Francouzská vláda ve čtvrtek představila reformy pracovního trhu, jež mají pomoci rozhýbat tamní malátnou ekonomiku. Změny, které představil Macronův kabinet na 150 stránkách textu, jsou první zákonodárnou iniciativou od prezidentova květnového nástupu do funkce.
Zaměstnavatelé vítají nová pravidla, jež sáhnou Francouzům na tradiční jistoty. Umožní pružnější úpravu pracovní doby i finančního odměňování. Zjednoduší se vztahy mezi vedením firem a zaměstnanci.
Dlouhá vyjednávání
Macron utratil za tři měsíce za mejkap 680 tisíc. Na Hollandova kadeřníka ale nemá |
Padnou také některé dosud „nedotknutelné“ výhody. Třeba finanční odškodnění, které přizná propuštěnému zaměstnanci soud, se omezí maximálně na tři platy.
Vláda projednávala změny s odboráři dlouhé týdny. Nyní hovoří o kompromisu, jenž by měl vyhovovat firmám a současně zlepšit pracovní vztahy.
„Jsou to ambiciózní, vyvážené a spravedlivé reformy,“ řekl premiér Édouard Philippe, podle kterého změny nastartují francouzskou ekonomiku – druhou největší v eurozóně – a pomohou snížit počet lidí bez práce.
„Pravda je, že šéfové – obzvlášť ti v malých firmách – a zahraniční investoři platné pracovní právo vnímají jako brzdu pro zaměstnávání lidí a investice,“ uvedl Philippe. Ministryně práce Muriel Pénicaudová, jež s premiérem reformu představila, soudí, že balíček 36 opatření posílí sociální dialog.
Silné odborové svazy však mluví o zklamání. S novými pravidly nesouhlasí, k případným demonstracím se ovšem staví vlažně. Jenom druhý největší svaz CGT je odhodlán proti reformám protestovat.
Jiné odborové centrály hovoří o promarněné šanci, do ulic ale stoupence nelákají. „Protesty v ulicích nejsou zdaleka jedinou možností, kterou odbory mají,“ prohlásil šéf konfederace CFDT Laurent Berger.
Obliba se vytratila
Ve své vítězné kampani sliboval Macron „revoluční změny“ pracovního trhu. Představené reformy přitom nevypadají zdaleka tak radikálně, jak se francouzští zaměstnanci obávali. Podle některých komentátorů se mohl Macron zaleknout své uvadající popularity.
Po vítězných volbách byl 39letý prezident plný energie a těšil se vysoké podpoře. Ta se v průběhu uplynulých měsíců rozplynula. Macron nyní následuje své mnohé předchůdce v Elysejském paláci, když krátce po nástupu do funkce prožívá strmý propad obliby. Vede si v tomto směru dokonce ještě hůře než jeho krajně neoblíbený předchůdce François Hollande. Možná proto nyní trochu ubral plyn a už tolik neakcentuje své liberální koncepty.
Protestům se Macron přesto nevyhne. Už na úterý 12. září plánují nespokojení zaměstnanci masovou demonstraci. V uplynulých dekádách podobné protesty často dusily jakékoli pokusy o změny rigidního pracovního trhu.
