Oba měli i stejný cíl - do Selmy, která si o víkendu připomínala 42. výročí tzv. Krvavé neděle, si přijeli pro podporu afroamerických voličů.
Jak Obama, tak Clintonová hlasy Afroameričanů, tradičně věrných demokratických voličů, nutně potřebují. Podle některých prognóz může dokonce jejich postoj převážit misky vah v primárkách.
Clintonová podle průzkumů dlouho u černošských voličů vedla, minulý měsíc, jak se Obama dostal víc do povědomí, se však role obrátily a illinoiský senátor má 14procentní náskok. A Hillary Clintonová se s tím, přestože do primárek zbývá ještě téměř rok, nechce smířit.
Proto se do Selmy, kam byl už před několika měsíci pozván Obama, na poslední chvíli pozvala také a navíc přivezla „tajnou zbraň“ - manžela Billa Clintona, který je stále mezi Afroameričany velice populární.
Baracku Obamovi, synovi bílé Američanky a Keňana, připadla čest promluvit v Brown Chapel africké metodistické episkopální církve, kde v roce 1965 začaly všechny tři památné pochody za rovné volební právo do Montgomery. Hned ten první 7. března skončil masakrem, když se šesti stovkám demonstrantů postavila do cesty státní policie a pokusila se je obušky a slzným plynem rozehnat.
O dva měsíce později se pochod opakoval a tentokrát jej Martin Luther King do Montgomery dovedl. A právě na Kinga a celé hnutí za občanská práva Afroameričanů se Obama ve svém projevu odkazoval. „Stojím na ramenou obrů,“ prohlásil Obama a s poukazem na seznámení svých rodičů dodal: „Nebýt Selmy, nestál bych tady. Toto je vlastně místo mého početí. Jsem ovocem vaší práce. Jsem potomkem hnutí.“
Clintonová vystoupila téměř ve stejné době jen asi o blok dál v zaplněném baptistickém kostele. Newyorská senátorka mluvila o tom, že v Americe stále dochází k nespravedlnostem, a je proto „třeba dál pochodovat“. „Záleží na naší budoucnosti. A je na nás, abychom si ji vzali zpět,“ prohlašovala s manželem Billem po boku.
Oba hlavní konkurenti se „úspěšně“ míjeli a neshody neodložili ani při symbolickém pochodu přes most Edmunda Pettuse. Oba šli sice v čele, ale jako nárazníková zóna mezi nimi kráčeli dva další demokratičtí politici.
Jak Obama, tak Clintonová hlasy Afroameričanů, tradičně věrných demokratických voličů, nutně potřebují. Podle některých prognóz může dokonce jejich postoj převážit misky vah v primárkách.
Clintonová podle průzkumů dlouho u černošských voličů vedla, minulý měsíc, jak se Obama dostal víc do povědomí, se však role obrátily a illinoiský senátor má 14procentní náskok. A Hillary Clintonová se s tím, přestože do primárek zbývá ještě téměř rok, nechce smířit.
Proto se do Selmy, kam byl už před několika měsíci pozván Obama, na poslední chvíli pozvala také a navíc přivezla „tajnou zbraň“ - manžela Billa Clintona, který je stále mezi Afroameričany velice populární.
Baracku Obamovi, synovi bílé Američanky a Keňana, připadla čest promluvit v Brown Chapel africké metodistické episkopální církve, kde v roce 1965 začaly všechny tři památné pochody za rovné volební právo do Montgomery. Hned ten první 7. března skončil masakrem, když se šesti stovkám demonstrantů postavila do cesty státní policie a pokusila se je obušky a slzným plynem rozehnat.
O dva měsíce později se pochod opakoval a tentokrát jej Martin Luther King do Montgomery dovedl. A právě na Kinga a celé hnutí za občanská práva Afroameričanů se Obama ve svém projevu odkazoval. „Stojím na ramenou obrů,“ prohlásil Obama a s poukazem na seznámení svých rodičů dodal: „Nebýt Selmy, nestál bych tady. Toto je vlastně místo mého početí. Jsem ovocem vaší práce. Jsem potomkem hnutí.“
Clintonová vystoupila téměř ve stejné době jen asi o blok dál v zaplněném baptistickém kostele. Newyorská senátorka mluvila o tom, že v Americe stále dochází k nespravedlnostem, a je proto „třeba dál pochodovat“. „Záleží na naší budoucnosti. A je na nás, abychom si ji vzali zpět,“ prohlašovala s manželem Billem po boku.
Oba hlavní konkurenti se „úspěšně“ míjeli a neshody neodložili ani při symbolickém pochodu přes most Edmunda Pettuse. Oba šli sice v čele, ale jako nárazníková zóna mezi nimi kráčeli dva další demokratičtí politici.
