OBRAZEM: Ukryti a zamčeni před světem. Jak vypadá život v libyjských detenčních zařízeních

Pět až šest tisíc uprchlíků a lidí na útěku je svévolně zadržováno v detenčních zařízeních, jež spadají pod libyjské ministerstvo vnitra sídlící v Tripolisu. Stovky lidí jsou po neomezeně dlouhou dobu zavřeny v nehumánních podmínkách. Čelí zneužívání, propadají zoufalství a hrozí jim i smrt. Kvůli vyostření konfliktu se v posledních měsících ocitli v ještě větším nebezpečí. Zároveň libyjská pobřežní stráž, kterou podporuje EU, vrací další lidi do koloběhu násilí a zadržování.

Itálie dál bojuje s migrací. Chce prosadit nový systém přerozdělování uprchlíků v Evropě

V pohoří Nafusa byli lidé, kteří potřebují mezinárodní ochranu a jsou registrovaní u UNHCR ( Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky) jako žadatelé o azyl nebo uprchlíci, ponecháni měsíce - a někteří i celé roky - v detenčních zařízeních bez jakékoliv pomoci.

Přibližně 700 lidí bylo uvězněno v přeplněné hlavní budově (původně zemědělském skladu) detenčního zařízení ve městě Zintán. Dalších 200 bylo v několika menších budovách. Od září 2018 do května 2019 zemřelo v detenčních zařízeních v Zintánu a Gharjánu nejméně 22 lidí, většinou kvůli tuberkulóze. Mezi mrtvými byli mladí muži, ženy a osmileté dítě.

Hygienické podmínky v zemědělském skladu v Zintánu byly šokující. Sedm set zadržovaných mělo k dispozici čtyři špatně fungující toalety, kbelíky na močení a nemělo žádnou sprchu. Kromě toho disponovali jen sporadickým přístupem k vodě, která navíc nebyla pitná. Tuberkulóza se detenčním zařízením pravděpodobně šířila řadu měsíců.

Hlavní budova detenčního zařízení v Zintánu byla vyklizena v červnu a její zbývající obyvatelé byli rozmístěni do ostatních budov na jeho pozemku. Někteří nyní spí v místnostech, kde se o prostor velký 15 metrů čtverečních dělí až s dvaceti lidmi. 

Lidé neměli kam uniknout

Asi padesát lidí ve velmi špatném zdravotním stavu bylo letos přemístěno z detenčního zařízení v Zintánu do střediska ve městě Gharján. To se však proměnilo v silně militarizovanou oblast. V červnu došlo v oblasti k těžkým bojům, včetně náletů. V tu dobu bylo v detenčním centru v Gharjánu stále 29 lidí. Uprostřed bitvy neměli kam uniknout. Až týden poté byli přemístěni na jiné místo.

Místo, aby se dostali pryč a získali ochranu, na kterou mají nárok, jsou tito uprchlíci odkázáni k nekonečnému koloběhu násilí a zadržování. Trauma a zoufalství, které umocňuje nekonečné zadržování, jsou pro některé lidi tak neúnosné, že se pokusili i o sebevraždu. Zadržovaní si často vzájemně musí pomoci a zabránit v tom, aby kvůli psychickým obtížím neublížili buď sobě či ostatním.

Lékaři bez hranic (MSF) poskytují od konce května v detenčních zařízeních lékařské konzultace a zařizují doporučení do nemocnice. Během prvního červencového týdne v detenčním zařízení v Zintánu zařídili převoz čtyř pacientů do nemocnice a provedli více než 120 lékařských konzultací. 

I strava je nevhodná

Chléb a těstoviny jsou hlavní potraviny poskytované lidem v detenčních zařízeních. Z dlouhodobého hlediska se tak jedná o nutričně velmi chudou stravu, nevhodnou především pro lidi se zdravotními potížemi. Navíc tuberkulóza, která se v zařízeních vyskytuje, může způsobovat podvýživu a nedostatečná strava pro změnu zvyšuje riziko tuberkulózy. 

Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky v červnu přemístil 96 lidí z detenčního zařízení v Zintánu do zařízení, které UNHCR spravuje v Tripolisu. Lidé tam čekají na evakuaci z Libye. V detenčním zařízení v Zintánu ovšem stále zůstává 585 uprchlíků a žadatelů o azyl. Je nutné urychlit a navýšit evakuaci a přemístění uprchlíků a žadatelů o azyl z Libye. Pro mnoho lidí zamčených a ukrytých před světem v detenčních zařízeních je to otázka života a smrti.