské rodiny, celkem 50 hostů. Panovník má na sobě běloskvoucí roucho haku no gohó, nejslavnostnější oděv, jaký kdy obléká při duchovních příležitostech. Jeho vyrovnaná tvář připomíná výraz buddhů, kteří svou myslí prozařují temnotu.

Trvá to jenom chvíli, než zmizí v šeru Síně moudrosti (Kašiko dokoro), aby zde vzdal hold božské pramáti, sluneční bohyni Amaterasu ó mi kami, od níž odvozuje japonská panovnická dynastie svůj původ. Se svou modlitbou a obětinami se k bohyni obrací jménem všeho lidu. Po patnácti minutách se vynoří z první síně, aby během okamžiku vplul do druhé, zasvěcené předkům a posléze do třetí, zasvěcené všem božstvům Japonska. Jeho počínání je po celou dobu skryto zrakům všech smrtelníků, čestné hosty nevyjímaje.

Naruhito se při slavnostní ceremonii zavázal plnit povinnosti v roli symbolu státu v souladu s japonskou ústavou.

Zhruba po hodině a půl jsou ezoterické obřady u konce. Do paláce se začínají sjíždět dvě tisícovky oficiálních hostů, včetně zahraničních hlav států, účastníků nadcházející státní ceremonie.

Okolo poledne místního času se zničehonic rozjasnila obloha, vyšlo slunce, ukázalo se modré nebe. I ti největší neznabozi kroutí nevěřícně hlavami a někteří z oficiálních hostů stěží skrývají dojetí. Králové i královny, prezidenti i premiéři, všichni stojí mlčky v pozoru a pokorně vyčkávají. Jejich pozornost se upíná k pavilonu v tradičním stylu. Nese název Síň borovic (Macu no ma). Prázdnému prostoru dominuje dvojice skvostně zdobených osmibokých stanů na čtvercových postavcích, na jejich vrcholcích se lesknou zlatí fénixové.

Japonský císař chtěl veřejně vyjádřit lítost nad válečnými zločiny, ukázal archiv

Dnešní trůnní stany byly poprvé použity při korunovaci císaře Taišó v roce 1915 a představovaly převratnou novinku: po staletí byl totiž trůn jen jeden, pouze pro císaře. S modernizací císařství byla však postupně uvedena do života i role císařovny coby první dámy.

Ozve se cinknutí zvonu a dva ceremoniáři beze spěchu postupně rozhrnou fialovou oponu trůnního stanu. Ze tmy se, jako by tam stál od věků, vyjeví panovník, tentokrát v červenohnědém rouchu. Když na ně dopadne odraz slunečních paprsků, zazáří jako čerstvě zrozené slunce. S dalším úderem do zvonu se všichni přítomní ukloní. Ceremoniář vstupuje do stanu, výměnou za obřadní tabulku předává císaři text jeho vlastní proklamace. Před stan pokorně předstupuje ministerský předseda Šinzó Abe coby ztělesnění lidu.

Císař pronáší proklamaci, která je prakticky na vlas stejná jako ta jeho otce, císaře Akihita, před bezmála 30 lety. Zavazuje se plnit povinnosti v roli symbolu státu v souladu s ústavou a být vždy blízko svému lidu. Premiér odpovídá na císařova slova rituální zdravicí. Se vztyčenými pažemi třikrát z plna hrdla zvolá „Tennó heika banzai!“ (“Sláva císaři!“). Ceremoniáři spouštějí oponu, zazní třetí úder do zvonu. Hosté si konečně mohou sednout. Zjevení skončilo. Pár minut nato se obloha opět zatáhne a začne znovu pršet...

Autor: